Jak by měla podle Boy George znít ideální taneční skladba?
Mně se nejvíc líbí věci s dobrou basovou linkou, zajímavými perkusemi, úchylnými klávesovými hluky a ostrými činely. Většina těch nejefektnějších skladeb je úplně jednoduchá. Zafungovat tam může třeba jediný drobný zvuk. Nesmí se hrát moc rychle, protože pak přestává být muzika sexy, tvrdá muzika je podle mě, pro bílé kluky, kteří zatím nezjistili co se dá dělat s boky.
Které Djs máš rád?
Carl Cox je čaroděj, obdivuji Danny Ramplinga, Paula Oakenfolda, Johna Digweeda atp. Znám spoustu geniální Djů, kteří navždy zůstanou residenty v jednom klubu, nikam se necpou a přitom by hravě strčili do kapsy kdejakou „hvězdu“.
Sleduje ikona popu let osmdesátých současný pop?
Pop se dost změnil, je plný cynismu, každý chce být hned slavný a hudba je často až na druhém nebo třetím místě, za slávou a penězi. Podle mě je hlavním problémem MTV a videoklipy, ty posunuly muziku blíž k reklamě.
Když už jsme u proměn popu a hudebních kanálů, co říkáš třeba na rappera Eminema?
Nechci se rozčilovat. Určitě má talent, umí rapovat a myslí mu to, ale vším plýtvá jako malé dítě. Bílý rapper by měl zkoumat nové postupy, razit nové směry, vždyť hip hop je už tak dost homofobní, tak proč to omílat pořád dokola. Rapper obhajující homosexuály, to by byl nápad. Možná že je Eminem gay. Doufejme.
Vystupoval přece v duetu s Eltonem Johnem
Elton by zpíval s kýmkoliv, pokud tím na sebe upoutá pozornost, ale co má společného s Eminemem, to vážně nechápu.
A jaké typy mužů máš rád ty?
Zábavné, chladné, agresivní typy, takový se na Tebe dvakrát nepodívá. Lhostejnost je nejlepší afrodisiakum. A teď vážně, musí mít hezké oči a laskavé srdce.
Jak teď vnímáš slávu?
Jako jistý druh šílenství. Sláva je hlavně předmětem představivosti druhých lidí. Slavným se můžeš stát mnoha způsoby, například jako Napoleon, nebo zloděj, co přepadl banku. Být slavným, ale ve srovnání s tím, jak funguje okolní svět, nic neznamená. Když jsem byl malý, chtěl jsem být slavný, ale to proto, že jsem trávil většinu času někde venku a sláva pro mě znamenala totéž, co být oblíbený, nebo milovaný. Bláznivá představa, že mě milují miliony lidí. Prožít slávu je ale určitě neocenitelná zkušenost, protože pak pochopíš, jak zbytečná a nicotná sláva je a pokud se nemáš rád ty sám, tak je úplně jedno kolik lidí tě bude přesvědčovat o tom, jak tě mají rádi. Na druhou stranu má sláva i své výhody, ale není jich zas až tolik. Jsem šťastný, že mohu pracovat a užívám si to.