The Prodigy uvařili Veletržní palác

V době, kdy jsem začínal psát tento report, jsem si už na internetu přečetl dost reakcí lidí, kteří tuto akci navštívili. Nevěděl jsem, zda mám všechna negativa či pozitiva rozepisovat a vlastně se opakovat. Diskuzí na toto téma je už dost a o všech problémech se zarytě diskutovalo a diskutuje. (diskuze).

Původně jsem nechtěl o problémech vůbec psát, ale nechat tu pouze odkaz na zmiňovanou diskuzi. Přesto bych se v závěru tohoto článku zmínil o zásadních problémech, které party provázely. Prvně bych dal, ale přednost řádkům, směřujících na adresu účinkujících, respektive na to co nám předvedli a co bylo ke slyšení.


Poté co jsem prospal celý sobotní den a dal se trochu do kupy, abych vyrazil na tuto slušně medializovanou párty a zažil opět show v podání Liama Howletta, Keitha Flinta a Keitha Palmera aka Maxima, tvořící základ jasně zářící hvězdy s názvem The Prodigy. Dalším lákadlem pro mě byl také detroitský Carl Craig, na kterého mám ještě živé vzpomínky z letošního Cosmic Tripu, kde se mi jeho vystoupení velice zamlouvalo a patřilo jednoznačně k tomu nejlepšímu. Proto mě napínala zvědavost, co předvede tento večer. Byl to právě tento dj a jeho hudba, která mě vítala u vstupu do prostor Paláce. Poté co jsem prošel přes ochranku a dostal se k prostoru s toi-toi záchody a tudíž i k šatně. Rezignoval jsem na uschování věcí a rovnou jsem si to namířil halou dopředu. Po chvíli jsem zjistil první zajímavost této párty a to umístění djského pultu, který se nacházel zhruba v půlce delší strany haly, což jak se později ukázalo, bylo dost matoucím faktem pro některé návštěvníky. Zároveň to bylo asi nejdál, kam jsem se v postupování halou dostal. Další prodírání v před davem vzdávám a přemisťuji se k zábradlí, kde sídlili zvukaři a osvětlovači. Zabírám si pevnou pozici a konečně začínám vnímat hudbu. Carl mě ve svém půlhodinovém, lze říci intro setu, velice překvapuje. Slyšel jsem i pár nečekaných tracků a zvuky, které se toulaly prostorem, mě bavily. Musím však konstatovat, ačkoli hrál dobře, jako intro k nadcházejícímu koncertu „zlámaných“ Prodigy to nebylo to pravé. Se zpožděním asi deseti minut začalo vystoupení, na které všichni čekali. Nejdříve přišel intro track a poté už koncert v plné síle. Když jsem vnímal celý ten koncert připadalo mi, že žádná ze skladeb, která byla zahrána mi není neznámá, avšak právě s úvodní svižnou dnb skladbu jsem měl problemy si vybavit. Po nářezu "Wake The fuck up" následovaly snad už jen hity, u kterých se názvy nedají zapomenout. Nevím, zda vypíši všechny. Po takové úvodní masáži musel následovat výdech v podobě pecky „Breathe“. Bylo na čase se zamyslet nad naším životem v kotli, co tou dobou byl už ve slušné euforii. „Their Law„ zněla halou a na jejím konci čekala snůška hlášek, nevím jestli Keitha nebo Maxima, protože na podium jsem moc neviděl, resp. vůbec. S gradacím jim vlastní se opakovala slova typu. „Everybody feeling good“, „Are you fucking ready“ a podobné.

