Matt Cantor z The Freestylers ve Fabricu

The Freestylers
Mají na svědomí přes 50 nahrávek, prodali půl milionu desek, obsadili hitparády s nahrávkami „Push Up“ a „B-Boy Stance“ a dokonce si je Lenny Kravitz vybral jako své předskokany na koncertech. Sklidili obrovský úspěch na festivalu Glastonbury, projeli křížem krážem celý svět se svou skupinou, vydali 3 alba a nyní se připravují na nové album, které by mělo vyjít v roce 2006.


Vyprovokovali bitku s Robbie Williamsem
„Jo, navážel jsem se do Robbieho na večeři v Americe,“ potvrzuje Matt Canton, jeden z členů breakového dua, „ale byl jsem dost opilý, takže si přesně nevybavuju, co se vlastně stalo,“ dodává vzápětí. „Neboj,“ směje se Aston Harvey, jeho komplic. „Já si to pamatuju perfektně - vypotácel ses ven a řekl jsi ´Právě jsem řekl Robbie Williamsovi, že je *@#$&.“ Matt se směje a kývá hlavou.

Hned je jasné, že tihle dva mají pevné přátelství. Potkali se, když oba pracovali ve studiu Fresh Records (později Freskanova) v roce 1996. Aston vyrůstal na předměstí Londýna a zamlada studoval hru na klavír. Doma pak tvořil své první sety na kazety, na které si nahrával své desky. Poté co ho zaměstnali v nahrávacím studiu, začal produkovat drum & bass, hardcore, ale taky house. „Fakt jsem dělal všechno, kromě jazzu a skiffleu“, pochechtává se Aston.

Taky Matt vyrůstal na old-school hip hopu a elektru. Pak objevil acid house a první rave nahrávky. Díky získané inspiraci od svých vzorů jako Public Enemy, Arthur Baker, Frankie Knuckles, Mantronix a Prodigy se brzy zapletl do breakbeatového projektu Cut & Paste. Navíc ještě pracoval na houseovém projektu Strike.

„Kecali jsme o old-school hip hopu a zjistili jsme, že máme skoro stejné desky. Navíc jsme oba dělali house a už nás to moc nebavilo, tak jsme zkusili udělat pár věcí dohromady,“ vzpomíná Aston. První společná nahrávka „Drop The Boom“ vyšla v roce 1998 a odstartovala jejich kariéru jako The Freestylers. „První desku, kterou jsme vysamplovali byla skupina Freestyle, “ vysvětluje Aston, jak vznikl název projektu, „a jelikož sampling je hlavní součást našeho zvuku, cítili jsme, že to bude trefné jméno.“

Jejich zvuk má kořeny v hip hopu, na kterém oba vyrůstali, ale vyvinul se do unikátní podoby, když čerpají inspiraci z dancehallu, reggae, elektra, soulu, breakbeatu i drum & bassu. Je hodně syrový a hutný, ale každý si v něm najde to svoje. „Chodí na nás hip hopeři,“ popisuje Aston, „ale taky fanoušci, reggae, raveu…je to tak trochu šílené - dva funky běloši spojují tyhle lidi dohromady.“

Jejich debutový singl „Drop The Boom“ brzy vyšel na značce Stateside (přejmenován na AK48), který hned následoval singl „The Scratch City“ a „Uprock EP“. Ovšem až singl „B-Boy Stance“ je vyzdvihnul nahoru. Rozhodli se natočit album a v roce 1998 vyšel jejich debut „We Rock Hard“, kterého se prodalo přes 250.000 ks. Získali za něj několik nominací a cenu za nejlepší skupinu od Muzik Magazinu. „Na předávání jsme měli několik panáků,“ vzpomíná si Matt, „a pak jsem tam uviděl jednu holku, o které jsme si myslel, že je mou bývalou spolužačkou. Zašel jsme za ní a kecal s ní. Moc ji to nebavilo a až potom jsem zjistil, že to byla Kate Moss!“

Nejsou to alkoholová dobrodružství s celebritami, ale jejich živá vystoupení a doprovodná kapela, které odlišují Freestylers od jiných jim podobných. „Zvuk, který je na našich vystoupeních se dá popsat asi jako 3D efekt našich alb,“ vysvětluje Aston, „Když si poslechnete naše alba a pak zajdete na naše vystoupení, doslova Vás zvuk pohltí.“

A právě jedna z těchto živých show natolik zaujala Lenny Kravitze, že si je osobně vybral jako své předskokany na koncertech. Úspěch jejich debutu znamenal, že se Freestylers mohli vydat na cesty a objeli všechny možné festivaly a kluby nejen po Anglii, ale taky v Americe.

„Když jsme tam byli naposled, zůstali jsme u jednoho kámoše v LA.“, popisuje další historku Matt. „Zná se s některými tamějšími celebritami a zjistili jsme, že Anastasia zrovna dělá grilovačku na zahradě. Tak nás napadlo, že by bylo fajn se tam zastavit a trochu jim tu party narušit. Mysleli jsme, že to bude taková ta luxusní party u bazénu.“

„Nakonec se z toho vyklubala oslava pro rodinu a pár známých,“ pokračuje Aston. „Najednou jsme byli u jejích dveří, neměli jsme ani láhev vína na uvítanou, ale i tak nás pustila dovnitř. Asi dvě hodiny jsme pak klábosili s její mamkou. “

Sérii úspěšných vystoupení završili legendárním vystoupením před 23 tisíci fanoušků na World Jazz Stagei v Glastonbury. Dav byl z nich tak překvapený, že je odvděčil 15 minutovým potleskem. Jejich druhé album „Pressure Point“ vyšlo v roce 2002 a prodalo se jej přes 100.000 kusů. „Nechtěli jsme udělat jen další We Rock Hard část 2.“ vysvětluje Aston. „Chtěli jsme udělat něco v našem odlišném stylu, tak jsme použili vliv, který jsme naznačili na prvním albu, ale udělali jsme ho ještě tvrdší a klubovější.“

Po turné k tomuto druhému albu se kluci rozhodli dát si trochu pauzu a začali pracovat na něčem jiném. „Náš label Freskanova přerušil činnost,“ vzpomíná Matt, „byli jsme trochu naštvaní a tak jsme se rozhodli vrátit ke kořenům a udělali jsme pár nahrávek pro label Against The Grain. Projekt jsme nazvali Raw As F**k a vůbec jsme nečekali, že to bude tak silné.“ Jejich první nahrávka „Punks“ se stala ihned hitem. Další dvě nahrávky na sebe nenechaly dlouho čekat. „V anketě International Breakspoll Awards jsme vyhráli cenu za Objev roku a v té době jsme, aniž bychom to věděli, jsme měli album, které hodnotíme, jako jedno z nejlepších, co jsme zatím udělali.“

Na albu je mnoho hostů od dvorní zpěvačky Onnalee z Reprazent, přes rappera Million Dana a mnoho dalších. Nechybí ani skladba „Boom Blast“ s nádechem Reggae nebo pomalejší „Too Far“. V současné chvíli pracují Freestylers na již čtvrtém albu, které by mělo vyjít v roce 2006 a najdeme na něm např. spolupráci s australským drum & bassovým projektem Pendulum.