Na světě je naštěstí pořád několik jistot: ráno stále vychází slunce, Jarda Jágr pořád hraje hokej a na Ninja Tune vychází dobrá muzika. Ninjové jsou zkrátka značka, u které se nespletete. Jedním nejčerstvějších počinů tohoto legendárního vydavatelství je LP Projections, o které se postaral Romare, vlastním jménem Archie Fairhurst.
Romare // Projections Ninja Tune // 2015
Recenze: Martin aka Element
Tracklist:
1. Nina's Charm
2. Work Song
3. Motherless Child
4. Ray's Foot
5. Roots
6. Jimmy's Lament
7. Lover Man
8. Rainbow
9. Prison Blues
10. The Drifter
11. La Petite Mort
Jeho jméno odkazuje na afroamerického umělce Romare Beardena, jehož koláže líčí turbulence života černochů před, během a po hnutí za občanská práva. Vyzbrojen knihovnou zvuků, vypráví příběhy o tom, co to znamená být černý. „Chtěl jsem udělat něco jako hudební esej, kde by se samply chovaly jako poznámky pod čarou,“ říká o svém prvním albu.
„Černá“ muzika je z Projections cítit na první poslech. Jazz a blues však nahradilo downtempo (chvílemi trochu připomínající muziku od Herbaliser), které se střídá rovnějšími a nadupanějšími polohami. Takže si nalejte burbon, zapalte si doutník a připravte se na zhruba hodinový výlet do New Orleans. Na pódiu zakouřeného baru se tu jednotliví muzikanti předhánění v tom, kdo zahraje šílenější part.
I když možná tohle není New Orleans. Hlavně na začátku (během Work Song a Motherless Child) se budete rozhlížet okolo, jestli někde v cigaretovém dýmu nespatříte tvář agenta Coopera. Tenhle bar totiž tak nějak připomíná Jednookého Jacka z Twin Peaks. Ale nebojte, tady se neztratíte v Červeném pokoji, což vám dojde nejpozději při housině Roots. Tohle u Jacka neposlouchají :-)
Romare vytvořil kompaktní příběh, který rozhodně nezní tuctově. Ony jednotlivé poznámky pod čarou dodávají celé story trochu šílený, ale o to zajímavější a originálnější nádech. Projections jsou typickou ukázkou toho, že u Ninjů hudbu milují a rozumějí ji. Přesto všechno mi deska v tuhle chvíli úplně stoprocentně nesedla. Možná je to tím, že s přicházejícím jarem se člověku do zahuleného baru moc nechce. Ale na podzim určitě zase zaskočím na panáka.