Paul Banks zpívá na dobrou noc

Tím nechci říci, že měl ideální podmínky. Po úvodním rozehřívacím kole v podání brněnské kytarovky Voodooyoudo se ukázalo, že jedním z problémů večera bude zvuk. Obzvlášť ti (spíš ty), kteří se protentokrát logicky rozhodli okupovat prostor těsně před frontmanem, si mohli oprávněné stěžovat. Do 5 metrů od pódia byly některé části koncertu téměř za hranicí snesitelnosti, hlavně kvůli hlasitosti, která dusila jednotlivé složky Banksova vystoupení. Jediným receptem byly buď kvalitní špunty nebo poodstoupení si z bezprostředního dosahu Bankse – škoda, že kvůli relativně malé návštěvnosti zůstal uzavřený balkon, kde mohl zážitek s jedním z nejznámějších frontmanů první dekády nabrat jiné kontury.
 
A zážitek to byl víc než osobní. Pro zástup fanynek vepředu znamenal příchod Bankse na pódium, které předtím desetkrát dlouze a ke vzteku čekajících kontrolovala crew, velkou událost, hodnou nadšeného přivítání. Uhlazený vzhled a téměř všední oblečení do puntíku odpovídalo usebrané prezentaci Angličana - džentlemana, který měl velkou část vystoupení zavřené oči. A moc nemluvil (o to víc hrál – a ohromený Prahou by tu rád hrál ještě víc).

Paul Banks na svém pražském koncertě odehrál úctyhodný zástup skladeb své sólové tvorby – a je nutné dodat, že někdy působila přehlídka Banskovy jemné kytarové práce jako rychlý průlet nad noční, klidnou krajinou. Hrálo se bez větší přestávky, tedy až na výpadek v kytarovém arzenálu ke konci, na kterém bylo vidět, že s pauzama si Banks moc neví rady.

Mou osobní červenou nit tvořily hlavně skladby z poslední desky: vynikající Paid For That, postupně gradující Arise, Awake, zhrzená I´ll Sue you, optimistická Young Again a Summertime Is Coming, která zazněla jako poslední před přídavkem. Vedle standardu, který od zpěváka banksova střihu tak nějak automaticky očekáváte, to byla u věcí z poslední desky hlavně „plnost“, s jakou dokázaly Banksovy nápady oslovit. Nebylo to vždycky, ale bavil jsem se víc právě ve chvílích, když se podařilo ansámblu na pódiu působit jako celek.
U některých ostatních skladeb, zvlášť v druhé půlce koncertu, bylo cítit, že těmhle věcem chybí často bolestné hledání kompromisů v rámci kapely. Tříbení, přehazování, osekávání, zkracování, prodlužování a měnění tempa. Na jednu stranu to místy působilo jako ukázka, co všechno vlastně Banks svede (náročná kytarová sóla spojená se zpěvem), na druhé straně toho bylo na velké pódium málo. Publikum sice tu a tam ožívalo a dá se říct, že to byl skvěle odehraný koncert, ale hodil by se spíš jako pusa na dobrou noc než vstupenka na mejdan. A upřímně, pokud bych si takový koncert poslechl vsedě s místem přede mnou na občasný aplaus ve stoje, vůbec bych se nezlobil. Někdy jsem si říkal, že všem těm skvěle odehraným, ale trošku unylým stížnostem na nepravosti světa, by se někdy víc hodila židlička a akustická kytara. Banks, jeho nádherný hlas, pódium a vy.

Možná příště.