Screamadelica: tanec boha Ra

Paralelní světy
Primal Scream je další z kapel, která sáhla po zaručeném receptu: pohrabat se v historii, vytáhnout to nejlepší, co kdy z její dílny vzešlo, a naservírovat to i s opulentní přílohou svým fanouškům. Poprvé tento recept Bobby a spol. vyzkoušeli v natřískané londýnské Olympii a už po úvodních tónech Movin´ On Up měli jasno: Screamadelica sice zestárla o 20 let, ale její poselství dnes dokáže strhnout stejně jako v době, kdy se Albion pohupoval v rytmu rave, resuscitované květinové revoluce a MDMA. Před 20 lety bylo pro generaci vyrůstající pod rákoskou Železné lady album Screamadelica návodem, jak si vytvořit své paralelní světy a uniknout před drsnou realitou…stačí jeden rychlý pohled a musí vám dojít, o jaký svět šlo: Don´t Fight It, Feel It –Come Together–Loaded–Shine Like Stars…Bobby a Andrew Weatherhall (taneční mozek alba) dokázali atmosféru doby zachytit v 11 jedinečných skladbách, které Primal Scream, posílení o vokalistku a saxofonistu, představili 7. srpna také v pražském KC Vltavská.



Klasické přivítání - vlna tepla a vlhka vycházející z útrob KC Vltavská - se mi v neděli výjimečně zamlouvala. Připadalo mi, že skvěle doplňovala psychedelickou videoprojekci a energii tryskající z pódia. Na jeho hrotu byl speciálně pro Bobbyho připravený stupínek, ze kterého kázal o slunci a netušených světech za očními víčky. Nejsilnější byly okamžiky, kdy byl středobodem projekce, jako u Higher Than The Sun. Ta zazněla v půlce koncertu: krvavé vycházející slunce se během desetiminutového jamu změnilo v obrovskou zářící kouli, ve které zmizela jak kapela, tak také kompletně roztančené publikum.



Loaded together
Higher Than The Sun utnula úvodní warm-up (Damaged, I´m Coming Down) a naznačila, co čekat v dalších 30 minutách: na řadu totiž přišla skladba Loaded a hlas Petera Fondy, sebevědomě deklamující devízu 60. let: chceme být svobodní, šťastní a chceme se sjíždět, kdy se nám zamane. Z původní skladby „I'm Losing More Than I'll Ever Have“ zůstal úchvatný kytarový riff, který Weatherhall zabalil do extatického tanečního hávu a už 20 let servíruje prostřednictvím Primal Scream lačnému publiku. Hlad po extázi je věčný, tak proč ho neuspokojit tím nejlepším, co je k mání?



Že to funguje v Londýně, stejně jako v komorním prostředí pražského klubu, je zásluha především samotné kapely: kromě neprůstřelné zásoby nadčasových skladeb si s sebou přivezli tolik potřebnou energii. Ta nejenže do posledního centimetru vyplnila sál, ale pomohla také Bobbymu ve chvílích, kdy mu nestačil dech nebo se prostě nemohl strefit přesně do černého. Jinak se ale všechny ostatní obavy rozplynuly hned po prvních dvou skladbách – samply kořenily živý projev přesně tam, kde měly a skvěle se doplňovaly jak se saxofonistou, tak s černošskou zpěvačkou – ta se naplno představila v závěrečné Come Together, ve které vedla sbor několika set nadšených zpívajících fanoušků. Impozantní závěr impozantního koncertu. Bobby Gillespie znovu ukázal, že nestárne: bůh Ra silnější než kdy předtím.