Zpátky do budoucnosti: Yuck v Praze

Zpátky do budoucnosti: Yuck v Praze

23. 10. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Britská kytarovka přivezla do Prahy hudbu, která přetéká devadesátkovými odkazy, ale i přesto zní originálně. Přidejte k tomu mírně klaustrofobické prostředí strahovské Sedmičky a je zaděláno na jedinečnou atmosféru.

Historie pohrobků Cajun Dance Party je sice krátká, ale zato dost bohatá. Dan Blumberg a Max Bloom poté, co nadraftovali bubeníka ze Států a baskytaristku z Hirošimy, natočili eponymní desku Yuck. Cover zaplácli jednou z Danielových kreseb a desku nacpali 12 skladbami, které strhly pozornost nejenom bloggerů, ale třeba taky BBC. Není divu. Vedle zástupu možných inspirací (od Pavement, Dinosaur Jr.až po Teenage Fanclub nebo Nirvanu), se do jejich debutu proboxovaly hlavně melodie, které se svým popovým okrajem chytnou za uši a už nepustí.

Daniel a Max si s lehce lepkavým nánosem umí poradit víc než dobře: z tenkého ledu, který číhá na každého, kdo se pustí do filozofování o lásce, neprostupnosti lidských lží a vyčpělých mozcích, udělali svou silnou stránku. Hlavní roli v tomhle tyátru má Max, který svým wah-wah pedálem a spoustou dalších kytarových efektů dává Danovu bolestínství nádech mladistvé rebelie. A že ji nepotřebují jenom hormonama zfetování puberťáci, ale také spousta starších tatíků, bylo vidět v nacpané Sedmičce.

yuck

Závrať naruby

Všechno je jednou poprvé a jsem rád, že jsem si Sedmičku mohl poprvé odbýt právě s Yuck. Strahovský klub, stejně jako většina podobných sklepních doupat, už ode dveří čpí neopakovatelným charisma, který je automatickým spouštěčem vzpomínek, asociací a pocitů. Chvíli jsem se musel vyrovnávat s pocitem klaustrofobie, který jsem naposledy zažil v jedné nejmenované restauraci, kde se večeří v úplně tmě. Zavedou vás do místnosti, posadí ke stolu a najednou jste úplně sami. Nevíte, jak se dostat ven, nevíte, kde sedíte, co máte před sebou, kdo je kolem vás. Mozek začne vypouštět pestrobarevné obrazy, ale ani ty nedokáží zabránit nevolnosti. Vydanost napospas tmě, té černé propasti bezmoci a strachu, jsem zachránil třemi rychle po sobě jdoucími panáky.

Na Sedmičce nebyly potřeba, jelikož ta „závrať naruby“ nebyla způsobena temnotou, ale nízkým stropem a přeplněným klubem, který dýchal potem a kouřem z cigár. Na to ale stačily dvě po sobě rychle jdoucí piva (slovo rychle chci zdůraznit – na Sedmičce se netočí, každonoční závod vedou svým štíhlým tělem briskně servírované lahváče) a neuvěřitelně čistý a kvalitní zvuk.

Přetlak jedné ruky

Od avizovaného začátku koncertu v osm hodin byly první tři metry zaplněné nejtvrdším jádrem fanoušků, kteří si nechtěli nechat ujít pohled na Yuck. Dobu čekání jsme s přáteli vyplňovali diskuzemi o tom, jestli je v podmínkách takového klubu možný crowdsurfing. Byl jsem jediný, který říkal ne a byl jsem taky jediný, který neměl pravdu. Stejně jsem ale až do chvíle pravdy trval na tom, že prostě v tom půlmetru, který se krčil nad našima hlavama, nikdo nemůže surfovat. Přetlakované hlediště ve chvíli, když zazněl první riff Holing Out, normálně explodovalo - jsou to právě Maxovy úvodní kytarové sekvence, které vás okamžitě strhnou a prozradí, o jaký song právě jde.

Jak už jsem řekl, kouzlo Yuck spočívá v kontrastu: Dan zpívá o holce, se kterou se kdysi každé ráno probouzel, a Max svým vazbením a wah-wah pedálem jakoby ten příběh a celý srdcebol chtěl srazit na kolena a rozdupat. Jednoduché Rogoffovy údery bicích a basa, kterou jsem z nějakých důvodů dost špatně slyšel, držely tenhle souboj nohama na zemi. Kolem prosvištěly skvělé vrcholy debutové desky The Wall, Get Away a Operation, které po prvních dvou hrábnutích do strun vyvolaly docela divoké pogo. Chvíle pravdy přišla právě během těchto akcelerátorů, v okamžiku, když se masa lidí proměnila v pravidelně se převalující vlnu. Na stropě, který se dal použít jako druhá ruka, visely kapičky potu a jedna po druhé se rozprskávaly.

Ještě předtím, než se dostavila závěrečná Rubber, sedmiminutový kytarový opus, zazněly narůžovělé Shook down, Suicide Policemen a Suck, ale také nové bonusové záležitosti s deluxe edice, která vyšla 11. října (Cousin Corona, Milkshake). Téměř dokonalý zvuk všeho, co v pátek zaznělo, a profesionální muzikantství členů Yuck, byly dalším bonusem skvělého koncertu.

Fat Possum
Závěr patřil Danovi. Obutý v Martenskách, na sobě černé tričko s nápisem domovského labelu Fat Possum a výrazem „fuck-you-all“, se procházel po pódiu a gradoval vazbení. Jakoby chtěl říct: jasně, často zpívám o lásce, ale když se mi zachce, klidně vás nechám kroutit se bolestí.


INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

Koncert: YUCK

Pátek 21. 10. 2011
Vstup: online předprodej 200 Kč, na místě 250 Kč
Vystupují:
Yuck
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika