Reportáž z Jessy Lanza s Caribou

Jessy Lanza zahrála své lehce amorfní a těžko zařaditelné písně ze svého alba Pull My Hair Back. Na albu spolupracovala s Jeremym Greenspanem (Junior Boys) a vyšlo loni na britském Hyperdub record label. Kanaďanka s nesmělými pohyby stydlivě halící svou tvář za kaskádou neposedných vlasů přesně věděla, co dělá. Věděla, kam sáhnout. Její tajemné a něžné písně k posluchačům pronikají jakoby z vesmíru. Celá ta čarovná a uhrančivá show nepotřebovala vůbec ničím přikrášlit. Koncert se obešel bez jakékoliv obrazové projekce či lasershow. Za sebe si troufám tvrdit, že ku prospěchu věci. Tři prosté světelné kužely pohrávající si s barvami a potažmo i náladou publika se na pódiu líně prolínali s kosmickým hláskem muzikantky. Nutno podotknout, že Jessy Lanzu nelze chápat jako pouhou předskokanu projektu Caribou. Její výjimečný projev ji řadí mezi hudebníky, kteří si zaslouží samostatný koncert, což ostatně dokázala v červnu v Paláci Akropolis. Vystoupila tu v rámci Music Infinity a tehdy na mě působila dojmem plaché holčičky. V Meat Factory se otevřela, byla jistější. Víc si stála za tím, co předvádí a byla uvěřitelná. Nadchla jsem se pro její písně Kathy Lee a Strange Emotion. Do budoucna se její kroky určitě vyplatí sledovat.
 
Daniel Victor Snaith, v uměleckém světě známý pod pseudonymem Caribou se k nám nejblíže dostal v létě, kdy vystoupil na festivalu Pohoda. Nějak se stalo (přičítám to té neosobní, vzdálené festivalové atmosféře), že mě svým projevem nezasáhl. Možná Amorův šíp zabloudil kdesi v davu. Ve čtvrtek měl šanci to napravit a stalo se. Hudebník, kterému nenáleží pouze alter ego Caribou, má projektů několik. Vystupoval třeba pod jménem Manitoba a tvoří pod přezdívkou Daphni. Kromě nového studiového alba vzpomínal ve svých písních i na minulost a zahrál i atmosférickou Sun. Z novější tvorby mě oslovila Silver a Back Home. Caribou je mistr nálad a průvodce smíšenými pocity. Klidně vás ukolébá, pak využije vaší letargie a v nestřeženém okamžiku se vytasí s kadencí hodnou mistra. Bývá láska na druhý pohled silnější?


Podívejte se na fotky z Bohemian Like You.

V Praze je málo podniků, které se rozhodly vybočit z řady. Roxy se bohužel časem stala pouhou směšnou karikaturou sebe samé a není v tom sama. Mnoho podniků se rozhodlo nevyužít potenciál a stát se pouhým nezávadným stínem ve světě hudby, kde nikomu nebudou překážet. Naštěstí je tu ještě Palác Akropolis, Meat Factory a celá plejáda menších podniků – Café Neustadt počínaje, Neone a Basement Barem konče, které se starají o vývoj, směřování a ovlivňování otevřených myslí. Howgh!