Apoptygma Berzerk v Lucerně

Bylo to jako v nějakém špatném snu. Přijdu do Lucerny, rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že ve stejné situaci jsem se už minimálně jednou ocitl. Něco mi na tom ale nesedí, protože mi to déjá vu ruší pár podivně světélkujících bodů. Nenápadně se k jednomu z nich přiblížím a zjistím, že to není žádná kometa, ale normální holka. Tuna šminek, kozačky a vlasy rozžhavené do běla. Teď by správně mělo přijít osvobozující probuzení, ale to se nedostavuje, protože si uvědomuju, že to není sen.

S obavami čekám, jak se to bude vyvíjet dál.

Apoptygma Berzerk, jejichž jméno oficiálně prý nic neznamená, se tváří jako berserkové – tedy mýtičtí bojovníci středověkého severu, kteří údajně před lítým bojem pro stimulaci těla a ducha požívali houbu Amanita Muscaria s psychedelickými účinky (ano, je to naše muchomůrka červená). Každopádně je to kapela, jejíž začátky mají být poznamenané EBM, taneční odnoží rané industriální hudby. Jako hrdí zástupci se obvykle uvádí třeba Front 242, Front Line Assembly nebo Skinny Puppy, kteří na stejném místě vystupovali minulý rok (už si vzpomínám, odkud znám všechny ty ksichty). Heyday prožívaly tyto kapely hlavně na počátku 90. let, ale soudě podle narvaných koncertů posledně jmenovaných, jejich temný odkaz žije dál.



Futurepop, ke kterému se hlásí Apoptygma Berzerk, má toho být důkazem, ale v podání Apoptygma Berzerk říkám: děkuji, nechci. Stephan Groth, jediný stálý člen této norské kapely, křesťan, apokalyptik a příznivec konspiračních teorií, je prorostlý osmdesátkovým zvukem syntezátorů a kytar a naplno jim nechává pronikat i do své tvorby. Jenže výsledek je něco mezi Midnight Oil, Front 242, Enigmou a Scooterem: hybrid, jehož světlé okamžiky přišly v Lucerně ve chvílích, kdy se přiklonil na jasně vyznačenou žánrovou stranu. Těch bylo zoufale málo, třeba skladba Shadow z nového alba Rocket Science. Víc se ale hrálo ze starších alb. Koncert otevřely skladby Starsign a Eclipse z alba Welcome to Earth (2000), největší zastoupení měla deska You And Me Against The World z roku 2005, na které se projevil odklon směrem od elektroniky k osmdesátkovému rocku. Je potřeba doplnit, že největší úspěch s touto deskou, která zní jako mix Duran Duran, Aha a kapely House Of Love, měli Apopové v Německu.

Celkově koncert i přes rozmanitý setlist, nasazení frontmana a étericky zasněný hlas zbrusu nové klávesistky Leandry vyzníval umrle – Stephanovi zpočátku haproval zvuk a evidentně i odposlech, po chvilce se složily klávesy, ale i pak, když už všechno šlapalo jak hodinky, to prostě znělo hrozně lacině. Když se ozvala v refrénu jedné skladby Orffova Carmina Burana, byl to poslední hřebík do této podivně poskládané hudební rakve. A nepomohl tomu ani solidně odzpívaný cover skladby New Order, ani publikum, které se postupně rozehřálo na solidní teplotu: skalní fanoušci trsali jak diví, někteří v tvrdších momentech bouchali pěstma do vzduchu, komety létaly vzduchem. Mě ale z toho sladkobolného vytržení svrběly všechny plomby. Not my cup of tea.