Report z Layo & Bushwacka

Do Abatonu jsme dorazili krátce před půlnocí a hned první sympatie jsem zaregistroval už před vstupem, kde jsem vůbec poprvé nemusel řešit opruz v podání velmi pomalu se odbavující dlouhé tlačenici před vchodem. Nahlásit jméno na guest listu a hurá do šatny, kde jsem postřehl zajímavý trik, jak ušetřit desetikačku za bundu. Týpek s červeným pruhem vytetovaným přes celou tvář s úsměvem odevzdá bundu, vezme si lístek a po požádání o zaplacení jednoduše řekne „Jdi do prdele!“. První stage, kterou procházíme, působí spíš odstrašujícím dojmem, jelikož na první pohled se jeví, že nemá snad jediného posluchače. Ještě že jsem si všiml, že prostorná šatna je téměř vyprodaná, takže ty lidi tady prostě někde musí být! Posuneme se o pár schodů výš, kde je už atmosféra mnohem víc přiblížena mým představám. Příjemně bavící se lidé popijí u baru, posedávají na gaučích nebo neustále chodí ze schodů a do schodů k hlavní stagei. Ani zde se dlouho nezdržujeme a míříme si to po schodech nahoru. První dojmy jsou parádní! Zcela zaplněný prostor klubery s rukama nad hlavou a v euforii pískajíc na božského Trávu, ve mně vyvolává pocit pohody, že dnes to bude „velkej mejdan“. Pro představu atmosféra je hodně podobná podzimnímu koncertu Ralph Mayerz, který se vychvaluje ještě dodnes.



Pro ještě lepší náladu se vrhám nakopat do sebe několik pivek a vybírám si k tomu bar na balkoně, kde sedí Vj´s, kterým posílám pochvalu za skvělou vizuální zábavu, která probíhala na čtyřech plazma obrazovkách a jednom plátně nad djem. Nalívám se a v jednom kuse potkávám známé. Znáš to, občas se vyskytne párty, jako tomu bylo třeba na posledním Climaxu, kde jsou prostě všichni, ať už momentálně aktivní klubeři, které potkáš i na jiných dobrých klubovkách, ale hlavně lidi, které z akcí znáš několik let a naposled jsi je viděl třeba půl roku, rok zpátky.



Krátce po jedné hodině ranní od gramofonu s úsměvem zamává Bushwacka. A je to tady, začínáme! :o) Dle line-upu před sebou mají 4 hodiny, takže set logicky začíná relativně v poklidu. Pomalejší rovné beaty se linou prostorem a na Bushwackovi je vidět, že se mu tu líbí. Jak pokračuje následující hodinka netuším, jelikož se odebírám na pokec o patro níž, vyzkoušet gauče, které jsou mimochodem téměř všechny volné, protože všichni jsou „nahoře“. Když se o půl hodinky vracím, nestačím se divit jak moc se hudba posunula. Naprosto rozjetý mejdan, který svižným tempem a rovným rytmem diktují ti dva velmi sympatičtí pánové. Od té chvíle až do konce jejich vystoupení mě už z kotle nikdo nedostal. Krátce shrnuto, dlouho jsem se hudebně lépe nebavil. Kromě skvělé hudby, která se celou noc nesla snad bez jediného zlomeného beatu a dokonce si myslím, že za celou dobu nepadla jediná pecka známa hlavně z alba Love Story, jsem si užíval i pohled na L&B, kteří vysloveně uměli rozdávat pozitivní energii. Hodně potěšili i v tom, že si sami mejdan poctivě užívali a když zrovna jeden z nich nehrál, šel pokecat a zapařit s lidmi do kotle. Tohle pak ještě potvrdili ve finále, když se nechali 4x vyvolat na přidání a pokaždé přitom dávali výrazně najevo díky, že chceme jejich hudbu. Celé se to pak o hodinu protáhlo a z čtyřhodinového plánovaného setu byla pětihodinová jízda.



Na závěr snad jen dodám, že kdo nebyl tak prohloupil, protože 10.2. v Abatonu proběhla zatím jistě nejlepší klubovka tohoto roku!!