Milí posluchači, tedy spíš milí čtenáři. Pohodlně se teď na pět minut usaďte, protože Vám povím pohádku o dablovaném sobotním fesťáku. I šel Jeníček po obědě spát, aby celou noc mohl na nohou stát, alkohol z kelímku, spolu se „šroubovanou“ hudbou do ucha vstřebávat. Když padla jeho hodinka, vykoukl z okna do tmy a posléze vykopal ze dveří svůj zlenivělý zadek. Nezapomněl si však sbalit důležitá platidla pro vlky taxikáře a vyrazil do světa temného a minimalisticky ambientního. Jen těsně, před tou hodinou, kdy sovy otevírají oči, dorazil do kávové chaloupky. Jen co vešel, neodolal a ochutnal výtečnou chuť té nejlákavější, zlatavé kávy s názvem plzeňská dvanáctka, která už se na něho při příchodu zvesela usmívala. Hle, zjevil se tu druhý Jeníček a pravil: „Mistr Xabec bude hrát za chvíli“, a tak šli dva Jeníčkové vesele po schodech do sklepa téhle kávové chaloupky, kde už čekalo spousta černých oveček. Poté co sovy v okolním lese skenovaly očima své rajony. My Jendové v chaloupce začali stražit uši.
Dva pultíky, jak dvě lucerny a celý regál, na němž se rozléhalo náčiní mocného IDM černokněžníka Xabeca. Jen co se zjevil, uklonil se pokorným přihlížejícím a po úvodní intro melodii, úderem o gong z ryzího zlata, začal teprve tu pravou magii. Nebyl by to správný černokněžník, kdyby neuměl cestovat v čase a vysávat z lidí jejich dojmy, nalady a pocity. U třetího tracku se postavil před své dvě lucerny. V ruce se sevřeným satelitem mířil do útrob sklepa této chaloupky a současně i návštěvníků, aby transformoval energii v prostoru do své hudby. Každičký ruch se tak díky mocnému kouzlu mikrofonu stal součástí jeho proklínadla. Při dalším zaklínací formuli se uchýlil před svou kouzelnou hůlku. V jedné ruce palička gongu a v druhé smyčec, kterým střílel zvukové blesky a hromy, jakožto údery o gong kolem své nezničitelné aury. Jeníčkové stáli v transu a bezmocně přihlíželi experimentálnímu umění. Když tu nejednou, kde se vzala do sklepa vrazila protivná baba jaga a svou neohrabaností a bezohledností zničila vše, co černokněžník budoval. Přerušila kouzlo a vyhnala ho zpět za hranice ČR, stejně tak jako všechny zvukomalbou omámené učastníky před vrátka své kávové chaloupky.
Černokněžník Xabec
Z Jeníčků se tak stali Sirotci. „Kam teď půjdeme?“, „Co budeme dělat?“ V tom přišla Mařenka a pravila: „Pojedeme do Abatonie, tam mají taky pěknou chaloupku plnou čarodějů a podobných „magorů“ závislých na zastaralých game konzolích“. Dlouho netrvalo a vydali se na cestu podivným podzemním strojem, jež je dovezl téměř až k hranicím moderního technického světa, zvaného Abatonie. „Tady musíme vystoupit na povrch a musíme pěšky, teleport se nám na takový kousek nevyplatí “, pravila Mařenka. Vystoupili tedy a šli, až dorazili před brány zmíněného království, kde už je Sperm stráž, prohlédla skenery a zvukovými ruchy zrentgenovala, aby se ujistila, zda neporušují pravidla říše digitálních zvuků a následně vpustila dovnitř. Přesýpací hodiny v kapse Jeníčka se změnily v holoproječní hodiny, které ukazovaly za hodinu půlku noci. Vstoupili tedy na vlnu digitálního zvukového kanálu spodního prostoru, na jehož pravé stěně byl promítaný celý program elektronického klání, stejně tak jako název stage. Stísněni myšlenkami dalších účastníků jsou vyhnáni z Blip sekce. Vlna neuronových dat je vymrštila od Wasted stage do sekce chill-out . Kde se povalovaly dočasně unavené myšlenky, dimenzionálně neaktivních uživatelů. Zde je také dlouho záporný náboj dlouho neudržel a proudem cestujících dat vystupují do prostor s názvem Show. Bohužel je pozdě. Pop industriální vlna informací francouzského kreatora a jeho spolupachatelů, už tou dobou opustila tok hudebních informací, ale byl přesně ten správný čas, připojit své konektory na vystoupení nadcházejícího umělce.
Ventolin: Medikament, nebo track Aphexe Twina?
