Killing Joke v Lucerně

Když někdy krátce před půl desátou celá show začala, byla Lucerna zaplněná až po okraj. Partičce na pódiu vévodil esoterik Coleman, který ani pro tentokrát neodložil svoje epesní černé montérky a obligátní černou barvu pod očima. Jaz Coleman, i přes vyžilost zarytého punkera, esoterika, mága a herce (v roce 2002 hrál ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla), se do koncertu totálně položil a od začátku pařil jak o život. Už zmiňované výpadky se pak ve skoro až rituální atmosféře koncertu úplně ztratily – pomáhala tomu absolutně nejlepší kytara, co kdy v Lucerně byla slyšet. Cítil jsem se jako někde na večírku starých známých. Coleman s Killing Joke věděli, co očekávat od publika a totéž platilo i naopak. Vyklidněný styl basáka, s pleškou a apartním růžovým kšiltem na hlavě, jenom podtrhoval ležérnost celého koncertu, kterému ale po hudební stránce nechybělo vůbec nic. Původní sestava, čistá práce.



Šlo se na jistotu a podle toho večer taky vypadal – většina lidí byla naplásknutá co nejvíc u pódia, aby neprošvihla ani chvilku představení Colemana, ti, co se tam nedostali, třeba pařili na baru, konkrétně na ráznou kytarovku Complications z eponymního debutu. Ta zazněla v přídavku, těsně před novou, drsnější věcí Endgame z posledního alba Absolute Dissent. Ale ať to byly ty úplně nejstarší věci nebo ještě teplé novinky, společné měly jednoho jmenovatele: Jaz a celý ansámbl to prostě šmidlají pěkně od srdce, s jistotou zkušených harcovníků, kteří na sto procent vědí, co dělají. Z novějších věcí to pěkně od začátku nakoply politicky angažované In Excelsis a Absolute Dissent s rázným metalovým riffem. Ostatně v dost metalovém duchu se nese celé album, ze kterého na koncertě zazněla ještě třeba This World Hell, Great Cull nebo Depth Charge. Po takových rozdivočelých a chraplákem říznutých kouscích si Jaz vždycky skočil odpočinout na mírnější věci z minulosti. Třeba mimoidní Madness nebo ranou kytarovku Fall Of Because, obě z alba What´s This For (1981). Zazněla taky skladba Eighties, o kterou se v mega hitu Come As You Are otřel Kurt Cobain, za což si od Killing Joke vysloužil žalobu (Jaz ji po smrti Kurta stáhl a válečnou sekyru definitivně zakopal nadraftováním bubeníka Nirvany Davea Grohla v roce 2003).



Coleman celou dobu udržoval úzký kontakt s publikem a jako pražský polorezident nezapomněl vychválit Prahu jako místo se speciální energií a speciálníma lidma – v Praze ostatně Killing Joke mixovali svoje poslední album a Jaz ji taky chválí, kde může. Je možné, že uprostřed chaosu a zkázy, která podle něj světu hrozí, najde útočiště před blížící se apokalypsou (2012?) právě pod sukní magické Matičky – stejně jako se v únoru 1982 odstěhoval na Island, kde vyčkával konec světa. No a kdyby to případně znovu nevyšlo, mohly by z toho být aspoň nějaké ípíčka. Soudě podle koncertu v Lucerně a závěrečné, obzvlášt našlapané sedmiminutovky Pandemonium, na to mají Killing Joke energie pořád ještě dost.