Později jsem se dozvěděl, že v prvních řadách dost lidí kolabovalo. Nad osprchovanými hlavami začal lítat oheň v podobě skladby „Spitfire“ a horko v sále stále gradovalo. To nejlepší se teprve pomalu, ale jistě blížilo. Bylo to dobře? „No good“ a hláška „partypoeple come on!“ zvedla opět neuvěřitelné hejno rukou do vzduchu. Zpátky do školy musím v týdnu, ale „Back to school“ v podání The Prodigy jsem si dal i v neděli v ranních hodinách. Po krátké výuce předmětu, kdo vyskočí nejvýše a s novými znalostmi se všichni postavili na start. Už při prvních tónech tracku „Firestarter“ dokazovali své nově získané dovednosti. Pak mě paměť opustila znovu a track, který zněl, nejspíš kvůli voodů, pouze odhaduji na „Warning“. Zřejmě to bylo tím, že se již zmiňované voodů blížilo a s ním i skladba „Voodoo People“, která patří k mým oblíbeným. Na jejím konci byla malá pauza to, aby mohl začít působit jed, který se po voodů rozpíjel v těle mnoha přítomných. „Poison“ se rozpil do všech koutů. Následuje „Smack my bitch up“, jakožto snad nevětší hit této britské legendy. Čas vymezený pro vystoupení se blížil ke konci a sním se také blížil čas opustit tento prostor. „Out Of Space“ poslední skladba tohoto koncertu. Frázi „Im just sitting out of space …“ zná snad každý a tak celé publikum dostalo možnost zpívat své vlastní sólo. Zazvonil zvonec a Prodigy v Čechách byl zase konec. Musím uznat, že opět velký zážitek. Možná trochu menší než Brněnský koncert, ale spokojenost byla a pořád je. Stejně tak, jak po vystoupení na Orion hall většina lidí ihned odcházela, dělo se i tady a na place zůstala jen hrstka partypoeple, kteří se pomalu začínali rozhýbávat na druhé vystoupení Carla Craiga.


K jeho vystoupení bych snad jen řekl, že ještě lepší než v létě v Teplicíh. Obě tato jeho vystoupení v Čechách si byla dost podobná, když vsadil na pověřené hity typu „the bells“, ale nebránil se použit i temnější a ostřejší nájezdy a gradace, kterými ovládal své už dost početně rozrůstající se publikum. Věcí názoru je, zda se pro tuto párty tento dj hodil, či nikoliv. Jedno je jisté a bez diskuzí. V jeho setu jsem nezaznamenal snad jedinou chybu a dokonce mě jeho hudba přinutila rozhýbat své nohy na tanečním parketu. Po té co i on měl své elektronické vystoupení za sebou za gramofony se postavila djane Ladida. Tuto veteránku českého techna jsem už dlouho neslyšel. Napětí se ve mě vařilo co se bude dít. První nájezd a paráda! Pokračovalo se v podobném duchu Carla Craiga. Takhle jsem tuto djane dlouho neslyšel hrát. Pestrý set, který působil svěžím a veselým dojmem. S potěšením jsem si doposlechl do konce, který díky posunu času byl o hodinu dřív.


Na závěr jsem si již tradičně nechal hodnocení párty, aneb jak jsme to viděli my. Když zavřu oči a v mé mysli si pustím zvukový záznam této party, pak bych asi dal nekompromisně desítku z deseti, protože opravdu nevím o vystoupení Prodigy, které by bylo špatné. Carla Craiga a Ladidu přiřazuji taktéž k plusové záležitosti na Electronic Beats. Ostatní umělce nemohu soudit, protože jsem nebyl přítomen a názory lidí byly dost odlišné. Nyní bych se krátce vrátil k problémům, které jsem již zmínil na začátku. Veškerý kámen úrazu spočíval v nevhodně zvoleném Veletržním Paláci, kdy se už od samého počátku dalo čekat, že bude tento prostor nedostačující. Přitom stačilo jen zvolit jiné místo, nebo v krajním případě omezit kapacitu. Nestalo se tak. Od tohoto problému vznikla ta vysoká teplota v prostorách v kombinaci s vydýchaným vzduchem, což se stalo, jak všichni víme, značnou nepříjemností. Dalším problém nastal hned po vstupu, kde v přísálí byla umístěna nepostačující, nestíhající šatna a pár toi-toi, kterých taktéž bylo velmi málo. Přesněji řečeno, minimálně a z toho pak vyplynuly fronty a úroveň toalet. Aby toho nebylo málo, nastal problém i s fotografy, kteří se vůbec nedostali k tomu, aby mohli dělat svojí práci a tak fotky slavných The Prodigy jen tak někde nebudou. A konečně další mínus, se kterým jsem si myslel, že se pořadatel popere, bylo posunutí času o hodinu zpět. Vlastně tak párty končila v 5 místo plánovaných 6hodin ráno. Dost nedostatků na mě působilo, tak že párty byla dost organizačně nezvládnutá. Dávám této párty 5 z možných deseti.