DIOYY: Neurazí, ale ani nenadchne.

DIOYY: Neurazí, ale ani nenadchne.

14. 04. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Nejnebezpečnější je horní patro Lucerna Music Baru pro třicátníky, co jdou na koncert pro teenagery. Je odtamtud krásný výhled. Jako někde na divadelním balkóně. A nikdo tam po vás neskáče. Má to ale jednu chybu.
Nejste v kotli. A tudíž se můžete snažit jak chcete, ale bavit se prostě budete jen polovičatě. Jestli vůbec. Koncert anglických Does It Offend You, Yeah? měl drtivý dopad v okruhu asi pěti metrů od pódia. Pak se efekt tohohle electro/trash-punkového projektu se vzrůstajícím odstupem rozmělňoval. A v teple z balkónku v prvním patře Lucerny už z něj zbyla jen zábavná, ale místy už nudná, podívaná.

No, nudná. Jak se to vezme. Kdo někdy navštívil Reading u Londýna to pochopí rychleji než ten, který tam nikdy nebyl. DIOYY jsou nápisem na náhrobku světa. Toho starého, normálního světa. Světa, kde děti byly dětmi, puberta znamenala pár bitev, ale žádnou válku, a nikdo to nedělal na záchodcích vlakového nádraží poblíž vašeho domu. Světa, ve kterém jste za kouření na záchodě klidně vyfasovali facku hřbetem ruky. Nebo vám třídní rovnou vytrhl vlasy odtamtud, kde to nejvíc bolí. Světa, ve kterém do patnácti neexistovala televize po osmé. O sexu se nemluvilo, natož, aby se na něj mohl člověk dívat v televizi nebo ho, nedej Bože, provozovat. Babičce se vykalo, s otcem se mluvilo jen se sklopenýma očima. No a teď si představte, že existuje kapela, která na všechno toto programově sere. SERE. SHIT a FUCK YOU. Nezbožňovali byste ji v šestnácti taky? Já jo.

DIOYY nastartovali zprudka. Začínal Wrestler…

Tonight we have a chance to say, yeah, you´re right
We´re too extreme
We´re too wild
We´re too out of control
We´re too full of our own shit
Or we have a chance to say, hey: fuck you, you´re wrong
Fuck you, we´re right
Because you have not made it to that dance
But believe me, this is the dance

…a zdálo se, že půjde o party roku. James s vlněnou čepicí pobíhal po pódiu jak píchnutý sršněm, kytarista předstíral, že hraje na kytaru, Chloe předstírala, že buší do baskytary. Synťák jel naplno, beaty trhaly uši. Všichni po sobě šlapali. Někdo se prý poblil. Kotel vařil. No a já jsem si bláhově představoval, že teď začne James sjíždět top výběr z poslední desky. Dočkal jsem se sice „We Are Dead“, která začíná bolestínským zpěvem Jamese, ale pak to otočí a vrhne se po hlavě do neuvěřitelně silného beatového víru. Jsme stejně všichni dávno mrtví, yeah? Ale to bylo všechno.



James měl v Praze evidentně problémy s hlasem, což zásadně ovlivnilo setlist a hlavně atmosféru koncertu. Mezi monotónním trashovým běsněním debutového alba „You Have No Idea What You´re Getting Yourself Into“ pak logicky nemohlo dojít třeba na výtečnou, ale náročnou John Hurt z posledního alba. No a brzy jsem přestal i jen uvažovat o „Pull Out My Insides“ nebo „Yeah!“. Naneštěstí si to James vynahrazoval nejrůznějším poflakováním se po pódiu a pseudo-filozofickými hláškami o životě. Nebylo to nic světoborného, ale i kdyby…jeho angličtině se silným cockney přízvukem stejně 90 % přítomných nemohlo rozumět. Cigáro sem, cigáro tam.

Na druhou stranu, o to víc se do toho všichni dole v kotli pokládali fyzicky. Vážně, všechna čest. Působilo to někdy mechanicky, ale sem tam vám z toho klidně mohl přeběhnout po zádech mráz. Takové malé dobré znamení. Když po necelé hodině hraní zazněl přídavek „The Monkeys Are Coming“, stříkaly doma šikanované hormony na všechny strany. Svoboda na dosah ruky. FUCK YOU a SHIT. DIOYY.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: DOES IT OFFEND YOU YEAH

Neděle 10. 4. 2011
Vstup: 400/500
Vystupují:
Does It Offend You Yeah, LUS3
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika