Ahoj Lucko, jak se ti daří skloubit Djing a mateřství? Čekala jsi, že to bude horší nebo naopak lepší?
Já jsem žádnou představu neměla, protože je to moje první dítě. Každopádně jsem věděla, že chci pokračovat hraní a sama jsem nevěděla jak to vůbec půjde skloubit. Měla jsem ale velkou oporu v mém příteli, který se mnou cestoval i například na hraní do Lucemburska a staral se o malýho Míšu, když mu byly čtyři měsíce. Tím že jsem začala hrát celkem brzy po porodu, musím uznat, že bez něj bych to nezvládla. Prostě začátky byly hodně krušný a těch probdělých nocí, které pak člověk dospával po hodinách přes den bylo hodně, ale teď už je Míša větší, takže je to lepší.
Máte v plánu pěstovat v něm hudebního ducha?
Michal (pozn. přítel) nedávno koupil domů profesionální klávesy, které samozřejmě naplno ovládá, takže Míšovi celkem často hraje a ten u toho hopsá a tancuje a sám si k těm klávesám taky občas sedne a zkouší mačkat různý tlačítka... samozřejmě zatím je to pro něj jen taková hračka, takže není moc poznat, jestli má hudební talent nebo ne. Určitě ho chci ale časem dát třeba na klavír a uvidíme, jestli ho to bude bavit. Stejně tak mu občas zapnu notebook s Traktorem (pozn. software pro DJe) a on si tam zkouší, co který tlačítko udělá. Ukáži mu plno věcí – sporty, hudbu a jiné činnosti, aby měl přehled. Pak ho ale nechám, ať si sám vybere, co ho bude zajímat a bavit.
Jak bys reagovala na to, kdyby za tebou třeba v 15 letech došel a řekl, že chce být taky DJem...?
Já bych mu v tom určitě nebránila, stejně tak jako rodiče nebránili mně. Pokud by ho to bavilo, tak bych byla ráda, že je do něčeho nadšenej a že na něčem maká. Samozřejmě je výhoda, že bych mu o tom mohla hodně říct, takže bych byla ráda, kdybych mu mohla nějaké svoje zkušenosti a rady předat.
Co máš na české taneční scéně ráda?
Určitě je to publikum! Asi proto, že právě české publikum mě zná nejvíc... a taky proto, že české publikum to umí úplně skvěle rozjet.
Hodně českých fanoušků taneční scény jezdí (z mnoha důvodů) na akce do zahraničí a tím se mi vybavuje třeba známá fotka z Loveparade, kde jsi hrála a podporovala tě poměrně velká skupina právě českých fandů. To stejné bylo před pár lety v Maďarsku.
Cítíš tuto podporu pořád? A proč myslíš, že čím dál tím víc lidí jezdí na party do zahraničí?
Jo, ta podpora byla skvělá. Na Love Parade měli fanoušci trička s českými vlajkami a polští fanoušci velkou polskou vlajku s nápisem DJ Lucca. To bylo fakt úžasný! I v Maďarsku, na festivalech Sziget nebo Balaton Sound jsem měla skvělý domácí zázemí. Myslím, že lidi rádi pro změnu jednou, dvakrát do roka vyrazí na party do zahraničí. Maďarsko nebo Německo, kde jsou velké festivaly se skvělým line upem nejsou od nás tak daleko. Některé akce u nás mají vysokou úroveň srovnatelnou se zahraničím. Je ale těžké se vyrovnat festivalům v zemích jako třeba Maďarsko nebo Německo, kde žije mnohokrát více lidí a tudíž I sponzoři se shánějí lépe a mohou si dovolit větší investice do line upu, světel a dalších věcí
Díky tomu, že hraješ celkem často v zahraničí, máš celkem dobrou možnost srovnání... jak je to tedy nyní na západě s taneční hudbou? Přešla už ta krize, o které se začalo mluvit před mnoha lety v Británii nebo ani žádná nebyla?
Myslím, že celá scéna hodně zkomerčněla a nyní jde především o marketing. Také akcí celkově ubylo. Zůstali jen ti nejsilnější, kteří to fakt chtějí dělat a dělají to dobře. V minulosti existovalo plno pofidérních a nesolidních akcí, kdy promotéři neplatili honoráře djům ani nikomu jinému. Také určitě ubylo sponzorů, protože v době kdy byla ta scéna na vrcholu to bylo pro sponzory ohromně zajímavé prostředí. Každopádně akce tu pořád jsou, i když ta scéna už není tak na vrcholu jak bývala.
Důležitý ale je neříkat si, že je to tady na nic, nežít minulostí ale naopak začít makat. Myslím, že podobné je to i například v Německu mají nejvíc hraní ti DJové, kteří na sobě pracují, mají nějakou produkci a kteří se snaží. A ti kteří se nikam neposouvají to hraní prostě nemají...
Co bys naopak vytkla české taneční scéně?
Jak jsem říkala, festivaly a některé velké akce mají skvělou úroveň, srovnatelnou se západní Evropou a světem. Někdy i vyšší. Spíše to, že tady neexistuje téměř žádná undergroundová techno scéna, jako třeba ve Španělsku nebo Německu. Hodně začínajících djů jde komerční cestou. Ale to není výtka. Spíše jen realita.
Teď se posuneme k tvé produkci… nyní využíváš při hraní software Traktor a kontrolér X1 z dílny Native Instruments, která patří mezi leadery v tomto oboru. Plánuješ v budoucnu nějak více propojit své hraní s prvky z vlastní produkce? Začít používat třeba Ableton a další MIDI kontroléry?
