Z festivalu Urban Artforms v Rakousku

Z festivalu Urban Artforms v Rakousku

14. 08. 2006  |  Autor: Muzzy  |  Komentáře (1)
S velkou ctí jsem letos, pro mě už po druhé, navštívil festival Urban Artforms ve Wiesenu v Rakousku. Festival, kde si někdy musíte dovolit vynechat i jindy zaručené headlineary akcí, ledaže by jste se nechali předem naklonovat. Byl to festival elektronické hudby se třemi stagemi, (DnB, Techno-Electro a Chillout-After).
I. den
Jelikož jsem už před festivalem pobíval asi 2 týdny u našich jižních sousedů, čekal jsem na své kumpány už ve Vídni, kde jsme se spojili na severním nádraží. Po pár prvních větách co se mi nepřirozeně lámal jazyk v puse, protože jsem před tím hovořil pouze německy, se samozřejmě strhla debata na počasí, které bylo víc než nepříznivé. Po dojetí na místo akce už nehorázně lilo. Crew ve složení já, Jamauba a Kamila si však ničím takovým rozhodně nenechá zkazit náladu. Hned při vstupu nám vnutili za 5 euro sáček na odpadky s tím, že na konci akce oněch 5 euro dostaneme zpět. Spěcháme mezi stany a rozděláváme ten náš. Než jsme se zkoordinovali a poskládali ho, je v něm už pěkné mokro. Jen do něj házíme věci a schováváme se k sousedům pod celtu.

urban platforms

Otvíráme kuželky a s obavami sledujeme hustou přeháňku, která nebere konce. Zahříváme se vodkou a raději vyrážíme omrknout DnB stage. U vchodu si lupeny vyměníme za náramky, necháme se ošahat pro případ jestli nepašujem do areálu nějaké tekutiny a honem meteme dovnitř. Ihned za plachtou kryjící vstup na DnB zjišťuji, že zde za podpis rozdávají pláštěnky. Tak se jim tam podškrábnu zbalím jednu a už checkuju co se děje v Dnb stagei (první den byla Techno stage ve fázi příprav). Od dnešního večera jsem si hlavně sliboval to, že poznám rakouské DJe a hlavně, že neuslyším žádný rewind. K mému překvapeni je stage posunutá o 90° po směru hodinových ručiček oproti minulému roku. Má to několik výhod i nevýhod. Výhodami jsou, že přímo uvnitř fungují asi dvě nebo tři občerstvovaci okna, že raveři pohodlně vidí na stage a taky se mi zdá že díky tomu se tam vleze více lidí. Nevýhodou bych viděl snad jen to, že schodiště, které vloni bylo přesně nad mixážními pulty a ze kterého se dobře očumovala technika Dju, popřípadě pořizovaly fotky, už ztratilo ten svuj strategický význam.

Za gramci teď řádí Pandora s Codou. Střídají se po jedné desce. Duo tvoří týpek s kočkou, která hraje dost pokrájeně, zatím co on to naopak narovnává. Od výše zmiňované poznávám tak leda Crossfire (Danger) od SBS. Letmým pohledem ještě kontroluju line-up a zjištuju, že každému účinkujícímu je vyčleneněna na hraní hodina a půl čistého času a u všech účinkujících sekunduje Mc Bench. Ke konci jejich vystoupení jsme nebezpečně vystřízlivěli, zavelelo se tedy k odchodu do stanu na posilněnou, díky čemuž jsme ale prošvihli Resistu.

Vrátili jsme se až na Foxrox! & Audio Device. Ne poprvé (a zdaleka už vůbec ne naposled) slyším Airplane od Sub Focuse. Airplane, jak jsem později zjistil, se stalo letošní hymnou UAF. Vsadil bych všechny svoje desky na to, že byla nejhranější skladbou festivalu. Další takovou snad byla ještě Deep like Titanic od TCho. Ono je vůbec vtipné když se pak o několik hodin později prohání po stagei takový mladý ucho, ale vy stejně víte, že kdokoli se postaví za gramce tak pustí minimálně jednu desku co s ním má co dočinění. Ale to už předbíhám.

Setíky našich sousedů jsou rozhodně na úrovni. Začíná se mi tu čím dál víc líbit. O notný kus dříve se za gramce staví John B, mající stejnou komedii na hlavě jako posledně na Flédě.

urban platforms

Nemůže chybět MCho upozrnění tradiční hláškou v podobě: „Áj sej Džon, jú sej Bý“. Pak už ale mizí v temnotě back stage, protože John si své písničky, jak jsem později zjistil, umí pochválit sám. Svůj set rozjíždí tradičně samplem několikrát opakované hlášky „John B“ a šou může začít. Lidi šílí a řvou, jakoby je na vidle brali. Zkonstatuji že tohle si můžu nechat ujít a mířím na čerstvý vzduch. K mému překvapení přestalo pršet. Ještě stihnu zaslechout I`ve been stalking you on my space. Vracím se až na konec jeho vystoupení podle časového harmonogramu a zjišťuji, že opět přetahuje asi půl hodiny, ale alespoň se bavím tím, že sleduju jak vysvětluje po něm hrajícím DJům že: "Tohle je už fakt poslední". Jako když na Flédě kvůli němu Sayko hrál asi jen půl hodiny. Směju se mu za jeho sebevědomí a sobě za to, že pařím. Před půl 4 konečně střídá Haze & Plettarnik.

