Tipy na alba v listopadu

Elektro Guzzi – Parquet

Začnu tím nejlepším, co listopad nabízí. Minimal techno v podání vídeňského tria Elektro Guzzi je totiž přísně analogové – na pódiu vypadají jako rockový band, jen s tím rozdílem, že kytara, baskytara a bicí jsou speciálně upravené pro potřeby „laptopové iluze“. Iluze tak dokonalé, že jsou mnozí, kteří neuvěří, dokud tyhle Vídeňáky nespatří naživo. Deska začíná asi nejlepším trackem: Affumicato otevírá zvuk nápadně podobný znělce nějakého osmdesátkového sci-fi filmu a po první minutě se k němu postupně přidává kytara, bicí a další nástroje. Svižná jízda pokračuje taky s trackem Pantagonia, který je posazený na hutném kopákovém beatu, vyšperkovaném analogovými efekty – po prvních dvou minutách přichází pauza, která věstí závěrečný vrchol. Absorber by klidně mohl vypadnout z dílny Lindströma, Panier zase připomíná dálniční Kraftwerk…a tak dále a tak dále. Vídeň tak vedle Krudera & Dorfmeistra přináší další hudební zázrak: Elektro Guzzi. Deska Parquet je můj nesporný listopadový vrchol a očekávám, že jím dlouho zůstane.

---

Geike – For the Beauty of Confusion

Nová deska bývalé frontmanky Hooverphonic je, jak jinak, hlavně přehlídkou jejího úchvatného hlasu. For the Beauty of Confusion obsahuje 12 jemných elektronických skladeb, které sice mají pořád schopnost vyvolat notnou dávku srdcebolu, ale ve srovnání s táhlými smyčci Hooverphonic jsou přece jen o něco lehčí. Arsenál elektronických efektů je široký: od příjemného glitche v jednom z nejlepších tracků desky Smile, přes osmdesátkové klávesy v Strange Disorder až po směsici enyovských zvukových vln a tanečních beatů v úvodní In Gold. Geike zpět a v plné formě.

---

Skinny Puppy – HanDover

Představitelé industriální elektroniky a svého druhu legendy na tomto poli vydávají svoje 11. album. Od poslední desky Mythmaker prošli SP krkolomným vývojem: v roce 2008 nemohla pro finanční problémy domovského labelu vyjít další deska, která měla být také základem pro turné (mimo jiné se zastávkou i v ČR) a navíc na začátku letošního roku zemřel člen kapely Sasha Coon. HanDover je tak vlastně mapou vývoje kapely od r. 2008, která obsahuje jak materiál z plánované desky tak také např. poctu zemřelému kolegovi (Ashas). Celkově se dá říct, že první půlka alba se nese ve znamení daleko jemnější elektroniky než tomu bylo např. u předchozí placky. Hlas frontmana Niveka jakoby zjemněl, často ustupuje do pozadí. Člověku by mohlo připadnout, že poslouchá spíš experimentální výlety Autechre než Skinny Puppy. To platí obzvlášť u tracku Noisex, který se na HanDover dostal ze zmiňovaného chystaného alba.

---

Tycho – Dive

O poznání přístupnější je nová deska projektu umělce a producenta ze San Franciska Scotta Hansena. Jeho příjemná, ambientem roubovaná elektronika, je jakoby poznamená sluncem Západního břehu. Možná by se dala nacpat do škatulky chillwave, ale to je úplně jedno, protože tak i tak se deska Dive poslouchá strašně příjemně. Úvodní Walk doprovází jemný beat a refrén připomínající zvuky tibetských mís. Ty jsou propletené s rychlými nádechy, které opravdu připomínají svižnou procházku. Po tomto klidnějším úvodu se na desce dost zrychlí, ale jen tak, abyste tomu všemu stačili.

---

Locrian – The Clearing

Jen málokteré album, potažmo hudebník, má odvahu vyděsit posluchače hned na začátku. Locrian, chicagské duo muzikantů, vyrostlých na Black Sabbath a hard core, zařadili na první místo jejich nové desky track Chalk Point. Ten začíná úplně nevinně: zní jako soundtrack snu, ve kterém plavete starou zatopenou továrnou na železo. Jenže, a ve snu se to stává velice často, se pak přihodí něco, co nečekáte a co je úplně „mimo“. Locrian povýšili tuhle nesmyslnost hned v úvodním tracku na princip a drží se ho celých 40 minut. Není to tak, že by se jejich hardcore a blackmetalová historie nějak konkrétně promítla do alba The Clearing (až na výjimky). To se pohybuje spíš na pomezí experimentálního noise a ambientu – na desce jde spíš o postoj. Postoj „vymezení se“ vůči víceméně zkaženému světu, ale zároveň uvědomění si, že jste, chtě nechtě, jeho součástí. Těžké a temné album, zakončené sedmnáctiminutovým opusem The Clearing.

---

Cave – Neverendless

Tahle chicagská banda na to jde dost zostra – tedy alespoň co se týká tempa. Na 5 nových tracích novinky Neverendless jde hlavně o to, aby všechno tepalo co nejrychleji, nejraději v nekonečných cárech repetice. Psychedelie v pojetí Cave má silné krautrockové základy a podobá se např. tomu, co dělají podobní úleťáci Holy Fuck. Kytarové záchvaty Cave podmalovávají jemnou elektronikou, na jednom tracku jde slyšet téměř rituální halekání, na druhém se zase dokola opakuje motiv On The Rise. Nejlepší část je čtrnáctiminutový, nádherně vygradovaný track This Is The Best – vsadím se, že se ho kluci nepojmenovali takhle nadarmo. Když víte, tak prostě víte.