Report z koncertu Parov Stelar

Tuhle jsem byl na soukromé party, kde dji jsme byli sami sobě takřka všichni, každý chtěl něco pustit, někdo už pouštěl, jiný přemýšlel, co by, youtube jel na plné obrátky a některé songy dokonce dohrály i dokonce. Najít skladbu, která by zcela uspokojila pestrou skladbu přítomných, bylo však nereálné, až někdo zahlásil: „Pusťte tam Parov Stelar.“ všichni to souhlasně odkývali a žánr noci byl na světě. Electroswing zkrátka funguje a ví to Marcus Füreder aka Parov Stelar, ví to promotéři a ví to především všichni ti, co se v jeho rytmech velmi rádi hýbou a nejspíš právě pro to v sobotu večer vzali Tip sport Arénu útokem, vytvořili fronty, co by ilustrace zájmu o personu Parova, a jali se si koncert užít bez kompromisu takže naplno.

Začátek večera měl kořeny nikoli v Rakousku, nýbrž v Rumunsku. Právě z Bukureště dorazilo trio Golan, aby nám předvedlo, že fúze kvalitního beatu a akustických nástrojů funguje univerzálně.  Jejich zvuk, ač postavený na stejném principu jako u Parov Stelar, byl ale jiný. Tam kde Marcus sází swingové samply, tam si Golan pomohou rytmy balkánskými a funguje to stejně dobře. Dokonce tak, že se přimlouvám za jejich sólo koncert v klubovém prostředí. Prozatím si je dejte live alespoň z videa, stojí to za to. A první plus večera tak máme na světě.
 
Parov Stelar koncertuje v Česku poměrně často, nicméně „level Kosheen“ zatím nedosáhnul, byť někteří to tak vidí anebo spíše je to jejich zbožným přáním. Pravdou ale je, že jeho návraty jsou podloženy tvůrčí aktivitou, v tomto případě v podobě alba The Demon Diaries k němuž se váže aktuální tour a jehož zastávkou před Prahou byla o den dříve Varšava. Zatímco skladby z nové desky si v Brně mohli poslechnout už 11. prosince, Praha si musela počkat do dne, kdy startuje Matějská pouť, tedy do 20. února. Večerní Holešovice tak v sobotu připomínaly jedno velké mraveniště, kde každý pátý byl díky svému motýlku s puntíky Ferdou Mravencem a dámám to slušelo jakoby místo na koncert, šly na ples. Déšť asi aby nesmyl make-up před koncertem ustal a vlhko se přesunulo dovnitř, kde se vzduch potil vydýcháním i nervozitou, zda to bude tak dobré jak si všichni přejí.

A teď ani ne 24 hodin po koncertě, se mi na klávesnici dere ano a všichni skalní fanoušci, co o tenhle report zavadili, si nejspíš oddechli. Svá ale, ale koncert měl. Stage jakoby korespondovala se stařičkou Tip sport Arénou. Pohled na ni s jediným výraznějším prvkem v podobě obřího závěsného panelu za zády kapely, působil vcelku smutně a nezachránila to ani jinak vcelku příjemná projekce a nedařilo se to ani spíše průměrným světlům. V takovém případě je snad lepší minimalistický přístup bez jakýchkoli kudrlinek okolo. Jenže ten sluší písničkářům, jazzovým koncertům nebo třeba folkařům, nikoli rozjeté party, o kterou se Parov Stelar pokoušel, k tomu navrch v rytmech swingu, který noblesou a elegancí, jež by se dala parádně převést do vizuálna přímo přetéká. Stačí vzpomenout např. na barevné blikající náramky, co používali na koncertech Coldplay, 3D projekci Kraftwerk, či daleko méně finančně i technicky náročnou sít ze světlených provázků, co na podzim představili Purity Ring. Příklady vystřelené od boku, co podtrhují fakt, že po vizuální stránce koncert nijak nepředčil konkurenci. Show okolo nemusí totiž být jen kýč á-la pop star v „outúčku“, ale může být bonusem, který koncert povznese k zážitkům o level vyšším. Pro toho, kdo koncert takového formátu navštíví jednou za uherský rok, zbytečná informace, ale co by fakt, zaznít musela.

Vše ale zachraňoval Parov Stelar Band. Parádně sehraná kapela, která svým hecováním dokázala udržet dav jakkoli jinak než staticky stojící i při novějších, a tím pádem méně známých kouscích. Skvěle rozvržená sóla dávala pocítit, že člověk se skutečně ocitá na live koncertu nikoli pouze na party o jednom dji a dvou playerech. Výkony jednotlivých členů jsou hned několika plusy celého večera. Např. ze sóla na basovou kytaru při Catgroove musel běhat mráz po zádech i těm, co tento nástroj znají jinak pouze jako podkres k nástrojům výraznějším. Skvěle fungovalo i ságo a trumpeta, s nimiž v rukou a po boku se zpěvačkou Danielou Hrenek aka Cleo Panther, pánové řádili, jakoby právě tenhle koncert měl být tím nejlepším na celé šňůře. Kontrastní vůči tomu byl sám Parov, který na svém piedestalu působil tak trochu odtrženě, což je pro něj ale typické. A drtivé většině bylo ve finále jedno, zda lámanou češtinou řekne Ahoj Praho nebo klasické Thank You za každou skladbou. Důležité bylo, že se svým pc a samplery pouštěl přesně to, co chtěli všichni slyšet, co si všichni chtěli užít a nezapomenout. Ať už to byly klasiky v podobě Catgroove, Jimmy’s Gang, All Night či Booty Swing nebo skladby z nové desky.

Kdo chtěl, a včas zachytil informaci na fb události či na ceduli u stánku s merchem mohl se se členy vyfotit, nechat si podepsat triko nebo vinyl, mimochodem za hodně fér cenu, další plus večera, nebo jen říct své upřímné díky, bylo to fajn. Jen škoda, že na autogramiádu se sám Parov nedostavil, Cleo to ale z očí do očí slušelo tak, že se svým šarmem a charisma svých spoluhráčů, celou autogramiádu utáhli a přítomným tak vytvořili parádní tečku za příjemným večerem.

Na koncertě byla i má kamarádka, která Parov Stelar doslova miluje a byl to její první koncert. Po skončení jsem jí už neviděl, ale radost v jejich očích si umím představit, ostatně stačilo se rozhlédnout kolem a bylo to podobné v každém páru očí. V těch pohledech bylo vše, co člověk potřebuje k tomu, aby se na chvíli cítil bezstarostně šťastný. Na chvíli, kterou vyplnil Parov Stelar. Dokud budou jeho koncerty takové, bude mít electro swing smysl a ten vinyl co jsem si i s podpisem odnesl, nezůstane ležet ladem.
 
Video: Tommy Cue