Radůza v Praze: „On vás ten smích přejde“

O Radůzině oblíbenosti svědčil hlavně fakt, že ve Vltavské bylo vyprodáno. Lidé všech generací a s nimi i já jsme si přišli poslechnout její umění. Po osmé hodině dorazila sama na podium a spolu se svým akordeonem nám představila pár sólových písní. O chvíli později si k sobě přizvala další skvělé hudebníky ze své kapely, kterou tvoří kytarista a pianista Peter Binder, basák Jan Jakubec a bubeník Miloš Dvořáček.

Musím podotknout, že její nová alba vůbec neznám (má jich celkem osm) a žádné staré písničky nezahrála, přesto jsem se náramně bavila. Radůza mezi písně vkládá různé průpovídky o jejich původu a podmínkách, za kterých je složila. Střídaly se rychlé odrhovačky a pomalé teskné písně, vtipné texty s vážnými a my chvíli bujaře tančili a chvíli plakali. Měli jsme možnost slyšet i několik nových kousků, které Radůza právě natáčí do chystané desky - celkem více než dvě desítky hudebních skvostů. Kromě svých písní Radůza zhudebnila i Nerudovy Písně kosmické a Žalm 22. Zazněla také píseň v podivném jazyce chichewa, což je původní jazyk obyvatel afrického státu Malawi nebo ukolébavka, kterou složila pro své děti.

Ke konci vystoupení si Radůza na podium přinesla dudy, což většině posluchačů přičarovalo úsměv na rtech. Nechala si totiž vyrobit speciální mollové dudy (normální jsou durové), což znělo tak hrozně komicky, že se všichni smáli. Radůza to ovšem okomentovala slovy: „Počkejte, on vás ten smích přejde.“ A taky že jo. Procítěná svatební píseň, která ovšem byla táhlá a smutná jako píseň pohřební, bylo to poslední, čemu bychom se v té chvíli mohli smát.

Musím se přiznat. Celý koncert jsem měla husí kůži a ještě pěknou chvíli cestou domů se mi ji nedařilo setřást. Takový hlas, tolik energie a syrovosti, to člověka nenechá nepoznamenaného. Pokud chcete zakusit její náturu, ale nestíháte některý z koncertů, její blog na stránkách www.raduza.cz opravdu stojí za pročtení.