Přinášíme vám krátký rozhovor s hlavní hvězdou Night of Heroes, americkým producentem Armandem Van Heldenem. Ten vystoupí jako headliner již 2. 2. v Průmyslovém Paláci v Praze na akci Night of Heroes.
Kterou klubovou scénu považuješ za nejzásadnější?
Britská scéna je zásadní a z mého pohledu i „nejzdravější“ na světě, pravděpodobně společně s australskou. Hodně mojí produkce má kořeny v britské scéně.
Máš za sebou mnoho remixů pro umělce z celého světa – od Rolling Stones až po Puff Daddy. Pokud bys mohl spolupracovat s některým umělcem, který již není mezi námi, kdo by to byl a proč?
Steely Dan kvůli jeho velkému nadání pro psaní textů a Michael McDonald pro jeho charakteristický a procítěný hlas.
S Duck Sauce jste v posledních letech uspěli napříč všemi hudebními žebříčky. Očekávali jste tak velký úspěch singlu Barbra Streisand?
Ne, to ne. Myslím si, že nikdo neumí odhadnout úspěšnost skladby po prvním poslechu. U této skladby bych to sám nikdy nepředpokládal.
Prý jste zvažovali i název s jinými celebritami. Je to tak?
Ano, vyzkoušeli jsme několik jmen, ale zas tolik jich nebylo. Jedním z nich byl třeba Neil Diamond, ale neznělo to tak dobře jako Barbra Streisand.
Dává ti spolupráce v rámci Duck Suace něco víc než sólové hraní?
Doufám, že lidé porozuměli naší tvorbě správně. A to nemyslím nějak špatně vůči našim fanouškům. Je to všechno zábava. Doufáme, že je všem jasné, že tvorba téhle hudby je pro nás nesmírně zábavná činnost a dokážeme to skrze tyhle tracky předat i dál. Navíc to vzniká velmi organicky. Není to hudba budoucnosti, ani si na to nehraje.
Sleduješ trendy v současné taneční hudbě?
Trendy jdou mimo mě. Nesnažím se hudebně uspokojit určitou skupinu lidí jen proto, že se jim zrovna líbí konkrétní hudba v daném období. Produkuji, co mě se líbí a co je v mé hlavě. Možná právě proto mě pak napadají neobvyklé kombinace stylů, které mají ve finále úspěch.
Jaký hudební styl tě nejvíce ovlivnil?
Bez diskuse to byl Hip hop. Dodal bych, že spousta producentů taneční hudby to má podobně. Je to někdy až komické, že tyhle dva tábory na sebe hledí s opovržením. Přitom hodně samplů a skvělých remixů má kořeny v hip-hopu a samozřejmě další skvělé hudbě, která vznikala v 90. letech. A aby to bylo komplikovanější, tak to funguje i naopak.
Nevadí ti, že si k tobě chodí pro remixy i popoví a populární umělci? Tvé kořeny jsou přece jen v undergroundu.
Pravdou je, že většina umělců ani neví, kdo jsem a co dělám. Většina ode mě neslyšela ani jedinou věc. Problém je v tom, že když umělec podepisuje smlouvu s vydavatelstvím, tak je tam v 99% také uvedeno, že o autorovi oficiálního remixu rozhoduje taktéž vydavatelství. Mohou tedy nechat udělat remix od kohokoliv na světě, aniž by do toho zasahoval samotný umělec. To jen pro vysvětlenou, že to opravdu není o tom, že by mi zavolal konkrétní umělec a chtěl po mě remix. Pro mě je to pak zakázka, která mi třeba pomáhá v marketingu na jiných trzích. Není na tom nic bohulibého. Tak to chodí. Já jsem pro tyto umělce spojením s undergroundem a tak to je.
Vinyl nebo CD?
CD
Ibiza nebo Miami?
Ibiza
Máš nějaké poselství pro začínající DJe?
Dříve to bylo opravdu o hraní, dnes je to více show. Pokud stojíš na podiu jako kůl v plotě, tak si o tobě lidé myslí, že nejsi tak dobrý DJ, jako když se u toho kroutíš a máváš rukama. DJing se stal více formou představení, než aby vynikla jeho samotná podstata. Lidé nekoukají na line-up a vybírají podle toho, jestli tam bude dobrá party a zábava. Pokud chce být někdo na obou březích, musí si najít správný způsob, jak publikum nejen pobavit, ale také zároveň hudebně vzdělat.