Příliš klidná Fléda při koncertě Belleruche

Belleruche, kteří se zformovali v roce 2005, vystupují ve složení turntablista DJ Modest, kytarista Ricky Fabulous a vokalistka Kathrin deBoer. Naštěstí hudba, kterou produkují, nezní tak divoce jako kombinace instrumentů sama o sobě. Vlastně zní až překvapivě přirozeně a nenuceně. Kapela se nejčastěji pohybuje ve vodách elektronického soulu, kde se nádherně skloubí systematické pátrání DJ Modesta ve starých deskách po zajímavých samplech a medové našeptávání Kathrin s nějakým tím kytarovým riffem.

Debutová deska vychází v červenci 2007 pod názvem Turntable Soul Music a popularita kapely stoupá. O rok později ji následuje druhé album The Express a loni pak třetí, a zatím nejlepší a nejvyspělejší, 270 Stories. Poslední deska je určitě nejpádnějším argumentem, proč navštívit jejich koncert. Sama kapela k ní říká, že na ni měla více času ve studiu a mohla tak experimentovat s více nástroji a postupy. Dalším argumentem může být například i pověstná skvělá atmosféra při vystoupení naživo, což vám poví pravděpodobně každý, kdo je viděl na Pohodě 2010, ale bohužel asi nikdo, kdo je viděl v Brně. Smutnější je, že za to nemůže ani tak moc kapela sama. Někdy je prostě objektivně všechno připraveno a zařízeno kvalitně, ale nakonec nějaká ingredience chybí.

Indie-pop šmrncnutý filmovou hudbou a křehká kráska Magdalena Šalamounová, to je Photolab. Kapela se zatím nejvíce zapsala do uší veřejnosti ústřední písní z filmu Pusinky. Role předskokanů se zhostili se ctí a na nějakých 40 minut vytrhli poloprázdnou Flédu ze zajetí svých drinků a konverzací. Škoda, že zvukař při tomto i následném vystoupení Belleruche ctil klid zesnulých a neotočil hlasitost trochu více doprava. Díky tomu měl koncert více barovou než klubovou atmosféru, což by se v klubu samozřejmě stávat nemělo.



Po kratší přestávce nastoupili na pódium headlineři Belleruche a kdo by čekal, že se v tu chvíli vyrojí ze všech koutů Flédy skupinky lidu, které hravě zaplní hlavní sám, byl bohužel na omylu. Klub zůstal poloprázdný. Věčná škoda. Po hudební stránce nejde jejich vystoupení vlastně ani nic vytknout. Kathrinin sexy hlas navozoval atmosféru líp než nasávání vůně starých gramofonových desek v zapadlém krámku východního Londýna, DJ Modest oživoval staré známé songy z alb precizními scratchy a Rickyho kytara se správně zařezávala do uší. Zvukový projev byl vlastně tak vyvážený, že mi ani nevadila absence živých bicích, které nejsou momentálně moc trendy, ale jejich přítomnost dodává jakémukoli koncertu na autentičnosti. Kapela elegantně procházela celou svou diskografií a ukazovala jistotu a sehranost. Nemohu si ale pomoci, klub byl rozčtvrcen na to, co se dělo na pódiu, těsně pod ním, barem a na to, co se odehrávalo mimo hlavní sál. Ať se Belleruche snažili sebevíc, klub si prostě ten páteční večer žil svým vlastním životem a nevytrhla ho z toho ani vysoce kvalitní hudební produkce. Nejlepší obranou bylo samozřejmě schovat se v kotli, pořád byla ale za zády cítit ta propast vzduchoprázdna a zadní bar, který si žil svým vlastním životem.



Celkové pocity ze sváteční návštěvy Flédy jsou tedy rozporuplné, což už tak o svátcích většinou i bývá. Skromná návštěvnost, roztomilí a nadějní Photolab, skvělí Belleruche, jejichž hudba se ale zasekla někde na kraji pódia a ne a ne vás prostoupit. Někdy chybí k dokonalosti málo, těžko říct, co to bylo při koncertě na Flédě, ale doufám, že příště to tam už bude.