Z KONCERTU UNDERWORLD

Z KONCERTU UNDERWORLD

15. 07. 2005  |  Autor: ozzby  |  Komentáře (0)
PROKY: Dostal se nám pod ruku jeden velmi zajímavý report z koncertu underworld a tak by byl hřích nenabídnout vám ho :-)) doufam ze to není prokyho posledni clanek na tomto webu :-)
PROKY: Zhruba dvacet centimetrů před mým obličejem se kdysi světle červené světýlko začíná rozpalovat doruda a každé další potáhnutí ukrajuje kousíček papírku z něčeho, co by někdo mohl nazvat doslova raketometem zabíjejícím mozkové buňky po miliardách. A navíc sedím v blízkosti aparatury, která ze sebe dokáže ve své vrcholné formě vytlačit až 150 kW, z čehož mozek moc odvařený není, ale v tu chvíli si říkám, že je to stejně jedno, jelikož prahnoucí sluníčko vysušuje nejenom prašnou zem, ale i nedopité kelímky válející se všude kolem. Ale jsem na konzertě Underworld a tak si to chci pořádně užít. Vzpomínám, jak to všechno vlastně začalo.

Už někdy před měsícem jsem si říkal, že si vážně nemůžu nechat ujít další příležitost ke shledání s mou oblíbenou britskou taneční kapelou, která měla navíc hodně společného s mým dospíváním - nu dobrá, sice to byl pouze track Born Slippy a dostal se ke mně hlavně ve spojitosti s filmem Trainspotting, který toto dospívání ovlivnil možná ještě více, ale to už bych zabrousil na zcela jinou parketu. Každopádně, neuvěřitelné množství látek legálních i ilegálních. které jsem za ten měsíc prohnal tělem, se muselo nějak projevit, a co hůře, projevilo se, a to především na mé paměti. Možná proto se toto úterý moje ústa protáhla do megalomanského "O" a v hlavě začal zvonit budík na poplach a zarachotila těžká kladiva, z jejichž rytmu jsem mohl vysledovat pouze jediné - Underworld jsou již zítra. Ach bože, ne, proč, vždyť já na to úplně zapoměl. No, nedá se tedy bohužel nic dělat. Chvíli ještě koketuji s myšlenkou pustit si DVD s jejich konzertem, ale vzápětí mě milostivý bůh spánku zbavuje vědomí a ukončuje tak mé pozdně večerní trápení.

Další budík, tentokráte již automaticky nastavený na mobilu, mé trápení opět probouzí, zatímco zbytek těla i duše a vědomí se nachází ještě stále v hlubokém komatu a ke slovu přichází až v práci při první cigaretě a kávě. A právě v tu chvíli spouští parní stroj hluboko v mé hrudi bušení, které následně rozvibruje celé mé tělo - Underworld, Underworld, Underworld, Underworld........ A já o to příjdu. Ach jo. Stojím s kolegou na dalším cigáru a stěžuju si. Pak se snažím pracovat, ale myšlenkami jsem stále někde jinde. Pomalu se vznáším nad Kolbenovým parkem, kde se má celá akce večer konat a říkám si, že se snad pojedu podívat alespoň přes plot. Vracím se z oběda a najednou si vzpomínám, že jsem měl poslat jedné pracující v mediální agentuře mejlík ohledně lístků na Sázavafest. Okamžitě tak činím, a když jen tam mimochodem a spíše ze žertu připojuji poznámku "Kdyby náhodou byly lístky na Underworld, tak bych se vůbec nezlobil", při jejímž psaní smutně stírám slzu z oka. Je středa, 13.7.2005 půl třetí odpoledne. Během chvíle přichází odpověď, která mě donutí skákat ke stropu, rvát si vlasy, řvát na celou kancelář jak zběsilý a pak již jen tak nenápadně tancovat v temném koutku opičí tance. Já mám lístky. Jo, jo, jo, bude Underworld, jupí.

