Coldcut - cooler than cool

Středa 11. října byla zásadním dnem pro všechny příznivce vydavatelství Ninja Tune. Do české republiky zavítali se svým live vystoupením poprvé spolu jeho zakladatelé Matt Black (počítačový programátor) a Jonathan More (bývalý učitel dějin umění) alias Coldcut. Jejich vymazlené dítko - kultovní vydavatelství Ninja tune bylo založeno roku 1990 v Londýně a je domovem takových skvostů jako Herbaliser, Bonobo, Cinematic Orchestra, Amon Tobin, Clifford Gilberto, Dj Vadim, Dj Food, Hexstatic, Kid Koala, Jagga Jazzist, Mr Scruff, Up Bustle and Out, Super Numeri, Funki Porcini, Pop Levi atd. atd. Že jste o nikom takovém dosud neslyšeli ? A na které planetě žijete ?! Label nejlépe charakterizoval Mr Scruff: „ Jsou to zkrátka lidi, kteří dělají to, co umí vážně dobře a nikdo to nedělá docela stejně.

Historie Ninja Tune je dobře známá a vydala by na mnoho stran. Asi nejlépe je přečíst jak ji popisují Black s Morem na svých stránkách www.coldcut.net. Před jejich koncertem se objevilo i množství informací v češtině. Nejlépe podle mě informuje tento článek www.time4style.cz .


Ninja tune svým směřováním oslovuje především hledače neotřelých postupů, eklektiky, příznivce hudebního turnablismu, pro které je jediným hodnotícím kritériem kvalita. Nevydávají žádný kokrétní styl - i kolonka taneční hudba by jim byla příliš malá. Vše co od londýnských ninjů vzešlo ukazuje na svébytný přístup k hudební produkci, a co je ještě lepší zprávou – jasně dávají na srozuměnou, že stále lze hudbu dělat jinak, a i při nepřehledném množství muziky vznikající zas a znovu je ještě pořád možné vytvořit něco nového.

Je to obrovská zásobárna inspirace a zábavy vyznavačů downtempa, nu jazzu, groove, hiphopu, ambientu, triphopu, indie, cinematických nálad a v neposlední řadě nestandartního popu a rocku. Všichni jejich umělci mají svůj typický zvuk. Inovativní přístup k hudební tvorbě jim vynesl nejedno oficiální uznání a lásku posluchačů. Nestává se často, aby lidé hrdě hlásali jméno svého nejoblíbenějšího labelu, ovšem Ninja Tune je čestná výjimka, která si po mnoho let nedotknutelně hájí svou čelní pozici mezi nezávislými labely.

Coldcut byli a jsou v mnoha ohledech průkopníky. Jejich debutový singl „Say Kids…“ z roku 1987 byla vůbec první na samplech postavená nahrávka vydaná ve Spojeném království. Jejich pověstná Cut and Paste produkce krom jiného ukázala jak lze s potřebným vybavením míchat zvuk s obrazem. Vymysleli si vlastní VJ-ingový software nazvaný Vjamm, který umožňuje skrečovat a improvizovat s vizuální stopou stejně jako s audiem. Při svých setech tak mimo jiné vtipně vyjadřují své politické názory.

Coldcut cooler than cool
Ze zákulisních informací z naší redakce bychom mohli prozradit, že zájem o akreditace na tuto akci, které poslouchej.net mělo k dispozici, byl tak veliký, že vyústil v sérii neobvyklé emailové korespondence, kde každý trumfoval svými esy, proč zrovna ten či onen by se této akce měl či neměl zúčasnit. Nakonec všechno dobře dopadlo a protože jsme lidé rozumní, obešlo se to bez pěstních nebo jiných soubojů na život a na smrt.

Středa, čtvrt na devět a Roxy začíná být solidně zaplněná. Nemyslitelné ticho před příchodem pánů Matta a Jonathana bylo vyplňováno mně neznámou elektronikou, zcela určitě nesouvisející s anglickýma Ninjas. Celkem ještě bez problému se nám povedlo zabrat vyhovující polohu těsně před podiem, dát si nezbytné pivko a nasát nedočkavou atmosféru, která by se nechala krájet. První reakci publika způsobili dva nově příchozí chlapíci s batohama – pravá a levá ruka COLDCUTs.


