Mejdan s Mertou

U baru bylo prázdno. Jen jeden „hustej“ hiphop týpek s obrácenym kšiltem kecal s barmankou. Nějak mi sem nezapadal, asi taky „koulař“. Koupil jsem si pivo a šel do sálu. No jasně, všichni byli tam. Hrál totiž Mišík a jeho Etc... Prodral jsem se tlačenkou u vchodu a posadil se na schody. Mišík seděl na svý židličce, ze který zpívá od té doby, co se s ním táhnou vleklý zdravotní problémy. Je to už pán v letech, ale mezi písněmi i v nich stále srší vtipem a energií. Jako by rokenrolová energie tělo ani nepotřebovala. Písně Jimyho Hendrixe tu poletujou dál, i když je Jimy dávno rozloženej na humus. Jak to všechno souvisí s Mišíkem? No přes ten rokenrol.

Ještě jsem vám ale neřekl, co na podiu pohledával Mišík, když to měl být koncert Merty. Byl to narozeninový mejdan, takže přišli hosté, aby zahráli Mertovi a s Mertou k jeho pětašedesátým narozeninám. Zároveň se tu křtilo nové album Ponorná řeka, které Merta nahrál právě ve spolupráci s kapelou Vladimíra Mišíka Etc... a několika dalšími hosty. Etc... zahráli pár osvědčených fláků a nakonec, aby nebyli svůj vlastní revival (Mišíkova formulace), přihodili jednu novou pecku. Potlesk, výměna na podiu.

Role uvaděče se ujal známý hudební publicista Vojtěch Lindauer, který mezi jednotlivými výstupy glosoval další vystupující. Jako například Jiří Stivín, Třešňák Band, Olin Nejezchleba, Václav Veselý + Jan Veselý, Ondřej Konrád, Jana Lewitová.

Všechno mělo uvolněnou atmosféru, na podiu se pil přímo z lahve tuzemský rum, docházelo k drobným prostojům, než se hosté na podiu vystřídali, ale nějak to zapadalo do konceptu. Nebylo proč to hrotit. Pohoda, bluess, jazz.

Merta sám zahrál starší věci, jako například Praha magická, kvůli které měl v osmdesátých letech dvouletý zákaz vystupování („podlá děvko moci nebudeš mít nikdy dost“ možná tehdy znělo příliš adresně).



Kromě toho ale přicházely na řadu hlavně kousky z nového alba Ponorná řeka. Jako například Intuice ženy, kde Merta využil křehký vokál své dcery - Sáry Mertové k podtržení protikladného působení ženské energie k mužnému a chuligánskému barbarství, které barví válečná pole do ruda.

„Válečnictví mužů
nesplněné sliby
intuice ženy
na bojištích chybí
Posedlost po moci
věčně stejné chyby
mužům bez pomoci
intuice chybí.“

Link na ochutnávku.

Z hostů musím zvláště vypíchnout vystoupení Justina Lavashe, což je Brit žijící v Praze známý z poslední doby spoluprací s Monikou Načevou. Jeho drsná bluessová kytara, na kterou to opravdu umí rozjet, působila téměř jak průtrž z jiného světa. Parádní, osvěžující sprcha.

Pro zájemce, live koncert Načevy a Lavashe na rádiu Wave 26.5.

Mejdan pokračoval. Uvolněně, příjemně, pohodově. Kolem desáté se ale přiblížil ku svému konci a uzavřel se opravdu archivní písničkou Začouzené sklíčko z roku 1974 se sugestivní otázkou na konci.

„Začouzené sklíčko z cylindru petrolejky
zakoukal jsem se do sluníčka
a teď sám nevím:
Jsem malý – anebo velký.“

Já bych řekl, že velký.