Moji náladu nejlépe dokumentuje ten široký a výrazně zaoblený rohlík, který mi štěstěna vmontovala místo úsměvu. Okamžitě volám Vojtovi a oznamuju mu, že měním plán na dnešní večer. "Ne Vojto, uklidni se, hulit vážně budem, jenom ne někde v parčíku, ale v parku pořádném. A pro tentokráte nám k tomu bude hrát i trocha hudby." Při zmínce o Underworldu vážně nevím, jak popsat Vojtovu reakci. Pokud se můj úsměv dá přirovnat k rohlíku, pak Vojta má místo pusy rovnou celou pekárnu. V pět hodin vyzvedáváme lístky u Libeňského mostu a pak již vesele pokračujeme do ulice Kolbenova, kde na jedné vedlejší jednosměrné silničce parkujeme GTI, vyprazdňujeme kapsy od všeho nepotřebnéme a zároveň plníme papírový kornoutek zakončený do uzounka smotanou papírovou trubičkou vším potřebným. O chvíli později se již okolní vzduch provoní sladkou vůní hašiše kombinovanou se skunkem. Modravá kolečka dýmu postupně odnášejí k nebi veškerou naši inteligenci, kterou ale stejně potřebovat nebudeme. Jsme totiž již v areálu a naše slechy právě hutně zásobuje DJ Tráva obsluhující mixážní pulty na pódiu. Pivo, cígo a ukořistěná lavička jsou našimi současnými největšími benefity. Zhruba pětiminutovou diskuzi o tom, kdy vlastně dáme druhé brko, ukončuje typ sedící naproti nám a nabízející nám svou verzi marihuanového opojení. Vidíš to Vojto, vidíš, já ti říkal, že další nebude až za hoďku a půl. Netrpělivě čekám, až se na pódiu objeví česká formace Skyline, která mi jednak evokuje mého oblíbence od Nissanu a jednak se před lety zakousla do mého podvědomí a již z něj nevystoupila. A po tomhle představení tam ještě nadlouho zůstane, neboť progresivita, s jakou s jejich beaty rvou dovnitř mé hlavy, se v některých případech nedá srovnávat ani s Underworld, kteří jsou hlavními hvězdami večera. Ještě, že jsem se nevsázel, v kolik začnou vystupovat, neboť tihle britští chlapíci vážně překonali mé představy. Je ovšem dost možné, že v tu chvíli jsem vlastně ani žádné představy neměl, jelikož špek původně ubalený pro pět osob - a který se navíc v mých rukou poněkud zvrhnul a skončil jako osmiosobový - nakonec mizí v plicích mých a Vojtových. Pokud jedním cigárem zatloukám do rakve jeden hřebík, tak po tomhle špeku jsem již bez práce, či spíše bez života a v té rakvi již rovnou ležím. Každopádně, i bez mého vědomí - tedy vím, že začli - začínají Underworld hrát v 20,45, tedy patnáct minut před plánovaným začátkem.

"No to mě poser, tohle teda nežeru. Kurva, nesedíme, vstáváme, paříme." Za pár chvil se již elegantně pohybuji v kotnících zhruba deset metrů před pódiem, zatímco moje hlava zřejmě vidí všude někoho známého, jelikož se kývá ze strany na stranu. Underworld začínají poněkud chill outově, což je trochu na škodu, jelikož potenciál je veliký. Jak ze strany účinkujících, tak i ze strany davu. Rytmus však začíná být hutnější a tempo rychlejší. Také moje hlava poskakuje ze strany na stranu jako po zásahu elektrickým proudem. Při setech užívajících prvky notoricky známých skladeb jako Crazy, Born Slippy, Moaner nebo Everything již dav šílí a pomalu se staví na hlavu. Vojta je věrný své pověsti roztleskávačky a svým mohutným hlasem pokřikuje a celý dav s ním. Ruce letí k nebi a ozývá se šílený jekot, když rachot elektronických beatů přeruší snad nejznámější pasáž písně Born Slippy s elektronickými varhany. Jsem v extázi, aniž bych ji dnes pod jazykem rozpustil. Nechávám se unášet a plynu společně s hudbou někam dál. Někam do neznáma. Tam, kde je jiný svět. Tam kde je UNDERWORLD.

PROKY
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika