Stále úspěšnější Sophie Hunger v Akropoli

Ve Švýcarsku narozená autorka zpívá především anglicky a zní jako surrealistické spojení Bjork s Nico, Joni Mitchell a Alenkou v říši divů dohromady. Podle německé mutace časopisu Rolling Stone patří k 10 nejlepším objevům roku 2009, ve Švýcarsku a Německu ji řadí k hvězdám první velikosti. Vlivný britský hudební časopis Mojo o zpěvačce a jejím debutu Monday's Ghost (2008) napsal: "Podobně jako PJ Harvey zamlada je těžké ji ignorovat. V tom albu je ukrytá síla. Je obsedantní, strašidelné a krásné“. Talentovaná zpěvačka, která se stala jedním z objevů posledního ročníku festivalu Colours of Ostrava, tentokrát přijede do Prahy představit svoji stále aktuální desku nazvanou 1983.



Sophie Hunger se narodila v Bernu a prošla kosmopolitní výchovou. Její otec byl diplomat a Sophie vyrůstala v Londýně, Německu i Švýcarsku. Své první album vydala se skupinou Fisher ještě jako Émilie Welti, a poté už pod jménem Sophie Hunger natočila ve svém obývacím pokoji sólovou desku Sketches on Sea, která vzbudila silný kultovní ohlas. Ještě jako zcela neznámá vystoupila v pražské Akropoli coby předskokanka Erika Truffaze či v Londýně před švýcarskou skupinou The Young Gods. Jejich manažer Patrick David jí nabídl kontrakt u své nezávislé značky Two Gentlemen, a studiové album Monday's Ghost, které vyšlo v roce 2008, bleskově vyskočilo do čela švýcarského žebříčku a proniklo i do distribuce velkých firem. Vlivný britský hudební časopis Mojo o zpěvačce a jejím debutu napsal: "Podobně jako PJ Harvey zamlada je těžké ji ignorovat. V tom albu je ukrytá síla. Je obsedantní, strašidelné a krásné“.

Sophie Hunger zpívá především anglicky a zní jako kdybyste spojili Björk s Nico, Joni Mitchell a Alenku v říši divů. K tomu má navíc dar se všech nejcennější: smysl pro humor. Její hořkosladké písně se pohybují na hranici reality, ironie a fantazie, působí jako kousavé sny, jejichž atmosféru podbarvuje atypická kombinace trombonu s kytarou a pianem. Někdy jsou provokativní, jindy romantické, ale bez patosu, či melancholické, ale bez fňukání. Jako autorka má Sophie úžasný nadhled, dovede propojit písničkářskou klasiku se žhavou současností. Její písně jsou daleko víc založeny na dojmech než na dějové osnově. Každá ze skladeb má ale jiskru, která dovolí posluchači, aby ji vnímal jako svoji vlastní reflexi. Skladby jako "Shape", "Drain Pipes" a "Teenage Spirit" se zabývají hlavně formou a obsahem: "Fascinuje mě ten impuls, který se každého z nás dotkne. Ať stavíte domy nebo vytváříte fráze ze slov, vždy musíte naplnit prázdnotu obsahem, vytáhnout sám sebe z chaosu. Když člověk chce uchopit píseň, je to podobné: začnete u beztvarého magmatu idejí, emocí a slov, a vytvoříte z nich píseň“.

Název jejího posledního alba 1983 je inspirován rokem jejího narození a v její tvorbě indikuje zcela nový přístup. Sophie desku natáčela v Paříži, a na rozdíl od předešlého na něm v daleko větší míře použila elektrické zvuky či nástroje. S doprovodem hlasitých bicích, zkreslené harfy a zvukomalebného trombonu vyznívá její hlas v plné síle.

www.sophiehunger.com

Dodal: Albert Švec, Rachot Production