Premiéra Elektry:reloaded v nové Roxy

Hudebně sladěná dvojice Airto a Kim Pixa za nocí Elektra:reloaded vidí možnost, jak ve velmi malém množství elektro nocí prosadit zahraniční elektro – techno zvuk, kterého se k naší smůle na našich party příliš nedostává, avšak za hranicemi je běžný a velmi oblíbený.

Zasvěcení si nemohli nevšimnout, že noc lehce pozměnila název na Elektra re:loaded a kdosi zde chybí. To byl hlavní důvod, proč Elektra dostala tento přívlastek ve svém názvu. Tím chybějícím byl Wega, polovina dua WeKi (Wega a Kim Pixa). I já jsem se v první chvíli trochu polekala, ale není tomu tak, že by dlouhodobá spolupráce způsobila ponorkovou nemoc a tím skončila. Pokud  nyní zkrátka Wegu a Kima uvidíte spolu, bude se vždy jednat výhradně o hudbu z jejich vlastní produkce Weki. Sólový Kim Pixa bude stále hrát jemu blízké elektro, Wega se bude hudebně angažovat pouze v projektu WeKi. Značka WeKi tak bude jistotou, že se nejedná o cizí tracky, ale vlastní hudbu vydávanou na jejich labelu La Pascos.



Oproti původnímu plánu se na středečním line-upu prohodil Airto s Kimem, který měl původně začínat s otvírací dobou Roxy. Klub se plní už stereotypně po dlouhá léta kolem půlnoci a i my tento osvědčený a zaběhnutý systém neporušili. Plno zde ještě nebylo, což bylo ideální na důkladnější prohlídku nového, čistě a příjemně vyhlížejícího prostoru

Hosté Elektry dostali celé čtyři hodiny prostoru pro to, aby se prezentovali. V Čechách už začínají být pozvolna známí jako dvojka Space Djz a tak je nasnadě zamyslet se, zda je jejich účinkování zde ovlivněno jejich láskou k Praze, oblíbeností jich samotných nebo oboustraně výhodnou spoluprací. V Abatonu jsem byla svědkem jejich velmi pestrého a živelného vystoupení, nyní v Roxy jsem jejich set považovala spíše za jakési dokreslení atmosféry, kterou zajistila nadprůměrná základna přátel. Jonty svou image umí vylepšit skvělou komunikací s publikem, díky které rozhodně vždy získá na popularitě a ví jak si získat dav.



Na Fidelity zaměřili pozornost hlavně muži, a to v momentě kdy ukázala, co má pod svým dlouhým kabátem. Červené kraťásky a záclonové punčochy vyvolávaly dojem, že odskočila ze šantánu dob dávno minulých. Nu což, proti gustu žádný dišputát a tahle možná nejen pracovní dvojice (jiskření a letmé dotyky nešlo přehlédnout), bodovala u rozvášněného davu nečekaně vysoko. Škoda jen, že ač bylo ve čtvrtek volno, nevyhnalo to z domovů tolik milovníků nočního života, jako třeba páteční či sobotní večer a nemálo bylo těch, kteří možnost víkendu uprostřed týdne ani nezaznamenali.



Kolem čtvrté ranní se většinou chystám k odchodu, tentokrát jsem střídavě na hlavní stagi a v novém velmi sympatickém a útulném chill outu vyčkala na hudební zakončení, po kterém jsem prahla celý večer - set rezidentního Kima Pixy, který byl živou vodou pro zbývající vytrvalé publikum, které poté prý statečně odolávalo až do svítání. Na sety u mě tedy jednoznačně vyhráli “domácí".