Sarah Blasko poprvé (a na výtečnou) v Praze

Ačkoli v Praze nikdy nevystupovala, své obecenstvo tu našla, přestože za začátku si vůbec nebyla jistá, jestli není náhodou v Čečně ( O.K. politické vtipy na její jmenovkyni Sarah Palin jsou u konce )a jestli známe její písně. Ale její Češi jí porozuměli, provedli koncertem s nadšením a na mapu světa k Austrálii, připsali po tomto večeru kromě ZDE JE CAVEOVO, také A SARAH BLASKOOVO.

Byl jsem docela zvědavý na její outfit, protože Sarah se v jednom rozhovoru pro Rolling Stones vyznala ke své příchylnosti k retro a vintage kostýmkům ze second handů: “Možná to začalo, když jsem byla malá, naši měli hluboko do kapsy. Od té doby mám ráda věci, které prověřil čas.” Potěšila mě, protože na podium vylezla v plisované sukni, která byla naposledy moderní, když Amíci testovali na japončících první atomovku. O její vášni ke starým věcem svědčil i účes, který jakoby přiletěl z klipu Suzanne Vega “Luka” spáchaný léta páně 1987. Prostě jí to strašně slušelo a na Electronic Beats by se mezi hipstery neztratila ani náhodou. Tolik k jejími luznému zjevu. Doprovázela jí kapela, tvořená bicmanem, basákem, kytaristou a pianistou, který štíhlé prsty proháněl po velkém pianu a přilehlých syntetizátorech, které obstarávaly nejrůznější ruchy.  

Všichni byli oblečeni do černých šatů, takže jsem si připadal jako na banketu sjezdu existencialistů, ale plisovaná sukně byla béžová a Sarah nádherná a to stačilo.

Co se její hudby týče, ta pak pevně stojí v písničkářství, které se nestydí být chvíli popem, chvíli folkem, chvíli vyznáním, chvíli elektronickým didgeridoo, chvíli šuměním moře, vždycky vás ale vezme u aorty a zakroutí s ní jako s knoflíkem na vyluzování emocí, až se vám chce brečet a smát se zároveň.

Hned první písní “Explain” z druhého alba “What the Sea Wants, the Sea Will Have” tím knoflíkem zakroutila jak se patří, a unášivá melodie vyťukávaná na piáno, nás vtahovala do křehkého světa, kde právě něco končí, a nikomu nedokážeme vysvětlit, co se v nás děje, je to marné a přece to zkoušíme dál a dál...

A do světa emocí jsme se měli propadat hlouběji a hlouběji, jako králíci do bezedné nory, když přeladila na třetí album “As Day Follows Night” a vytáhla na nás stěžejní poetickej mástrpís “All I Want”, ve které se melancholicky vyznává:”Nechci dalšího milence, chci vědět, kdo jsem.”

Z třetí, předposlední desky vytáhla ještě kousky Bird On a Wire o návratech domů, o tom, co domovy vytváří a Hold on My Heart, která je tak skočná, jako když dítě skáče přes švihadlo, směje se a culíky poletují vzduchem, takže jí sem frkneme:



A exkurze do minulosti zakončila bojovná, tlukotem bubnů poháněná “We Wont Run”... We Can Fight! Emoce přece neznamenají slabost: “Let's not waste a minute more!”

Mezi publikem a umělci se budoval vztah, který bytněl s každou další písní a ohlasy měřitelné potleskem toho byly pravidelným důkazem. V publiku zabrečelo mimino, které si jedna mamina přinesla přimotaný k tělu šátkem, Sarah pozdravila dítě, smích. Koncert neměl slabších míst, Sarah Posbírala pro začátek nejpovedenější skladby z předchozích alb, aby na nás pak vrhla nejnovější materiál z poslední desky I Awake a jako první titulní kousek, tak trochu “lykke-liovsky” seversky pochmurný, se zastřenými, mytologickými metaforami, až si člověk říká, k čertu, kde je Austrálie?

A pak už nás zahrnula nádhernými kousky jako jsou “Bury This”, ve které biblické podobenství potopy a nového začátku podkresluje veselé ukulele nebo “God-fearing”, píseň o které si pomyslíte, že musel vzniknout opravdu ze zlého “bad tripu” a dále opět křehká a opatrně se vyptávající “All Of Me” - jsem jenom list ve větru, můžeš mě milovat? “New Country” píseň s epickým vyvrcholením, přímo vyznáním, vystupňovaným k naprostému odevzdání, tak nějak by zpívala Maří Magdalena následující Ježíše, kdyby měla její rozsah a sukni... a dále v kleče a pokoře odzpívaná “An Arow”. O setkání a otevření očí.

Když zazpívala poslední song, nemohla vážně čekat, že tím koncert skončí, protože náklonnost, kterou si získala, vyburcovala takové ovace, že se, viditelně potěšena, vrátila a přidala solo piáno věnované její neteři ( pokud jsem dobře rozuměl ) a navrch ještě s kompletní kapelou pecku NOT YET!

“I found a love, I found a home

No longer lost, no longer alone.”

Zásek na FB profilu Sarah zněl jasně: ”Thoroughly enjoyed our first time in Prague, thank you!”

THANK YOU SARAH! Bylo to skvělý.