Trentemoller: Užívám si koncerty s kapelou i osamělou práci ve studiu

Ahoj Andersi, jak se máš? Kde se právě teď nacházíš?
Právě teď jsem se svou kapelou v Londýně. Dáváme si jeden den volno. Máme za sebou šest velkých vystoupení, která odstartovala v Nizozemí, takže je opravdu příjemné si jeden den vydechnout.

S kapelou jste zahájili turné v půlce ledna, pokud se nepletu...
Ano, přesně tak.

Když se podívám do vašeho itineráře, hrajete téměř každý den. Jak to zvládáte?
Ano, je to opravdu masivní turné s celou kapelou, ale nějakým způsobem to funguje dobře. V podstatě musíme akorát udělat zvukovou zkoušku, odehrát skvělou show, potom máme volno. Takže si nemyslím, že je to až zas tak náročné. Možná je to náročné v delším časovém horizontu, protože jste vytržený ze své každodenní rutiny a reálného života. Ale jinak je to pro mě opravdové potěšení hrát každý den v jiném městě, potkávat nové zajímavé lidi a hrát muziku, kterou mám upřímně rád. Tato část muzikantského života je ve velkém kontrastu k té, kdy sedím ve studiu a skládám hudbu.



A co budeš dělat, až skončíte turné? Plánuješ nějaké prázdniny?
Asi si trochu odpočinu a pak začnu pracovat na nové desce. To je celkem legrační. Jde o to, že je to v podstatě taková rutina - jedeš na turné, na rok na dva a pak se zavřeš do studia, na rok na dva. No a pak zase jedeš na turné. Oba ty světy - svět koncertování a svět komponování - jsou velmi odlišné. Nemohl bych žít ani bez jednoho z nich. Nezvládl bych jen jezdit po světě a hrát nebo být pořád zavřený ve studiu. To propojení si opravdu užívám.

V rodném Dánsku v Kodani budete hrát dva koncerty po sobě. Je to proto, že bylo vyprodáno?
Ano, lístky na první show se rychle vyprodaly, takže jsme se rozhodli jeden koncert přidat. Máme potom v Kodani dva dny volna, následuje Skandinávie odkud se dál přesuneme do Ameriky. Celkem budeme na cestách dva a půl měsíce. Myslím, že to bude největší koncertní turné, jaké jsem kdy odehrál.

Před pár měsíci jsi vydal nové album Fixion. Jaký z něj máš pocit?
Pocit je to skvělý. S kapelou jsme se rozhodli, že zahrajeme celkem deset skladeb z tohoto alba, takže ho budeme hrát kromě pár songů skoro celé. Udělali jsme takové miniturné v září, kdy deska vyšla. Bylo to takové malé promo. Zároveň mi ale dává smysl udělat větší turné později, kdy mají lidé šanci si nové písně poslechnout. V dnešní době je to úplně jiný svět. Když vydáš album, je zde mnoho distribučních kanálů, jsou blogy, kde se o tom píše... Dnes je všechno tak nějak rychlejší a jednodušší, než jak to bylo v době před internetem. To byl vlastně také důvod, proč jsme udělali tuto koncertní šňůru. Abychom udělali humbuk okolo nové desky.

A můžeš tu desku trochu popsat? Třeba pro naše čtenáře, kteří ji ještě neslyšeli...
Tohle je pro mě vždycky trochu těžké. Je to takový mix mezi vokálními písněmi a skladbami ryze instrumentálními. Řekl bych, že to bude tak padesát na padesát. Jedna část desky je tedy založena především na zvucích. Je postavená na tradičních postupech skládání písní. Zbytek je spíše víc experimentální, to jsem se až tak přísně nedržel zajetých postupů. Jsou to tedy dvě různé části, které jdou ruku v ruce a myslím, že spolu báječně fungují. Doufám, že některé z těch písní budou hrát v rádiích - zejména River in me. Na druhou stranu se na albu objevují také dlouhé písně bez jakýchkoliv vokálů, které, ač jsou také krásné, nejsou pro rádio úplně vhodné. Ale pro mě jako pro skladatele jsou oba typy skladeb důležité a na obou chci pracovat.
 
V jednom ze svých posledních rozhovorů, tuším, že to bylo pro magazín Independet, jsi uvedl, že když skládáš, potřebuješ být v izolaci. Jak to funguje?
Je pravda, že komponovat písně je pro mě trochu osamělý proces a že to mám takto rád. Teď hraji s kapelou, ale občas jsem s toho maličko frustrovaný, protože je to vždycky o mnoha a mnoha kompromisech. Kytarista, zpěvák, bubeník, každý k tomu má co říct. Pokud má kapela tři členy, pět členů, je vždycky velmi náročné sledovat jeden směr jak to dělat. Takže si velmi užívám, když jsem ve svém studiu, věnuji písním tolik času, kolik potřebuji. Když skládám instrumentální píseň zabere to mnohem více času než píseň zpívaná, protože ta je pro lidi více přitažlivá. Udělat skladbu založenou na nástrojích pro mě neznamená jen pouhé vyplnění mezer mezi zpívanými písněmi. Je to něco, na co se teď hodně zaměřuji. Proces skládání o samotě mám rád, protože ta píseň může růst a já sám se rozhodnu, kdy je hotová.

Když už jsme u těch vokálových písní - můžeme se zatoulat trochu do minulosti?
Jistě.

Mou nejoblíbenější skladbou je Never stop running. Jaký je její příběh?
Je to píseň, na které spolupracoval Jonny Pierce. Je to trochu jiná skladba než všechny ostatní, na kterých jsem do té doby dělal. Jak víš, nejčastěji spolupracuji s ženskými vokalistkami. Ale není to tak, že bych se mužským vokalistům bránil, to ne (smích). Do tohoto tracku se ale mužský hlas perfektně hodil, navíc já jsem velký fanoušek bubnů. S Jonnym jsme tu píseň udělali prakticky přes Skype. Až v samém závěru jsme se sešli ve studiu a řekli si, jaké části nám sedí a jak to poskládáme dohromady.

Ty jsi z Dánska a k nám do Čech se teď dostalo údajně nové módní slovo hygge. Víš o co jde?
(smích) Jo, jasně. Je to dánský výraz pro slova pohodlný, útulný, komfortní. Vůbec si nemyslím, že je to nějaká dánská specialita, taková slova najdeš napříč státy a jazyky. Spíš to použila nějaká dánská společnost jako část své propagace, nevím, připadá mi to hloupé. Je to prostě jen slovo.

Jakou show přivezeš do Prahy? Na co se můžeme těšit?
Přivezu s sebou pět hudebníků a také budeme mít naprosto jedinečnou vizuální scénografii. Je to opět spojení dvou věcí, nikdy to není jen o muzice. Koncert bude mít zhruba polovinu písní bez vokálu, takže se to snažíme propojit s vizualizacemi, což krásně funguje. Na pódiu nás bude pět, to znamená také hodně akce. Přivezeme s sebou velmi talentovaného osvětlovače ze Švédska. S ním jsem hodně probíral možnosti a zkoušeli jsme, co bude na pódiu fungovat a co ne. Ke každému albu, které vydám, musím mít pochopitelně jinou scénografii. Je to zajímavé sledovat, jak někdo přetvoří něco, na co jste byl zvyklý v něco docela nového. Těší mě to.

Díky za rozhovor a v úterý v Roxy ahoj!