Elektroswingová rakouská kapela si svou popularitu získala svou originalitou, kladnému vztahu k publiku a zvuku, který nenechá v klidu ani zatvrzelého netanečníka. V Lucerně se sešli fanoušci všech věkových kategorií, včetně seniorů. Kapela se nechala vyvolávat netrpělivými návštěvníky a jejich nástup na pódium před devátou hodinou doprovázely působivé světelné efekty.
A rozhodně se nezačínalo nikterak decentně, nýbrž pěkně zostra, takže především osazenstvo kotle nemělo šanci si ani na chvíli vydechnout. Hned v první půlce jsme se dočkali asi nejznámější
Catgroove, která patřila k těm skladbám, které způsobily v publiku největší odezvu.
Kapela se snažila za každou cenu vybudit bouřlivé reakce publika, což někdy působilo poněkud křečovitě. Zvedání rukou mi připomínalo nejmenované rádoby dje, vytleskávání připomnělo koncert české regionální kapely. A možná by bývalo nebylo na škodu, kdyby zpěvačka ochutnala český národní mok, aby se více uvolnila. Některé její taneční kreace byly nepřirozené a spíše nacvičené než spontánní. Co se ovšem týče jejího hlasového projevu, ten byl bez jakýchkoliv výtek. Bohužel zvuk za kvalitami jejích hlasivek poněkud pokulhával, což byla velká škoda.
Některé skladby zněly poněkud monotónně, a tak jsem ocenila nejvíce ty, které daly vyniknout trubce a saxofonu jako např. skladba
Homesick.
Po mém odchodu k šatnám, abych se lehce osvěžila, jsem již měla velký problém vrátit se zpět. Teplotní rozdíl byl obrovský, vlhkost vzduchu vyšší než u moře a podlaha byla mokrá jako po vydatném lijáku. Kvalitě „vzduchu“ nepřidali ani kuřáci. Těch ukázněných, kteří chodili kouřit k šatnám, bylo poskrovnu.
Celkový dojem z koncertu byl více než kladný, protože publikum vytvořilo perfektní atmosféru. Škoda jen, že to kapela neocenila přídavkem a po poslední skladbě odešla, což ve mně vyvolalo pocit, že celé vystoupení byla pouhá show nacvičená přesně do dodržené „zavírací doby“. Tohle publikum si zkrátka zasloužilo víc.