Reportáž z Transmission a její pre-party

Pojďme se nejprve krátce poohlédnout za páteční Pre-párty, která se konala v Pražském klubu SaSaZu, vystoupilo na ní hned několik zajímavých zahraničních hostů. Skytech, Mr. Pit a Nifra, společně se třemi zástupci české taneční scény v sestavě Bon Finix, Spark7 a N-Rico.

Do klubu jsem dorazil po 23h, tou dobou bavil obecenstvo Bon Finix, jehož set se nesl spíše v house, jelikož jsem ho ale neslyšel celý, tak jej nebudu hodnotit. O půlnoci jej vystřídal za mixákem Skytech, jeho set mně osobně moc nesedl, zahrál velice monotónní sound. Ten mne příliš nebavil, proběhlo sice pár světlých chvilek, ale bylo jich bohužel málo. Skytechův set tedy subjektivně hodnotím jako velice průměrný a nezáživný.

Následně se na scéně objevila jediná zástupkyně něžného pohlaví v line-upu, Nifra. Její výstup byl o poznání energičtější a celková atmosféra v klubu vzrostla. Dá se říci, že mě po Skytechovi i probrala a s jejím výkonem jsem byl celkově spokojen.

Jako poslední zahraniční zástupce se v pátek představil Mr. Pit, jeho styl byl taktéž energický a subjektivně bych jej srovnal s tím od Nifry. Atmosféra mezi skalními příznivci byla určitě dobrá, jediné co kalilo celkový dojem byl fakt, že těch příznivců bylo skutečně hodně málo.

Závěrem bych Pre-párty hodnotil jako spíše průměrnou klubovku, rozhodně to nebyla akce, na kterou bych vzpomínal léta. Účast na této párty také nebyla nikterak valná, což se samozřejmě podepsalo pod celkově slabší atmosférou v klubu, ani pro dje není pohled na ani ne poloprázdný klub zrovna příjemný.

Nyní se pojďme podívat na zoubek sobotní Transmission. Do haly jsem se dostal ke konci setu dua Grube & Hovsepian, tudíž je nebudu hodnotit, ale závěr byl celkem kvalitní. Po nich na scénu přišli Chicane, ti ovšem zpočátku měli velice rozladěný zvuk. Ten se sice postupem času lehce sladil, ale ani tak to nebylo úplně ono. V jejich hraní zazněla samozřejmě vlastní produkce v čele s nejspíš nejslavnějším počinem Saltwater. Dále například Poppiholla, Don't Give Up a další. Celkově bylo vystoupení poznamenáno nekvalitním zvukem, ale dá se říci, že zahráli to co se od nich očekávalo, takže jej hodnotím spíše kladně.



Po Chicane následoval čtvrthodinový Transmix, který předznamenal příchod asi největší hvězdy večera, Markuse Schulze. Ten se na scéně objevil krátce po půlnoci. Jeho set se nesl hodně spíše ve stylu Trouse. Pro ty, kdo nevědí oč jde, tak je to hodně laicky řečeno odnož Trance, která je hodně poznamenána house music. Obecně musím říci, že Markusův výkon byl na jeho nesporné kvality spíše průměrný, set bez vývoje a nápadu. Zahrál samozřejmě svou letošní hymnu Transmission, The Spiritual Gateway, dále své tracky Nothing Without Me, The New World atd. Atmosféra v hale i přes slabší výkon jednoznačně stoupla a jeho komunikace s publikem byla standardně na kvalitní úrovni.



Po Markusovi se za mixákem objevilo holandské duo, které si říká W&W, jejich set byl z mého pohledu záživnější jak ten od Markuse a celkově jej z mého pohledu hodnotím jako nejvydařenější z celého večera. Sice v něm opět moc Trance nezaznělo, ale výběr songů byl lepší, ačkoli si taky neodpustili house showteky (Markus je hrál také)… Vedle toho zahráli celkem dost skladeb z vlastní produkce jako např. Lift Off, Moscow, Invasion, Shotgun, Impact a své verze Silence od Delerium a Waiting od Dashe Berlina.

Po W&W se dostal na scénu KhoMha, ten více méně pokračoval na Trouse „popůlnoční“ vlně, nicméně jeho set mě lehce nudil. Od začátku do konce byl vcelku monotónní a celkově mě moc neoslovil. Zahrál také velké vlastní produkce (především v druhé půli vystoupení). Slyšeli jsme například Dejavu, Mind Gamer, Dusk Riddles, Vapor, The Dark Knight a další. Kromě toho třeba Endymion a Copperfield od Orjana Nielsena, Skyetch vs. Fafaq - Internation Language.

Jako poslední na Transmission vystoupil Ümmet Ozcan, z jeho hraní jsem toho moc neslyšel, protože mě již přepadla únava. Zhruba 25 minut po jeho začátku jsem vyrazil do ulic velkoměsta.



Co tedy říci závěrem? Letošní Transmission byla pro mě osobně spíše lehkým zklamáním, především po té hudební stránce. Místo původně avizovaného Trance jsem se dočkal téměř výhradně Trouse. Co se organizace týče, tak až na špatný zvuk během live setu Chicane a místy naprosto nechutných záchodů, se nedá nic moc vytknout. Laser show stála určitě za to, když běžela na plné pecky, tak to byla vizuální slast .Taktéž intra mezi sety byla zajímavá. Ovšem od příští Transmission očekávám rozhodně rozmanitější výběr vystupujících, co se hudebních stylů týče a především bych rád slyšel i skutečný Trance. Protože letos to bylo, dá se říci, všechno na jedno brdo (vyjma Chicane).