Jak říkáš, tahle firma pořád chrlí nějaké novinky, takže co bude nové, tak to zkusím.. Po 4 letech hraní z CD playerů jsem měla potřebu vyzkoušet něco nového. Nejspíše i nadále půjdu cestou hraní z počítače. I když nedávno jsem hrála z Pioneer CDJ-2000, přišla jen s flaškou, kde jsem měla tracky seřazené ve speciálním programu, podobně jako je to v Traktoru. To mně taky bavilo, a navíc je to praktické, zvlášť při cestě letadlem. Místo kufru s počítačem a dalšími přístroji, si dám do kapsy jen flašku.
Třeba takový Carl Cox, který vždycky propagoval nové technologie a několik let hrál z Traktoru, si třeba taky minulý rok v srpnu střihnul několik setů jen z flašky zapojené do „dvoutisícovek“. Ono ale v závěru záleží především na tom, co a jak člověk hraje a ne z čeho hraje. Jestli to jsou dvě desky nebo několik kontrolérů.
Nedávno jsi vydala track Japan sugar, který je po Body dance opět takovým odklonem od toho „techno soundu“, kterým jsi se dřív prezentovala na každé halovce…
Každý DJ a producent se nějak vyvíjí… já jsem ten track skládala, když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství a tak jsem měla více času na svoji vlastní tvorbu a trochu experimentování, protože už jsem nehrála. Napadlo mně, že Michal (můj partner) jako klávesák umí používat programy, které se používají ke skládání elektronické hudby. O několik měsíců později pak vznikla naše první skladba s názvem Japan Sugar, která je stylově odlišná od toho, co normálně hraji na parties. Společně s mým návratem k djingu jsem chtěla vydat videoklip a k této skladbě se skvěle hodil. Nejdříve jsem díky Lukášovi Skalníkovi ze studia Eallin oslovili dva japonské výtvarníky, ale jejich představy se příliš lišily od našich. Nakonec jsme vybrali českého výtvarníka a režiséra Lukáše Glasera a naše volba byla zřejmě správná. Máme skvělé ohlasy i ze zahraničí, klip vysílá mtv a dvě hudební verze jsou k dostání na beatportu.
Proč zrovna Sugar?
Nemá to nějaký hlubší význam, prostě se mi to k tomu líbilo. Původně to mělo být Japan Boogie, ale to by znělo jako takový klišé.
Japan Sugar se hraje i na české platformě legendárního kanálu MTV. Jaký máš vztah k tomuto kanálu, který jak v zahraničí tak u nás ovlivňoval a dodnes ovlivňuje milióny adolescentů?
Na MTV jsem vždycky koukala – hlavně na PartyZone, která se vysílala kolem půlnoci. Koukali jsme na to u jedné kamarádky, která MTV měla. Pamatuji si především klipy Svena Vätha, Paul van Dyka, Marushy nebo Westbama. Zírali jsme na to s otevřenou pusou a fakt to těžce žraliJ.
Celkově je známo, že inklinuješ k různým uměleckým odvětvím, proto by mě zajímalo jestli ještě nějak pokračuje spolupráce s tvojí sestrou, která je tanečnice a choreografka.
Naše profese jsou dost dobré na to je propojit, tak jsme se sestrou vymysleli celovečerní multimediální projekt s názvem „LL Project“. Jde o synchronizaci tance její taneční skupiny IF a hostů, světelných designů, filmové projekce a hudby kterou jsem vytvořila já.Ten první jsme dělali v roce 2006, další pokračování bylo o rok později v divadle Laterna Magika. A minulý rok v březnu proběhlo druhé pokračování - LL Project 2 s názvem "Les Figurines". Tanec zahrnuje prvky breakdance, jazzu, baletu a dalších stylů.
Chvilku nám trvalo, vymyslet to tak, aby to do sebe všechno zapadlo. Hudbu vybíráme tak, že já dávám sestře poslechnout spoustu skladeb a on mě řekne , co se jí líbí, na co se bude dobře tancovat a vymýšlet choreografie. Qaša si pak ještě řekne, kdy má přechod, akcent nebo gradace, aby to pak sedělo k choreografii. To pak musím přesně dodržet, jinak by tanečníkům nevyšly kroky. Je to jiné, než když hraji sama na party. Tam je to improvizace a spontánní reakce.Pro mně to byla výzva a něco jiného než dělám normálně a to mě baví. Doufám, že se z toho stane něco pravidelného a budeme to realizovat i v jiných městech než jen v Praze.
Prolínají se nějak tvé mateřské pudy i do struktury labelu Sound of Acapulco? Mám namysli například podporování nových talentů, apod.
Jasně, na Sound Of Acapulcu vydávám tracky talentovaných producentů a djů – nejvíc jsou to aktuálně Slovinci a Italové, jejichž sound se mi opravdu líbí. Ačkoli zatím ještě nejsou moc známí, tak věřím, že jednou se o nich bude hodně vědět. Patří mezi ně třeba Tomy DeClerque, Massi Paoli, Jon Rundell nebo Subfractal
Jaká jsou první tři slova, která tě napadnou, když se řekne Brno?
Rodné město, Apokalypsa a památky (pozn. konkrétně Kapucínská kaple), hehe. Jinak Brno samozřejmě miluju, ale už bych se zpátky nepřestěhovala. V Praze mám hodně kamarádů, sestru a samozřejmě rodinu. Navíc jsem zde opět začala hrát ping-pong J
Dodal: Dalin Vajčner, Apokalypsa, s.r.o.