Poslední dobou začínám tíhnout spíše k elektronické hudbě, avšak Vypsaná Fixa je jedna z mála kapel, které už po mnoho let mají v mém srdci stálé místo. Možná proto, že se nezastavuje, pořád se vyvíjí. Produkuje hodně a kvalitně a nová deska Detaily je toho přímým důkazem. Márdi už nepřehrává a proto celé album, i přes punk-rockový žánr, vyznívá mnohem naléhavěji, ruku v ruce s Márdiho vážnými texty.
Do natřískaného LMB jsem vstoupila právě, když dohrával Honza Homola a na podiu ho střídal Vladimír Merta. Oba vynikající kytaristé a vynikající skladatelé si zřejmě uvědomovali nevýhody svého postavení jako „předskokani“ Fixy i zřetelně nízký věkový průměr účastníků. I přesto ale dokázali zaujmout snad i ty nejmladší a vysloužili si pořádný potlesk.
Celý koncert tahle čtyřčlenná parta zahájila asi nejprofláknutější písní nového alba Vše za 39. Nehrálo se ale naštěstí jenom z Detailů. Fanoušci ocenili i starší pecky jako Lunapark, Klenot, Nina, Holka s lebkou, Drogový večírek, Kostel – Biohazard – McDonald, Domácí motokrosař nebo Francouzska zpívá šanson. A protože já mám ráda masakr a Márdi zase tyjátr, Barová turistika samozřejmě ke konci nemohla chybět. Jako z jiného světa působila píseň Emigrant, věnovaná památce Václava Havla. Podle hesla „skončit se má v nejlepším“ kapela na konec opravdu zařadila to nejlepší, co v jejich repertoáru můžeme najít – 1982, Stereoid a Antidepresivní rybičku.
Fixa celý koncert doplnila projekcí fotek z panelákového prostředí, což se napoprvé jevilo jako skvělý nápad a kulisa dobře zapadla. Fotek ovšem nebylo dost pro dvouhodinový koncert a tak byly promítány pořád dokola. Možná jsem od Lunchmeaťáckých domyšlených a zajímavých projekcí zmlsaná, ale co je to za blbý zvyk poslední dobou nechávat projekce na koncertech běžet dokola? Kromě tohoto lze už vytknout akorát tak hodinový skluz oproti plánu. Nic z toho ale nemohlo zkazit výsledný dojem z koncertu. Co ještě dodat? Snad jen, že kdo je fanouškem Fixy a nedorazil tam, o hodně přišel. Byl to prostě masakr/tyjátr.