Gratuluju si, jak jsem Johnovo disko-elektro bez problémů přeskočil, a že už od něj budu mít pokoj. Ještě netuším, že předčasně. Opět slyším Airplane a na ně navazující Guns At Dawn. Od té chvíle už ale nepoznávám žádnou písničku a setík pěkně odsejpá. MC Bench je neúnavný, i když do mikrofonu valí už celý večer. S hrůzou potom sleduju Johna B vracejícího se na pódium, aby se podepsal jedné ze dvou tancujících blondýnek na ňadro. Pak jen prstem ukazuje na svoje tváře a dovoluje tak tanečnici obdarovat jej „na oplátku“ dvěma polibky. Úlet. Připadám si jak v Praze v Duplexu.

urban platforms

Nenechávám se znechutit a zaposlouchávám se opět do hudby. Setík je odehrán téměř bez chyb, které jsou schopni rozeznat snad jen ti, kteří je sami dělají. Přidává se další MC. Dobré náladě obecenstva to rozhodně přidává. S půl hodinovým zpožděním nastupuje Desmosom & Zest, to už ale moje tělo nezvládá a ubírá se do stanu ke spánku s nadějí, že zítra to bude fakt kotel.

II. den
Odpoledne jsme se prošli do přilehlé vesničky a zjistili, že je zde menší sámoška. Nakoupíme čerstvé pečivo a chystáme se prokempit zbytek času před začátkem dne druhého dokrmením, dopitím a debatami o minulém večeru. Prošvihli jsme tak Nu:Tona a vydali se tam až na pokračování High Contrasta. Jeho setík byl vesele rozverný, tak akorát na začátek náročného večera. Plní se mi přání v podobě Racing Green. Společnost mu dělá SP:MC, Foxy si dává na delší dobu pauzu prdem z džointa a pak následuje mimické vystoupení, za které by se nemusel stydět ani Bolek Polívka. Vydrželo mu to skoro celý večer. Je vidět že angláni jsou rádi, že se zde mohou potkat a náramně pobavit.

Po High Contrastovi už nedočkavě vyhlížím Dje Frictiona. Bavím se pohledem na jeho postoj za gramci, který mi připomíná obrovského rozloženého pavouka tím, jak má ruce neustále daleko od sebe. Rozpoznávám teasy Nine od Bad Company, Back To Your Roots od Mr. L, a Signal od Freshe. Friction se mi nejvíce líbil tím, jak dokázal spolupracovat s MCkem. Ve vhodných chvílích například používá killy, aby lépe vynikl MCkův štěk k publiku, než aby jen tupě reloadoval desky, zrovna když mu to MC “doporučí“. Ke konci na pódium vybíhá opět Foxy a posílá do davu flašku na osvěžení. No, z dálky mi to připadá spíš jak flaška od vodky, tak nevím, co to vlastně doopravdy bylo. Friction se rovná do pozice Tarantula..

urban platforms

Ve vnitř začíná být vedro, které řeším odchodem na vzduch a prohlídkou záchodú které vůbec nevypadaji na to, že včera lilo jak z konve a všude je bláto. Čistota nade vše. Jenže začíná zase pršet, takže prchám zpátky chvíli po začátku na DJe Hypa. Prodírám se co nejblíže, a potkávám známé z Olomouce a to konkrétně DJe Shedeho z YTP a jeho bratránka. S úsměvem od ucha k uchu se začíname všichni lámat do zlámaností které nám Hype servíruje. To co předvádí se pro mě okamžitě stává největším hudebním zážitkem festivalu. Skoro do každé písně scratchuje takovým způsobem a s takovou nenuceností že vypadá jakoby zrovna leštil doma auto. Takže radši zuřivě pařím a řvu jako kráva, aby Hype nepolevil. Ostatní mi nijak moc nepomáhají. Všímám si hlavního rozdílu mezi naším a většinou rakouským publikem na party. Lidé tu reagují jen hlavně na MCho hlášky typu „Somebody make some noise“, nebo „If you like it say yeah“. Jen málokdy tu pařmeni sami vyjádří pochvalu nevynuceným zaskandováním. Hypovy songy prakticky vůbec nepoznávám, nějaký vokál aby v nich pohledal. Během jeho setu došlo tak na 2-3 minuty k nepříjemnému výpadku proudu, ale pak se vše rozjelo normálně dál. Po Hypově vystoupení se chystá všeobecně nejpopulárnější DJ Andy C, který hned první desku zrewinduje což mě znechutí a mizím pryč. Z dálky slyším opět Back To Your Roots a překvapivě podle mě docela nekomerční Feel My Pain od Dillinji.

