Do klubu jsem dorazil kvůli několika problémům až několik minut před půlnocí, proto také nemohu osobně ohodnotit výkony prvních dvou djs, kteří se postarali o vytvoření kvalitní atmosféry pro hlavní hvězdy večera, jimiž byli jediní zástupci z českých a luhů a hájů Martin Gredner a Thomas Coastline. Z doslechu a atmosféry, která panovala v klubu, však mohu soudit, že nic nepokazili a na set
Thomase Coastlina jsem slyšel v drtivé většině kladné ohlasy. Pojďme se však podívat na zoubek setů hlavních hvězd večera.
Jako první z výše avizované trojice se nám úderem půlnoci představil
Roger Shah, jehož setu předcházel trailer dubnové Trancefusion. Rogerovo hudební pojetí je v současné době velice kontroverzní a asi nejvíce ze všech účinkujících rozdělil publikum na ty, kterým se jeho set absolutně líbil a ty, kterým jeho sety prostě nesedí. Jeho pozitivně pohodové melodie a dlouhé breakdowny v baleárském stylu mně osobně hodně sedí. Jeho set bych označil za povedený, přesně jak jsem čekal. Atmosféra na tanečním parketu byla při jeho setu opravdu výborná, lidé se bavili, Roger s nimi skvěle komunikoval a několikrát před publikum předstoupil s klávesami a vybrnkával live melodie jednotlivých songů.
Set
Johna O’Callaghana orámovalo na počátku i konci live vystoupení americké zpěvačky
Betsie Larkin, která v obou „blocích“ zazpívala dva své songy. Celkově na mě Betsie působila velice sympatickým dojmem a po pěvecké stránce bylo její vystoupení také celkem v pohodě. To se dá říci i o komunikaci s publikem, atmosféra především pod pódiem doslova vřela. Asi nejvíce mne Betsie potěšila skladbou Made of Love od Ferryho Corstena při svém druhém vystoupení.
Vraťme se ale k setu
Johna O’Callaghana, který nás poctil svou přítomností po relativně krátké době tří měsíců. Na listopadové Transmission patřil jeho závěrečný set k tomu nejlepšímu a v sobotu brzy ráno tomu nebylo jinak. Díky jeho energickému stylu hraní patří mezi mé oblíbence již delší dobu a ani tentokrát nezklamal. Jeho výkon byl opět na velice vysoké úrovni a dokázal si jím vydobýt i sympatie celého osazenstva v SaSaZu. Atmosféra v klubu byla opravdu vynikající a drtivá většina lidí se výborně bavila.
Po Johnovi a Betsie se za mixák postavil v české premiéře holandský dj a producent
Cliff Coenraad. Hned od prvních tónů jeho setu bylo znát, že jeho styl je naprosto odlišný od jeho předchůdců. Byl méně melodický a laděný spíše do housu. Mě osobně tento styl až tak moc nesedí, nicméně lidé, kteří si na Cliffovu premiéru počkali až do čtvrté hodiny ranní, z něj byli doslova nadšeni a že jich nebylo málo. Atmosféra byla i v tuto celkem pokročilou hodinu na vysoké úrovni a Cliff si publikum svými gesty a výběrem tracků zcela podmanil a vymáčkl ze všech i poslední zbytky sil. Mně však kolem páté hodiny ranní přepadla únava a tak jsem opustil klub s pocitem kvalitního hudebního zážitku.
Celkově se speciální klubová edice k dubnové
Trancefusion povedla na výbornou, nenarazil jsem za celý večer snad na jediný problém, na baru se kupodivu nekonaly ani tradiční fronty, což možná bylo i díky o něco nižší návštěvě, kterou bych odhadoval někde na pomezí 1800 lidí. Dokonce jsem i s povděkem kvitoval fakt, že umělou mlhu organizátoři nehnali jako vždy do lidí, ale nad ně, což je skutečný posun vpřed, po kterém řada lidí volá již léta,
BRAVO!!! Už teď se nesmírně těším na dubnovou
Trancefusion, která nám přináší bezesporu nejlepší tranceový line-up v historii naší země!