Loading … O koho se jedná? Čech. Lesklá modrá mikina. Nahrávám projekci a zvuk. Dva podsvícené kužely uprostřed pult a za ním chlápek s brýlemi v lesklé modré bundě. Hraje na MPC2000XL a sampler, k ruce má i mikrofon. Začíná rozjíždět první beaty a spolu s nimi začíná i slušně pařit, respektive skákat a předvádět bláznivé kreace, za pultem. Do svého vystoupení chvíli na to přidává i svůj hlas. Přetáčím na track „bongo tune“, který je veselý ... neškatulkovat styly! Prostě mě baví. Dál si vystřihl „Guitar song“, který poměnil v „Love lásku“, přilepil na to cover jedné skupiny, již jsem nepostřehl název. Nejspíš z bláznivě vtipné a strhující show dostal před očima mžitky a tak se stylově rozloučil trackem „Mám mžitky“. Otevřít hodnocení. Hudební projev za dvě-slabší, předvedená show, bezkonkurenčně za jedna.
Promotéři vybrali mód, dali selekt a vylezl headliner
Pleas wait …Ladím na temnou stranu slunce. Dobře tedy, tak takhle „The darkside of the sun“ se ukázala jako ta správná věc pro začátek. Kdo to zpívá, kdo to hraje, kdo to pouští ty psycho projekce. Rukou hrabu do informačního toku o hudebním projektu a vytahuji jména Gernot Bronsert a Sebastian Szary, jakožto tvořitelé soundu a ten visuální šílenec se světlými kalhotami proklatě nízko? Týpek z Pfadfinderei crew. Co dál? Co takhle Modeselektor "Dancing Box“, tak jak jí znám od Sleeparchive. Nahrát playlist vystoupení tohoto projektu. Použity tracky z Alb Happy Birthday, Hello Mom!, další skladby blíže nespecifikovány. Vypadl obraz. Pfadfinderei bezmocně chodí po podiu a snaží se nelézt příčinu - bezúspěšně. Houf techniku zběsile běhá po Show stagi. Projekce byla zhruba 15 minut mrtvá. Pfadfinderei otáčí obrazovku notebooku směrem k lidem a v projekci i tím to stylem pokračuje. Následovala volnější, zlámaně experimentálnější pasáž vystoupení, v němž uvízl track „Holdon feat Raz Ohara v remixum Mdslktr, či o něco později „Silikon" (Mdslktr feat Sasha Perera) a rázem bych přetočil na nejsvižnější část vystoupení. Konkrétně k bombici „Sucker spin“ za níž po chvíli následovala i velmi zvukově podobná „Black block“ a tempo drželo až do doby, přerušení audio toku kapkami šampaňského, které přistálo nejen na lidi v přední linii, ale díky velikosti prostoru Show stage, to nejspíš odnesla většina posluchačů. Poté co se u zalévání šampaňským kluci vystřídali zahalilo podium velké množství mlhy, zazněl poslední track. Vypínám přenos a nastavuji mód Bar. V tom se dočkávám přídavku a tak znovu narychlo ladím kanál a s úsměvem si užívám hit „Hyper Hyper“. Definitivní konec.
Deadbeatův klamný nick
Nahrávám živé beaty, čekejte … rozsah zvukových kreací digital dub, techno experimental. Země působiště Montreal. Deadbeat druhým headlinerem večera v prostoru Show. Digitální proud jeho hudby začal nenápadně, avšak hodně silně zarytě vycházejíc ze zdánlivě jednoduchých zvuků doprovázených virtuálním MC. Posléze byla například v jedné skladbě cítit silná dominance kytarového zvuku. Nahrávky podobné „Gimme A Little Dub“, či tato věc samotná, byly pro mě rozjezdem. Očekávaní té experimentálnější, svižně rovnější, minimalisticky laděné pasáže na sebe dlouho nenechala čekat. Při pohledu do playlistu byly ke slyšení starší věci, ale i poměrně hodně nové jako „Heathrow Express“, nebo minimálně chytlavý track s názvem „Boil“, u něhož si tento dj vesele usrkával pivo, nenápadně usmíval takřikajíc pod vousy a neustále pozoroval monitor svého notebooku.
I když mě mrzí, že jsem obětoval svou pozornost hlavní stagi a neslyšel všechna jména, co mne zajímala, musím říci, že moje první účast na Sperm festivalu ve mně zanechala velký dojem. Pokud bych tedy měl zhodnotit sám za sebe dal bych lepších 9 z 10 možných bodů. Konec. Po přečtení přesuňte do koše. Off.