Regenerační masáž na Flédě

Dveře Flédy otevírám pár minut před desátou, takže se vlezu ještě do krasné ceny vstupného. Mířím nejprve na Bar stage, kde toho casu hraje překrásná djka Keen Mimic. Její funky houpačka mě rozesmívá a nenechává úplně chladnou. Přesto při prvním džusíku jen nehybně koukám kolem sebe. Zatím je tu příjemně, lidí akorát a atmosféra jako na školní besídce.

Jdu omrknou i hlavní pódium - na kterém hecuje publikum Syncro. Tohle publikum kupodvu tvoří asi padesát sedících a nanejvýš tři tanečníci. Na otázku ,,Jste tady?!" se bohužel nedostává odpovědí. Ale jsme tady a bude nás víc. Nejpozději půl hodiny před půlnocí, kdy konečně rozpohybuje hlasivky Brother Culture.

Celý večer pendluji mezi hlavní a vedlejší stageí, snažím se nabažit se všeho, co mi okolí umožnuje. Tančím, skotačím. Raduji se. Damalistik to je léty prověřená značka a záruka dobrého večírku. Hraje zaručené pecky, ví, co s lidmi a ví, co s deskami a gramofony. Brother Culture přechází po pódiu, zpívá si pod vousy, je spontánní jako by byl doma ve sprše.. a jeho hlas naplňuje prostor něčím vskutku regeneračním. Sál je plný. Na Baru si toho času hraje Sista23, její styl nedokážu zaškatukovat, tu nádech techýnka, tu linka půjčená z jungle, trance... Dohromady skvělá show. Lidí tu až tolik netančí. O to více vynikají kreace těch, kteří se o to pokoušejí.

Poté obsadí místo za gramofony Audiolog a jede se dál. Ovšem grády téhle jízdě dodá až mně neznámý MC. Sic se jeho zjevu trochu děsím a zpočátku nevím, zda nemám utíkat, nakonec se překonám a dám mu šanci. Jeho projev je velmi - ,,osobitý". Po chvíli zjišťuji, že mě ten kluk vlastně baví a že když ztichne, kousek toho pocitu, který mám, někam zmizí. A tenhle pocit tu má asi více posluchačů. Tleskají, fandí, pískají.

Jdu zase pohlídat velký sál, kde stále ještě ždíme svůj um hvězdé zahraniční duo. Kde přesně berou tihle lidi sílu dělat to, co dělají - a dělají to važně poctivě - to netuším. Hrají se známé podklady, jež si Brother Kulture přetváří dle libosti a hlasu svého. Mě nejvíce rozněžní Gentlemanova placka Intoxication, protože si dlouho přeji, aby mi někdo také napsal něco tak oduševnělého...

Najednou jsou tři ráno, moje stehení svalstvo je v koncích, hlasivky už nezachrání ani pátá porce džusu. A Fléda se stále skvěle baví... A já s ní. Ono když se Vám po měsících strávených zčásti v nemocnici a zčásti za zavřenými dvěřmi pokoje podaří konečně přiblížit se muzice, nemůže to dopadnou jinak než skvělým večírkem a totálním vyčerpáním...