Rootime: Zavolejte doktory!

U vstupu opět dostávám razítko 18+. Někdo má na Favál zřejmě políčeno, což dokáže policejní razie o dvě hodiny později. Bohudík, věkový průměr policii odradí od důkladnějšího prozkoumávání situace. Popravdě pro mě tenhle večírek od začátku představoval nostalgické setkání s dávnými známými a zavzpomínání si na album Nice again. To jsem netušila, že mě přiměje znovu si uvědomit, že reggae je tady pořád s námi a že je to tak dobře.

Ovšem nejprve Dr. Kary. Se scénou spjatý od jejího vzniku, člověk, na jehož chraplavý hlas reaguje ucho bez prostoru pro pochybnosti. Jeho osobnost překračuje hranice mezi my a oni. Stále ještě funguje ono klišé, že jsme tu všichni bratři a sestry. Nejpravdivější klišé tohoto večírku. A tak, když Kary skončí se svým poselstvím "pro všechny sestřičky a bratříčky", nastupuje další doktor. Rozverný čtyřicátník, odborník na slovo vzatý, který mi tématicky vyráží dech. Samosebou se nevyhne tématům kultury, drog, světel, barev a všeobjímající lásky. Ale písnička o návštěvě doktora a strachu z injekce, ó, ano. Pod tíhou všech těch velkých věcí, je tahle písnička z ordinace velikým výdechem. Absolutním vrcholem je pro mě Call the doktor, neboli Call di daktor, jak vysvětluje pan Ring Ding. Jeho spolupráce s publikem je úžasná. Vypadá jako řezník z vaš ulice a přitom má schopnost chytit vás za srdce. Obrazně. Opravdu. "Vy budete tleskat a křičet. Já řeknu Stop it. Vy nepřestanete a já nasadím překvapený výraz. Tak zkusíme si to. Jde vám to. Teď to budeme dělat až do konce vystoupení. No a tohle je moje poslení písnička!" S Emysem za zády je to pro nastražené oči opravdu krásná podívaná a pastva pro uši. Tančím a přísahám, že věřit na čakry, řeknu, že srdeční se mi na chvíli úplně otevřela a pohltila celý ten prostor.



Po Dr. Ring Dingovi nastoupuje Brnem prověřená poctivá partička Pawlač Zewls. Bez nich bychom tu nebyli. Učili nás poslouchat, přemýšlet, vnímat věci, které nám dneska přijdou běžné. Jejich texty, jejich osobitost, to všechno, co z nich srší.. Matějka se za léta prozpíval k lahodnému stylu plnému šťávy, MC Ghandí s jeho talentem ani nemůže být horší než skvělý. Venku fireshow, uvnitř prskavky. Atmosféra. Nádhera.

Na malé stagei takt udávají dvě krásné ženy. LiondubSistaz a jejich improvizační, intuitivní ping pong v hraní dubových desek. Zatímco z Falujah je cítit náklonnost k elektronické hudbě, z Janai jde spíše ono zemské dubování. Ve spojení vzniká úchvarná energie. Je dobře, že tam jsme. Je dobře, že jsme tam byli. Děkuju a doufám, že za pár let se to stane zase. Dřív bych to nemohla ocenit a později bych bez toho nemomhla žít. Big up. Potlesk. A překvapený výraz. Bylo to zkráta nice again. Děkuji.