Muse v Praze - drony na vás!

Pro srandu králikům
Podle některých recenzí desky Drones, která se vrací k tomu, co na Muse fanoušci milovali, byste lehce mohli nabýt dojmu, že to bude konspirační masturbace plná hudebních klišé. Tak například Pitchfork v recenzi na Drones napsal: „I když se Bellamyho obdivuhodného smyslu pro melodii nemůžete nabažit, v hlavě se vám honí jedno – kdyby Muse nepředstírali, jak jsou hloubaví, byla by to vlastně velká švanda.“ Ta recenze je plná dehonestujících označení, všichni pravověrní fanoušci Muse musí tenhle intelektuální plátek nenávidět.

Přitom, zaskočte na kus řeči s kýmkoli, kdo absolvoval poslední pražský koncert téhle anglické kapely, a budete mít jasno. Tohle musím slyšet a vidět! A pokud vám nestačí ani video níže, je tu ještě jeden důvod: Drones.
 

Temnota v duši
Po tematických nahrávkách Resistance, která byla protestem proti orwellovskému světu a 2nd Law (ta si zase brala na paškál problémy životního prostředí) přišli Muse s Drones. Jde o hudební kritiku „cesty člověka od izolovanosti a ztráty naděje až po jeho indoktrinaci systémem…a útěk před utlačovateli“. Vpravdě apokalyptická vize společnosti, která, bráno s rezervou, nemusí být úplně „mimo“. Muse vystihli pocit části společnost, která se cítí být odcizena nejen od elit a volených politických zástupců, ale i sama od sebe. 

Jenže – a tady je potřeba souhlasit s Pitchforkem – celá konstrukce člověka ovládaného a řízeného autoritami zní vlastně nedůvěryhodně: jako velký, zatraceně poslouchatelný a tím páde vlastně i příjemný, hudební tyátr. Snahu působit zlověstně – třeba na úvodních Dead Inside a Psycho – degradují kousky jako Mercy, Aftermath, Revolt nebo Drones. Člověk se musí ptát, jestli s tak vyvinutým smyslem pro melodičnost a harmonii, mohou Muse vůbec kdy složit temnou desku. Respektive, jestli taková deska může v podání Muse působit temně.

Úsměv místo pláče
Aktuální pokus ukazuje limity tohoto snažení: posluchači se během 12 epických skladeb často stává, že namísto, aby nahrávka evokovala „total control“, dá se klidně poslouchat jako příběh zhrzené lásky… jako příběh nevydařeného románku s celou společností, které Muse na předchozích nahrávkách ještě dávali naději: chovejme se lépe k životnímu prostředí, nebuďme jako stroje, a možná přežijeme. Na Drones ale Muse lámou nad společností hůl, jenže namísto, abyste u toho byli zoufalí, hážete hlavou v rytmu zběsilých kytar a našlapaných elektronických efektů. A usmíváte se.
 

Ale dost řečí. Kdybych měl napsat, proč patřím do tábora těch, kterým výše naznačený rozpor vůbec nevadí, shrnul bych to takhle. Drones je zatraceně těkavá deska, na které dostanete pořádný nášup všeho, na co jste od Muse zvyklí: ultra-heavy riffy položené na melodickém podkladu doprovázeném tepajícími náznaky elektroniky. Pokud se nechcete prohrabávat celým tracklistem a zároveň „ochutnat“, dejte si rovnou The Handler. Bellamyho hlasová exhibice se s nástupem kytarové části přelívá ve slušnou divočinu. Průvodcem jsou pořádně našlapané bicí a lehký, ale dravý prog elektronický efekt.  Následuje spousta kytar, Bellamy a velké vyvrcholení ve stylu Muse. Ti jsou zpět a bude to stát za to!