Japandroids: trhači bubínků

Japandroids: trhači bubínků

13. 09. 2012  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
V pondělí 10. září vystoupila v Praze kanadská dvojice Brian King a David Prowse. Jako předkapela se představili Gerda Blank, momentálně brněnští rezidenti. Japandroids dostáli své pověsti: už v druhé třetině koncertu byly vidět první dlaně přikrývající rozsekané uši.
Duo Gerda Blank – Rhys Braddock a Stuart Mills, kteří se poznali na Novém Zélandu a v současnosti žijí v Brně – začalo od deváté připravovat poloplnou Lucernu na smršť, která přišla o hodinu později. Gerda Blank začali pomalu, každopádně už od začátku bylo vidět a slyšet, že k baru pro pivo se půjde až v pauze. Kombinace řeřavých zvuků kytary, jednoduchých, ale o to výraznějších bicích a hlavně zajímavě zabarveného vokálu udělal svoje – špinavá a rozervaná energie se v několika okamžicích přelila do publika, které si Braddocka a Millse začalo náležitě užívat hned zkraje. Vrchol, který přišel ke konci s několikaminutovým kytarovým běsněním, připravil půdu pro Japandroids – ti nastoupili vzápětí a předvedli, jak se hraje pořádně nahlas.

Je několik věcí, které vám při prvním burácivém riffu proběhnou hlavou: díky, Bože, za ty špunty – King se asi za chvíli stáhne z kůže – tohle bude zběsilá jízda. Ale vážně. Odzbrojuje přímočarost, s jakou se Japandroids vrhají do svých jednoduše vystavěných písní, i s tím rizikem, že zpěv bude holt někdy znít na hraně nebo, sporadicky, mimo. Energie, se kterou od začátku budovali obrovský zvukový malstroem brala dech a trhala uši (místy ku škodě hudebního zážitku). Hlasitější koncert jsem už dlouho neslyšel. Kombinace starých a nejstarších záležitostí a novinek z poslední desky Celebration Rock dala prostor všem: jak těm, kteří znají nazpaměť všechny riffy, tak i těm, kteří si ulítli na zmiňované novince – stažené z hodiny na pětatřicet minut, o to ovšem vyšperkovanější. Nepořádek, který servírovali na Post-Nothing ještě v igelitce z Walmartu, se změnil v bordel servírovaný na zlatém podnose.



Japandroids se hned zpočátku omluvili za to, že do Prahy nepřijeli dříve a slíbili, že to v Lucerně vynahradí. Jejich slib, jako všechno, co v pondělí předvedli, nevyzněl do prázdna. Koncert trval víc než hodinu a půl a vlezlo se do něj úplně všechno – od úvodní The Boys Are Leaving town, Wet Hair, Rockers East Vancouver z Post-Nothing až po „přehlednější“ The House That Heaven Built nebo The Night of Wine and Roses z Celebration Rock. Byl crowdsurfing, byla garáž – a tady je nutné zmínit jednu věc. I přes počáteční problémy na začátku kariéry naskočili Japandroids poměrně brzy na katapult jménem Pitchfork a měli zaděláno na celosvětový úspěch. Naštěstí jim ani kapka z toho nevlezla do hlavy a v Praze svůj DIY/garáž/peace přístup demonstrovali promptním fuck-off vyhazovači, který i přes jasný pokyn kapely nechat lidi, co lezou na podium na pokoji, jednoho z nich odtamtud brutálně sejmul. Oslava rocku se vydařila – komorní, ale o to intenzivnější.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

Koncert: JAPANDROIDS

Pondělí 10. 9. 2012
Vstup: předprodej 300 Kč, na místě 350 Kč
Vystupují:
Japandroids
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno: Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2019   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika