The Cinematic Orchestra v Lucerně

Ma Fleur je velmi příjemné album a To Build a Home nádherná skladba. Ninja Tune je vydavatelství, které na cestě hudebním světem nelze minout a The Cinematic Orchestra jsou jeho hlavním vývozním artiklem. Jejich koncert v Praze tak byl povinnou zastávkou všech, kterým něco říká hudba kvalitní, inovativní a žánrově volná jako mé myšlenky po koncertu.

TCO se těší velmi silné podpoře jak ze strany kritiků, tak ze strany nejen jejich skalních fanoušků. Jejich pozice je takřka neochvějná a tvůrčí um takřka dokonalý. To ve mně vzbuzuje zvědavost, jež si žádá ukojení, ale i plaché obavy. Budou opravdu tak dobří jak se tvrdí? Vše házím před koncertem za hlavu. Středa 18.1. mi přinesla zkušenost a zážitek, o který nikdo nestojí a který z hlavy člověk jen tak nedostane. Osud. Na koncert jdu s myšlenkami úplně někde jinde než zanořenými v hudbě. Uklidňuji se tím, že stylově ač neuchopitelní, zapadnou do mé dekadentní nálady a vše se tak spojí v celek, který nechá uplynout tento den do minulosti. Z části se to naplnilo, z části ne.

Koncertu předcházelo „entrée“ Greye Reverenda, který spíše než sólovým vystoupením oslnil, co by jeden z členů souboru TCO. Ale možná je to taky tím, že jsem slyšel pouze závěr jeho předskakování. Start TCO byl ohlášen na desátou a tak se taky plus minus stalo. Od první Burn Out skladby bylo jasné, že nepůjde o set listem nasekaný večer od startu přes přídavek do konce, ale o plnohodnotnou muzikantskou show á-la dokud nás to baví budem hrát, konce skladeb jsou otevřené. A nejen ty.



Troufám si tvrdit, že nemít TCO svou neochvějnou pozici, koncert by zdaleka nebyl hodnocen tak pozitivně, jak jsem v uplynulých dnech zaznamenal. Skutečné TCO jsme slyšeli až v druhé půli, kdy jejich improvizační prvky vytáhly koncert do extatických výšin. Vše si najednou krásně sedlo, vše do sebe zapadlo. Vokalistka našla svou polohu (zejména v All That You Give) a bubeník Luke Flowers nám naplno vyjevil svůj talent, který byl nepřeslechnutelný a neřkuli i nepřehlédnutelný. Zejména jeho výstupy mi udělaly nakonec z koncertu příjemný začátek, který se zvláště zpočátku zdál nedosažitelný. V závěru však TCO dokázali, že jsou muzikanti par excellence a skladby Man With a Movie Camera a v přídavku odehranou Ode to the Big Sea podali na jedničku s hvězdičkou. A leader Jason Swinscoe tak dostál svých slov o formě, ve které se nyní TCO nacházejí. Ve výborné. Něco z ní nám v Praze předvedli a nevím jak vy, ale já se velmi těším na vystoupení žánrově velmi podobných Hidden Orchestra 24. 2. v Paláci Akropolis. Srovnání bude bezesporu zajímavé.

The Cinematic Orchestra – All That You Give live @ Prague (autor: marcel1974kv)