Úkaz jménem Metronomy

Tak se na to podívejme. Fakta jsou následující. Na čtvrté desce Metronomy nezamrzli a stále se snaží hledat nové a novější cestičky, kudy posouvat svou tvorbu kupředu, byť pod heslem „retro“, což většina kvituje s povděkem a i když tu a tam album kritiky nebylo ušetřeno, celkově bylo dobře přijato. Čehož důkazem budiž vyprodaný Lucerna music bar, což rozhodně před třemi lety na témže místě nehrozilo. Při každém rozhlédnutí po sále na desítky úsměvů a párů rukou ve vzduchu či v podivných kreacích okolo těla, jsem usoudil, že spokojenost vládne ten večer Music baru. Přesto to tak přímočaré nebylo. Tak třeba Jarda Špulák na novinkách dal Metronomy doslova na prdel, zatímco na musicserveru koncert vyzněl jako pomalu akce roku. Začínám se malinko ztrácet v tom, na jakém koncertu jsem vlastně byl. A tak bude nejlepší se na ostatní vykašlat a, ostatně jako nakonec vždy, koukat do sebe, do své hlavy, do svých pocitů a na základě nich přenést shlédnutý děj do psané podoby. Tak hurá na to.

Když už jsem si pomohl berličkou v podobě zmínění dvou konkurenčních reportů, dopíšu, že tím svým se zařadím někam mezi, snad abych neurazil. Ne, důvodem budiž fakt, že z desek mě Metronomy nikdy nedokázali přemluvit na více než jeden poslech. Při každé srážce s touto jinak sympatickou partou jsem si je zařadil někam do šuplíku zajímavé na příště. A pokaždé když jsem v něm lovil, jsem nakonec šáhnul jinam. Jakoby Metronomy měli parádně našlápnuto, ale vždy mi chyběl nějaký výraznější hit, který by mě donutil věnovat jim více pozornosti. Což mě i mrzelo, ne že ne, ale Metronomy ani sobě neporučíš, že. A nutno podotknout, že i titulní skladba aktuální desky Love Letters tomu moc nepomohla. Být jízlivý, napsal bych rovnou, že je prostě pitomá. Jenže jako mince má dvě strany, sklenice dno a píseň konec, má live vyznění odlišný sound než na albu, což není pravidlem a díky bohu za to.

Metronomy jednoduše live zněli daleko lépe než z desek a mě to přinutilo přehodnotit svůj, do té doby spíše fádní, vztah k nim. Ne že bych nyní sjížděl desky a klipy jakoby se nechumelilo, ale dokážu pochopit, proč většina kolem mě zpívala spolu s frontmanem Josephem Mountnem téměř každý kus, měla zavřené oči při zasněných pasážích a tleskala sama od sebe a smála se kouskům, co předváděl tahoun celé show Olugbenga Adelekan. Teatrální, leč vtipně to sem tam bylo, např. při skladbě Reservoir, což dokonale podtrhovalo retro nádech celého večera a odér osmdesátek byl cítit víc než parfém slečny vedle mě, nebo patřil tomu uhlazenýmu týpkovi vedle ní? Nevím, a nezajímá mě to. Podstatné bylo, že Metronomy působili uvolněně, průřez songy fungoval na výbornou a celkově vypadali všichni až na Špuláka spokojení. Když k tomu navrch stál člověk nohama na zemi, tím myslím zejména sebe, a nevynášel Metronomy do nebes, užil si nakonec kvalitní koncert. Abych byl nejen ukecaný, ale i praktický, tak dodám, že trochu šrámem byl začátek show, ne tak kvůli sobě samému, na pódiu to zřejmě odsýpalo, za to u vchodu ne. Ono není moc těžký se dovtípit myšlenky o frontě před vyprodaným klubem, ale že bude takto gigantická a pomalá, že mi a desítkám za mnou ukousne hned dva songy, to už chtělo fištróna anebo přijít zcela výjimečně včas. A zrovna jako druhá zněla Radio Ladio, live s parádním disko beatem, co by mě i rozhýbal nebýt zrovna na schodech. No ale co už The Upsetter či The Bay v závěru mi to vynahradily a já si mohl v klidu oddechnout. Tenhle pokus jít na kapelu, co mě vlastně tolik nebaví, vyšel líp než tajenka v křížovce, a já mohl být spokojený jako většina přítomných. Jestli půjdu i příště zatím nevím, ale pokud máte rádi elektro pop a Metronomy jste neslyšeli, tak říkám: „Jděte!“

Setlist:
Holiday
Radio Ladio
Love Letters
Everything Goes My Way
The Look
I'm Aquarius
Reservoir
She Wants
Never Wanted
Side 2
Corinne
A Thing For Me
The Upsetter
Heartbreaker
Boy Racers
Old School
Months Of Sundays
The Bay
Love Underlined
You Could Easily Have Me