Přála jsem si své zlámanců neznalé polovičce prezentovat dnb v jeho nejlepší formě, proto jsem s jeho první párty vyčkávala až doteď. Marky a Brooklyn v jeden večer – to byla sázka na jistotu. Line-up se tentokrát do poslední chvíle tutlal, takže jsme do Roxy pro sichr dorazili krátce po jedenácté hodině. Pověstné schody dolů v Dlouhé vzalo útokem zatím jen několik desítek nedočkavců. Na chvíli mě ten poloprázdný klub zamrzel, ale jsme přece v Praze a tady to v nejvyhlášenějších klubech začíná žít teprve o půlnoci. Na hlavní stagei už hrál Ghonzales. Ani skvěle, ani špatně, zkrátka nijak výrazně na to, aby přiměl k delšímu poslechu. Tanečních kreací zatím bylo pomálu. První drinky se nevyvedly, namísto ginu s tonikem jsme dostali gin s vodou. Postmix, i tak nezajímavé pití jako je nealko občas nenamíchá správně, na začátku akcí se mi to stává docela často. Obsluha nelenila, vystavila se potenciálnímu nebezpečí intoxikace a po ochutnávce nám drinky vyměnila za jejich správně říznou alternativu.
Využili jsme volného místa k sezení v chilloutu, kde měla obveselení v pomalejším tempu obstarávat dvojka Kaplick a Saku. Za mixážním pultem se během večera mihlo vícero hlav, ani nevím, jak se ti pánové jmenovali, ale jak čas běžel, začali si i oni získávat na stále větší popularitě. Zatím se tu a tam se na jejich breaky někdo chytil, ale většina lidí šetřila síly na zbytek večera. A také bylo nač. Kolem dvanácté začaly širokým schodištěm proudit davy, šatny zvládaly nápor lidí bez zbytečných průtahů, ale po čase bohužel musely vyhlásit stop stav. Kam se zbylým návštěvníkům podařilo ukrýt své svršky? Zvuk mi přišel dost kolísavý, občas zbytečně potichu, občas nepříjemně nahlas, že se nalomené beaty odrážely od stěn a vracely s nelibým dozvukem zpět. Ale jen málo dojmů nepodléhá tak subjektivnímu hodnocení jako právě dojmy z ozvučení, takže to nebudu dál rozpitvávat.
Brooklyn aka Juanita Juarez měl pro svůj výkon vymezenu pouhou hodinu hraní, ovšem jako support hlavní hvězdy večera si mohl užít už pořádně natřískanou Roxy ve výborném čase. Dalo se čekat, že od jednoho z nejtalentovanějších českých tvůrců elektronické hudby neuslyšíme žádný diktát, ale zcela liquidní pomazlení to taky nebylo. Máte v těch jeho jménech také trochu zmatek? Je už tomu pár let co si Juanita začal říkat právě Brooklyn. Své první alter ego zasvětil downtempové tvorbě a experimentům, kdežto jméno lidnatého městského obvodu jej poutá k drum n bassu. Odbyla první hodina ranní a krky tanečníků už se začaly zvědavě natahovat k hlavnímu pódiu. Vyškrábali jsme se na balkon, abychom Markyho entrée viděli v plné parádě s pořádným lesem rukou na hlavou. Čtvrt hodiny čekání, ale na pódiu stále zůstával poměr Čechů k Brazilcům nezměněn. Zato Brooklyn se parádně rozjel! Nečekaně přitvrdil a myslím, že to, co předvedl během těch 45 minut (o které musel své vystoupení natáhnout), znamenalo zásadní zlom ve směřování celé bushí noci. Zkrátka, pořádně do toho hrábnul a prodlouženou si užil s úsměvem a vypečenou selekcí. Krom jeho produkce jsem rozpoznala minimum tracků, Lukáš má asi zdroje, o kterých se mi holt ani nesní.
Proč to zdržení? Marky si pět minut před vystoupením vzpomněl, že by si dal sváču. V noci z pátku na sobotu měl svou vlastní akcičku v londýnském klubu The End s názvem Marky & Friends. Hrál tam osmihodinový set. Kdo z přátel mu v pátek přišel pomoci se můžete dočíst
zde. Negativista by řekl, že to je u nás nereálné, optimista by opáčil, že to je hudba daleké budoucnosti, realista si zajde na Bush.
Harcovník Marky sedl po takovém výkonu do letadla a hurá do Čech! Jen škoda, že s sebou nevzal také svého dvorního MC Staminu. To by byl teprve tanec a emoce by se rozlily z břehů. Konečně ale přišla ta chvíle. Světla potemněla a chrliče začaly do totálně vydýchaného a zakouřeného prostoru vpouštět oblaky mlhy. Ostatně jako při nástupu každého z djs. Dost zběsilý tah, pro fotografy tísnící se na pódiu se zástupem partypeople v zádech to nemohla být zrovna lehká chvilka. Přišly dlouhá chvíle ticha, nastoupila lehká nervozita, protože si mistr začal narychlo přepojovat kabely.
Rozjezd byl trochu delší, ale Markyho naturel dokáže strhnout vše co dýchá a má nohy. Zábavě nebránily ani nebezpečně kluzké schody, které jsem začala brát útokem, když to začalo trošinku znít i sambou. Chtěla jsem si aspoň chvilku jeho vystoupení vychutnat zpoza jeho zad a kochat se rozjetým davem přede mnou. V tu chvíli se vysmátý Brazilec zjeví ve dveřích a ještě s jedním kumpánem zdrhá z pódia pryč. Těžko říct, jestli si lidi nevšimli toho, že za gramcema zrovna nikdo nestojí, jelikož jim do očí jede strobo, nebo už byli tak vyndaní, že si krátké absence mix mastera nestačili všimnout. Každopádně návrat po třech minutách nesklidil žádné zvláštní ovace, ale stačilo, když zvednul paže a lidi mu zase zobali z rukou úplně cokoliv.
Marky scratchi ani v nejmenším nešetřil. Předvedl i pár těch svých - klasických. Víte, co tím myslím? Tradiční rytmika škrábnutí, působivé načasování a šťavnatý výběr desek. Zapomínám na čas a nehlasně se přidávám ke skandujícímu publiku: „Ah let me see you shake in your boots, come back to the old skool, back to your roots!“ Přišla exhibiční chvilka a jeden z gramofonů opouští pult, aby se spokojeně uvelebil na Markyho taťkovském bříšku. Za zběsilého scratchování putuje po těle výš a to soudě podle fotografií z předloňského Cosmicu to Marky umí i za zády. A vy mu to baštíte a přivíráte oči blahem.
Snad nikdo si v tu chvíli nepřál konec. Ale přišel. Bez nijakého varování se za pultem zjevil belgičan Swordz, který začal znovu vrtat do káblíků a bylo ticho. Trvalo dlouho a nemělo přijít. Marky se jal zachraňovat situaci a spustil ten nejlepší doják, který mohl v tu chvíli přijít. Open your eyes (Marky & Bungle remix). V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že zvuk nestál díky střídačce djs za nic. Tahle chvíle se zkrátka nezapomíná.