Chris Sadler: Dostal jsem i narozeninový dort

Jaké jsou tvé momentální pocity z dnešního Climaxu, který je zrovna v plném proudu?
Jsem nadšený! Klub je plný, dokonce byla slušná fronta i před klubem. Je tady spousta známých tváří a atmosféra výborná. Dokonce jsem dostal narozeninový dort a od Roxy 2 unikátní trika. Co víc si můžu přát? :o)

Jak se cítí dj, který má v České republice nejdéle fungující noc?
Cítí se poctěn. Mám neskutečné štěstí, že jsem mohl mít „svůj“ večírek v nejlepším klubu v ČR už 9 let.

Zkus porovnat Climax, jeho publikum a Chrise Sadlera dnes a před devíti lety.
Podle mě část kouzla Climaxu je to, že sem chodí skupina lidí, která chodí už víceméně od začátku. Dneska jsem jich už viděl několik. Climax samotný zůstává věrný původní koncepci – tedy mejdan bez domýšlivosti a já ač sice neustalé měním desky, které hraji, snažím se přesto aby ten pozitivní feeling zůstal.



Čím si vysvětluješ, že právě Climax je tak úspěšný, oblíbený a stále hojně navštěvovaný, přestože poměr zahraničních hostů na tvé akci a na některých pořádaných taktéž v Roxy je nesrovnatelný?
Climax je a vždycky byl o veselé „party“ music. Nic deepového, žádná temnota ani experimentální úlety, na své si u nás nepřijdou hudební intelektuálové. Ale já si myslím, že většina lidí se po dlouhém týdnu v práci nebo ve škole chce jenom bavit a odreagovat, tancovat jako smyslů zbavení a neřešit co je underground a co není. A na to je Climax, podle mě jasná volba. A mít hosty je samozřejmě hezké zpestření, ale občas nehrají tak jak jsme si představovali, takže radši budu mít méně hostů, ale jistotu, že budou hrát tak, jak se na Climaxu patří, než abychom pozvali kdekoho, jen abychom tam někoho měli.

Ale přesto, pokud můžeme, na jakého zahraničního hosta se v nejbližší době na Climaxu máme těšit?
Pokud půjde všechno podle plánu příští zahraniční host, respektive hosté, by měly být velké hvězdy současné anglické taneční scény Hoxton Whores.

Své svítící brýle máš téměř tak dlouho jako Climax, je tomu tak? Hraješ vůbec někdy bez nich?
Svítící brýle jsem si vzal poprvé právě na Climaxu s partou Escape From Samsara. Tuším, že to byl teprve 3. díl. Od té doby je nosím pořád, snad s pár výjimkami, když jsem měl prasklé žárovky. Ty žárovky jsou totiž zvláštních rozměrů a strašně těžce se shání. Jeden šikovný kámoš mi ale nedávno ty brýle předělal na diody, což vydrží podstatně déle, takže by to už neměl být problém. Navíc diody mají daleko menší spotřebu energie, takže nebudu muset před každým hraním kupovat nové baterky.

Vzpomeneš si na první Climax, na kterém s tebou zahráli Vilém a Javas, kolik tenkrát přišlo lidí, jak se celkově vyvedla premiéra a kolik bylo vstupné?
Kolik přišlo lidí si vážně nepamatuju, ale asi přišlo dost jinak by asi nebyl ani druhý díl. A chceš ode mě vážně moc, abych si pamatovat kolik stálo vstupné.

Určitě jsi spokojený s dosavadní koncepcí Climaxu, aby také ne, vždyť je to nejstarší klubovka u nás, ale přesto.. Nemáš nějaké vize, či přání posunout tuto party někam dál?
Jak jsem už řekl, úspěch Climaxu vidím z části v tom, že se nesnažíme lidem vnucovat nějaké těžce stravitelné experimenty. Koncepce Climaxu je nabídnout lidem možnost pořádně se odreagovat a zapařit si na zábavnou, veselou „party“ hudbu a tohle nechci měnit. Bez toho by Climax nebyl Climax. Když už, tak v budoucnu ještě chceme více spojit zvuk s videem. S dvorním VJem Martinem jsme už v minulosti pomocí chytré krabice od Korg efektovali hudbu a obraz na projekci zároveň a třeba dneska mám vedle gramofonů laptop, na kterém můžu psát text ze skladby, co pravě hraju nebo vzkazy pro publikum a ty se objeví přímo na plátně a plasmovkách v klubu. Právě takové vychytávky bych chtěl v budoucnu prozkoumat ještě víc.

Koho bys rád pozval na Climax mít neomezené finanční možnosti?
Už strašně dlouho jsem chtěl pozvat Francouze Antoine Clamaran, ale to bychom opravdu potřebovali neomezené finance, jelikož jeho honorář je astronomický.

Olav Basoski byl jasnou volbou na tento sváteční Climax, nebo jsi vybíral z více „adeptů“? Pokud ano, kterých?
Uvažovali jsme ještě o Hoxton Whores, Andy Cato z Groove Armanda nebo Full Intention. Jsem ale rád, že se nám nakonec podařilo bookovat právě Olava. Co se týče hudebního stylu Climaxu – tedy „pumping“ funky house – Olav je v něm opravdu pojem a jeho desky hraji na Climaxu snad už od samého začátku. Navíc jsem ho byl dneska vyzvednout na letišti a je to skutečně skromný a příjemný týpek.

Pokud správně počítám, Climaxů už bylo přes sto dílů, jsou nějaké na které doteď vzpomínáš a proč?
Rád vzpomínám na všechny narozky. Hudebně se mi moc líbil Climax s Hatirasem nebo s Justinem Robertsonem. Ale nejvíc asi vzpomínám na Climax v dubnu 2005. To byl zároveň poslední mejdan v Roxy před jeho „zavíračkou“ a tenkrát se nevědělo, zda se budou vůbec někdy v Roxy zase pořádat party. Poslední deska: The Doors „This is the end my friend“. Prostě nezapomenutelný.

K dnešnímu narozeninovému dílu jsi namíchal speciální cd s názvem Climax 1998-2007, jakým způsobem je možné toto cd získat?
Chystám se udělat soutěž na mých stránkách o pár kopií, takže sledujte www.chrissadler.com

Pokud bude Climax pořád bavit jako teď, dovedeš si představit třeba oslavu 20. výročí nebo jsi toho názoru, že v nejlepším se má přestat?
Jéje, toť otázka. Pokud Climax baví lidi i mě nevidím důvod proč s tím přestat. Ovšem Climax jinde než v Roxy si nedokážu představit. Budoucnost Climaxu je tak přímo spjatá s budoucností Roxy a všichni dobře víme, že to ani zdaleka není nic jistého. Ani já nevím, jestli budu v mých 43 letech ještě hrát. Každopádně doufám, že jak Climax, tak i já máme v sobě ještě dobrých pár mejdanů.

Děkuji ti za rozhovor a přeji Tobě, Climaxu a nám všem, kteří na něj rádi chodíme ještě mnoho společných let.

Fotil Jára