Vypadali spíše jako náhodní kolemjdoucí, ale chvíli poté bylo patrné, že jejich přítomnost byla více než důležitá. Na starost měli vizuální - podstatnou část vystoupení, ke které se ještě vrátím. Zapojili poslední nezapojené káblíky, zkontrolovali funkčnost nástrojů a sice neskutečné množství laptopů, samplerů a různých mašinek normálním smrtelníkům nic neříkajících, a mohlo se jít na věc.

A konečně jsme se dočkali. Mistři svého řemesla se objevili a přivítali nás do minulosti. Rok už si nepamatuju, ale bylo to hodně dávno - podle jejich oblečení určitě. Na úvod zazněla Whistle In a Prayer v celkem nezměněné podobě se samozřejmými live ozdůbkami. Po této skladbě se nám přišel představit sympatický MC černé pleti, který určitě miluje konopí a když už tedy, tak pořádně. Na podiu se objevil několikrát a měl funkci spíše jakéhosi uvaděče a rozdmýchávače atmosféry. Jak už jsme z COLDCUTí produkce zvyklý, i tento koncert byl výletem do spousty různých elektronických stylů. Pestrobarevnost je typickou charakteristikou těchto pánů. Zvuk se prolínal někde okolo ne přesně definovaných škatulek od trip hopu přes downtempo, breakbeat až po.

„Is here anybody who likes drums?“
„Is here anybody who likes bass?“

Odpověď dychtivého publika byla jasná, takže společně rozjeli necelou čtvrhodinku ve zlámaném rytmu okolo 170 bpm. V průběhu koncertu zazněly hity Kan Kan Mash, Timber, Atomic Moog 2000, Walk a Mile a hlavně True School a jak se v této skladbě praví bylo to “Cooler than cool”.

Vizualní stránka koncertu dělala podstatnou část celé show. Jak bylo možno vidět z fotoreportu od Acida, za účinkujícími bylo nadstandartně obrovské plátno, na kterém po celou dobu běžela magická, halucinogenní projekce, která mě chvílemi dostávala hodně daleko mimo realitu. Velké ovace sklidili Vjs za parádní moment, když se na záběru objevila zeměkoule, která se postupně přibližovala, Evropa, Česko, Praha, Roxy a nakonec záběr na udivené publikum uvnitř klubu. V klipech se objevovali antipolitická, protivalečná, antiglobalizační a ekologická témata. Asi nejhlavnějším hrdinou byl mocný pán George Dabljů, kterého rozhodně neměli v úmyslu opěvovat. Několikrát měl příležitost na koncertu participovat společně s Blairem nebo Condoleezzou Rýžovou jako vysamplovaný MC, což Coldcut parádně umocňovali díky systému Vjamm, se kterým dokážou pohybovat s projekcí stejně jako se zvukem. Byla to zajímavá podívaná, když pan prezident světa rapoval do rytmu a škubal u toho hlavou.

Nakonec ještě zmíním příjemné překvapení z neobvykle kvalitního a hutného zvuku. Líbilo se mi také gesto organizatorů, že při ceně lístku, kterou nechápu, dopřáli fanouškům aspoň trochu luxusu v podobě do krve nenarvané Roxy. Jedinou vadou na kráse středečního hudebního zážitku bylo, že hráli jenom hodinu a půl dohromady i s jedním jediným přídavkem. Ten MC uvedl hláškou " We wanna make this totally clear" a přiměl lidi vesele skandovat a ještě více je vyhecoval. Přesně v deset následovalo COLDCUT THANK YOU a menší zklamání z toho, že už se nevrátili. Roxy je po všem, co si prožila, pochopitelně poslušná.

Fotoreport z koncertu v Roxy

zeque & Obsession