Odebírám se na "druhou" stage kde zjištuji, že je o mnoho víc místa a vzduchu a tak se pro mě tento stan po zbytek festu stává takovou Chillout stage. Ne že bych měl něco proti technu nebo electru, ale přece jenom to takové rychlosti jako DnB nedosahuje.Zrovna valí Jeff Mills. Po chvilce oddechu se ubírám zpět na DnB stage, abych si poslechl náhradu za DJe Markyho (po jeho loňském vystoupení mě tato okolnost trochu vyvedla z míry) v podobě DJe Krusta. Pro mě to byl jeden z dalších světlých okamžiků celého festu. Hrál úplně jinak než všichni ostatní. Nedržel se stryktního UK mainstreamu a hrál temně, rychle a pěkně od podlahy. Jeho tracky nebyli moc k poznání a hlavně jsem neslyšel ani jeden rewind.

Po jeho výstupu byli na řadě Total Science ty si jen tak omrkávám a opět mizím spát. Chtěl jsem vydržet ještě na Upbeats, ale hráli až hodinu a půl po jednom ze 4 členů Bad Company, D-Bridgovy. U toho jsem se bál, že by hrál jen nějaké pohodovky, navíc jsem ho už viděl taktéž v Ostravě na SSD. Takže jsem mohl jít s docela klidným svědomím vytuhnout. Kdo ví, třeba hrál úplné mazce :)

III. den
Den opět nabitý legendami, čili bylo zapotřebí se pořádně vytunit a to rumem vodkou nebo pivkama. V programu jsem se rozhodl začít až Baronem a nerad jsem tak vynechal Logistics. Po příchodu na pařplac jsem hned zjistil, že došlo opět ke změně, a že místo Barona tam za chvíli skončí TeeBee. Trochu mě to vzalo, protože tohle je pro mě jeden z nej mástrů na svetě, ale uklidnilo mě to, že jsem si ho vychutnal už v Brně. TeeBee zrovna scratchoval do Follow The Leader. po jeho vysoupení jsem se rozhodl strategicky využít most nad celým pařplacem, ze kterého byl úžasný výhled. Poprvé jsem tak mohl úplně docenit krásu celého DnB stánku. Kromě slušného zvuku bylo každé místečko zaplněno promítacím plátnem (na techno stagei jsem jich napočítal 35 :-o) a atmosféru ještě přiostřovaly dva zelené lasery, které krájely dav skoro stejně dokonale jako zlomené beaty řinoucích se jungleových pecek. Nahoře jsem si pořádně zaskákal na jednu nej skladbu ever, Resurrection od Ed Rushe & Opticala. Po chvíli tedy nastupuje Baron a začíná Pendulákama, pouští i další, Babylon Rising a zateasoval sebou zremixovaného Noshera od Total Science. I on si neodpustil Airplane, ale jeho mixy se alespoň rychle střídaly, takže sem se nestihl zprudit. Myslím, že vystřihl i Stay Tuned nebo něco staršího od Bad Company, ale ruku do ohně bych za to nedal.

urban platforms

Po Baronovi už na Shedeho tip očekávám Mampi Swifta, podle něj prý snad nejlepší představení loňska (podle něj..propásl totiž Markyho). Bráním si svoje místečko na balkónovým mostě. Co se děje pak je masakrálnost. Mampi Swift, vypadající na první pohled jako nemilosrdný gangsta, "dva metráky obrovský nigga", kterého potkat v noci na ulici tak zahodím šrajtofli a pádim co mi nohy stačí, tam mává se šavlemi(fadery), jak my gdysi s vlajkami na prvního máje a pro nějaký ten scratch taky nejde daleko. Jediný song, který jsem byl schopen rozpoznat byl Pacman v Ram Trilogy remixu, a DnB verze songu z filmu Jamese Bonda. Jak tam tak postávám, zaslechnu vedle sebe velice zasvěcený rozhovor v češtině a překvapené zjišťuji, že jsem se v tom davu potkal s dalšími známými z loňského roku a ještě nekolika pařeb z českomoravských klubů.To mi opět dodá energiji, takže se vlním do rytmu a rukama česám dost hutný vzduch přede mnou. Bohužel jako včera i tady došlo k výpadku zvuku, tentokrát podstatně delšímu, který tentokrát odsral právě Mampi Swift. Na mostku těsně pod střechou začalo to klasické odporné vedro být už vážně nesnesitelné a před nástupem Aphrodita se dovnitř hrnuly snad miliony dalších lidí. To mě vyhnalo ven a jeho snažení mně tím pádem ušlo. Nevadí, už sem ho slyšel snad čtyřikrát, takže jsem si to mohl docela dovolit.

