Samaris - talent od elfů

Říká se – co Čech, to muzikant. Nicméně nevím o jediném českém světově proslulém muzikantovi. Naproti tomu Island, který počtem obyvatel nepřesáhne Brno, rodí takové skvosty! Múm, Gug Gus, Sigur Rós a Björk a další, méně zvučné projekty. Nyní se k nim přidalo mladičké trio, které věkem dohromady nepřesáhne věk vašeho dědečka. Pokud však zavřu oči, slyším velmi vyspělou a komplexí hudbu, která vypráví příběh.

Když Samaris přilétli do Čech, stihli ještě vydařený rozhovor na Radiu 1, kde mimo jiné prozradili svůj věk. Vězte, že kapela je mladičká také svým působením. Hrají od roku 2011 a za tu dobu již stihli vydat dvě studiová alba a strhnout na sebe pozornost hudebního světa. V rozhovoru zmínili, že vyznávají životní minimalismus, to se konečně projevuje i v jejich hudbě. Klarinet, elektronika a zpěv tvoří překvapivě silné spojenectví a působí až snově, jako z jiného světa. A to Island vlastně tak trochu je.

Večer zahájil Dikolson - mladý muž, prý odněkud z Marsu. Jistý talent se mu nepochybně upřít nedá, ale měla jsem pocit, že se teprve hledá. Myslím. Jinak nerozumím tomu, že určité pasáže jeho vystoupení byly příjemné, hravé, kosmické, ale v zápětí je shodil čirým chaosem a nesourodým bubláním. Dikolsonovo vystoupení sice doprovázela zajímavá projekce, jako celek mě však nepřesvědčilo. S přáteli jsme raději odešli na drink. O pár chvil později už z pódia zněl klarinet, přilákal nás zpět a mohli jsme vplout do neprobádaných vod novodobé islandské hudby.
 
Půvabná Jófríður Ákadóttir, vokalistka kapely, měla ten večer provokativně průsvitné oblečení, které natolik kontrastovalo s její křehkostí, že ani nemohlo působit vulgárně. Na klarinet doprovázela Áslaug Rún Magnúsdóttir a Þórður Kári Steinþórsson se staral o veškerou elektroniku a efekty. Jak již odpoledne prozradili v rozhovoru, můžeme v jejich hudbě nalézt starobylé romantické básně, vášnivé příběhy a sílu přírody. Islandštině ani není třeba rozumět. Frontmanka kapely každou píseň pečlivě představila a uvedla a její hlasový projev se postaral o zbytek. Klarinet a nevšední elektronika pak dodaly celku zvláštní atmosféru, a starobylým básním novou dimenzi. Stačilo zavřít oči a u písně Máninn og bróðir hans (Měsíc a jeho bratr) se toulat krajinou elfů. Zazněla také očekávaná a pravděpodobně nejznámější Góða tungl. Poslední píseň jsme si tak trochu vynutili bouřlivým potleskem. Samaris se omluvili, že se jim porouchala dva dny nazpět technika a že budou muset improvizovat. Vůbec to nevadilo, naopak se ukázalo, kolik talentu jim drsná země nadělila. Næst þegar aftur!