Skupina zavítala do pražského klubu v rámci turné Klubový speciál 2, které, jak v úvodu vystoupení vysvětlil frontman kapely Michal Malátný, rekapituluje starší repertoár, který Chinaski normálně nehrají.
Zajistit dodržení stanoveného časového „jízdního řádu“ patří vždy k jednomu z největších problému každého koncertu. Přestože pořadatelé na webových stránkách vyprodané Lucerny Music Baru radili návštěvníkům, aby dorazili s předstihem, v případě úterního vystoupení se radami návštěvníci moc neřídili. Ještě v osm hodin, kdy měl koncert oficiálně začít, se před vchodem mačkaly davy natěšených fanoušků a fronta se táhla až na Václavské náměstí. Chinaski nakonec nastoupili na pódium až s úderem deváté hodiny.
S prvními tóny písní z debutového alba Chinaski z roku 1995 všichni fanoušci zapomněli na nějaké mačkání se u vstupu a vyprodaný klub se naplno oddal vzpomínání na „dávné“ časy poloviny devadesátých let, nebo-li pravěk, jak tuto dobu nazývá Michal Malátný
Mezi úvodními skladbami mimo jiné zazněly Mám tě rád nebo Moc toho nevím, a vlastně plně podpořily průvodní slova Michala Malátného o tom, že jejich první tři alba jsou vlastně jen o pivu, holkách a kořalce.
Ačkoliv skupina hrála od počátku s velkou chutí a energií, mohli jsme občas zaregistrovat drobné intonační nesrovnalosti jak ve sborových zpěvech, tak i instrumentálních částech, což okomentoval Michal Malátný slovy, že takhle blbě to hráli už tenkrát. Ozvučení koncertu bylo ale super – což je možná obecně dáno akustikou klubu – nicméně trubka Petra Kužvarta nebo saxofon Štěpána Škocha zněly naprosto úchvatně.
Zhruba v polovině koncertu, poté, co odezněly songy Dlouhej kouř, Mladá vdova, Drobná paralela nebo Dobrák od kosti, zařadila skupina klidnější písňový blok. V jeho průběhu zazněla například skladba Dopis, v níž se Michal Malátný sám doprovázel na klavír, čehož také využil k tomu, aby publikum pobavil vysvětlením, že na klavír umí zahrát jen dvě písničky, právě zmíněný Dopis a Skákal pes..
V závěru koncertu Malátný zavelel:
„Dost bylo pravěku a sentimentu“ a kapela se s evidentní chutí vrátila k aktuálnímu repertoáru z nové desky Není na co čekat. Šlo většinou o svižné kousky, z nichž publikum ocenilo například punkovou Kérku. S blížícím se závěrem gradace koncertu pomalu narůstala. Obrovský aplaus sklidila zvláště chytlavá píseň 1970, nejinak na tom byly ale i Vrchlabí, Kutil či Duše z gumy. Publikum, které především v druhé polovině koncertu hlasitě zpívalo s kapelou, tančilo do rytmů známých songů a vytrvale tleskalo, si kapelu v závěru vyvolalo ještě dvakrát na scénu.
Byl to opravdu intenzivní a velmi podařený večer. A jak bylo z celkové atmosféry cítit, starší písně chtějí lidé stále slyšet. Chinaski předvedli skutečně hudební maratón, za nějž sklidili takový ohlas, který by jim mohli ostatní závidět.