Zpátky jsem si vychytal opět na mostíku druhou půlku Pendulum. Byl jsem zvědav co ta jejich Planet Pendulum, jak se jmenuje jejich turné, bude znamenat.

Bál jsem se, že půjde hlavně o eskapádu hitovek, ale pendulák mě překvapil až breakbeatovými mixy jejich songů v nejspíš i šuplíkově upravených verzích. Jeho hraní bylo bohužel poznamenané nedostatkem decibelů, takže misto jeho hraní jsem spíše slyšel Anglány přede mnou jak s pravidelností hulákají: "Louder, louder". To už jsem teda vážně neslyšel lautr nic a rozhod jsem se že opět uteču a šel jsem se radši občerstvit. Ve 3 hodiny ráno ve stejnou dobu na DnB nastupoval DJ Fresh a na druhé Adam Freeland. Jelikož jsem slyšel už Freshe v Olomouci a nechtěl jsem být opět svědkem, jak každou druhou nebo třetí desku z rewinduje, rozhodl jsem se pro dýchatelnější stage a pohodovejší hudbu v rytmu break beatu. (později jsem slyšel, že Freshovo vystoupení bylo fakt hodně dobré...nu což). Od Freelanda jsem očekával nějaký “normální“ breakbeat, ale z tohoto stylu jakoby hrál jen část. Šlo o jakousi směsici několika druhů hudby, někdy se halou nesl skoro jen holý rytmus od dvou různých úderech, na který se nabalovaly další zvuky a ačkoli takové hudbě nijak extra neholduji, tancem jsem dokázal ocenit kvalitu, kterou jeho vystoupení určitě mělo. Přesně na půl pátou jsem ale naklusal zpět na DnB, kde už byli přichystaní Future Prophecies. Jejich vystoupení jsem měl možnost vidět už dvakrát, takže jsem očekával opět o samé, že budou hrát jako cvičené opice. Jsou to dobří producenti, ale DJských kvalit podle mě moc nedosahují. Tonny opět nechal hrát lap-top a máchal do toho rukama, aby bylo vidět, že aspoň něco dělá (aspoň měl více energie než už tak dosti znavené publikum) a Richard se to aspoň snažil zachránit "živým troubením" + plus nějaké ty grimasy pro pobavení publika. Celkově jejich vystoupení mělo atmosféru a spád, ale asi to nedokážu náležitě docenit. Sebral jsem se tedy opět na cestu do stanu, tentokrát už za svítání, s tím že se snad proberu na vystoupení BSE. Na ty jsem nakonec i vstal a zjistil jsem, že lidí sice ubylo ale vedra moc ne. Propařil jsem tedy jeho závěrečnou fázi skoro až u vchodu, ale i tak jsem viděl jak se při hraní náležitě baví a že si ho užívá navzdory tomu že bylo asi 10 hodin ráno. Pak jsem se ještě skáknul podívat na After stage, kde se k mému potěšení konečně hrálo pořádné electro a tak jsem neváhal a ještě si asi na hodinu skočil. Tím pro mě festival hudebně skončil.

Musím férově uznat, že UAF byl (alespoň zatím) nejlépe zorganizovaný hudební festival, jaký jsem kdy navštívil. U občerstvení se netvořili žádné fronty, pivo se točilo po okraj, o záchody se téměř bez přestaní starali nějací lidé, takže se na ně člověk nebál zajít ani po tom blátivém počasí, který festival téměř po celou dobu doprovázel.

Další věcí jsou kempeři. Téměř všichni dojeli v dodávkách, měli vlastní celty, velké stany, posezení, stolky a někdy dokonce i vlastní soundsystémy. Všude se bez obav povalo pití, i když vlastníci nebyli v dohledu, vyjímkou nebyl ani odložený digitální foťák. Kéž by i u nás probíhaly akce takhle bezstarostně v pohodě.

Na festival jsme jeli vlakem, a protože by se o tom dala napsat fungl novám recenze, jen jedním souvětím můžu konstatovat, že jejich 2 vlaková třída se rovna našemu IC, které nedrncá. Taky bych nevěřil, že lístek z Bena do Vídně s pouze zpáteční slevou (po 4 dnech!!) stojí pouhých 293 Kč. No, máme se ještě co učit.

Fotoreport z Urban Artforms


1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Radek
14. 08. 2006 | 23:43:31
+0 | -0
Moc peknej reportik! Az ted nejak lituju, ze jsem sem se nevydal. Preci jenom Hogh Contrast, Andy C, Hype, Aphrodite, Teebee.. to je slusna skvadra!
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika