Festival Votvírák trhal rekordy

Organizace
Už při příjezdu jakýmkoliv dopravním prostředkem směr Milovice bylo jasné, že organizátoři mají opravdu vše pod kontrolou. Perfektní značení cedulemi „Festival“ usnadňovalo příjezd na letiště. Spojovací linií celého areálu byla letištní dráha, která sloužila v první části jako parkoviště, podél kterého bylo na dvě části rozdělené stanové městečko a v druhé části končila přímo u Central Stage. Orientovat se v areálu nebylo složité, jelikož všechny čtyři stage byly v podstatě ve stejné řadě. Mimo již zmíněné Central Stage, která patřila rockovým hvězdám, tak nalevo se usídlil kamion s názvem Coca-cola Stage, na pravo kamion číslo dvě alias Gambrinus Stage a poslední v řadě In-line Stage s alternativní produkcí.

První festivalový den ve čtyři hodiny se u vstupních bran utvořil dav lidí, kteří v příslibu výhodné koupě lístků s osmdesáti procentní slevou na ostatní festivaly a koncerty, se jali zaběhnout svou nejrychlejší rovinku v životě přes celý areál, aby si postáli ve frontě, která se nekrátila ani po čtvrtečním soumraku.

Pro návštěvníky, kteří tento festival pojali jako třídenní dovolenou, bylo připraveno velmi slušné zázemí včetně sprch. Občasné problémy s tekoucí vodou se daly prominout. Ve srovnání s ostatními festivaly také tzv. „toitoiky“ byly udržovány v relativní čístotě a také jejich množství vzhledem k počtu díváků, bylo dostačující.

Co se týče odpadků se za pohodovou čistotu dal považovat možná čtvrtek. V pátek trávníky a letištní dráha byly posety kelímky snad úplně všude. Když se někdo hodně snažil, tak se ještě mohl odpadkům vyhýbat a přeskakovat či jinými akrobatickými kousky je obejít, ovšem během sobotního dopoledne to vypadalo tak, že se skrze areál prohnalo Gambrinusové kelímkové tornádo, které nenechalo bez plastu jeden jediný metr čtvereční. Nezachránili to bohužel ani sliční mladíci, kteří se po sobotním poledni pokoušeli nějakým tím odpadem napěchovat svěřené pytle.

Počasí, ceny, atrakce
Jak všem návštěvníkům bylo slibováno na webových stránkách, tak na Milovickém letišti opravdu téměř nepršelo. Ačkoliv mračna obklopující především v pátek celý areál vypadaly zlověstně, tak pršelo jen v noci ze čtvrtka na pátek. V pátek ale počasí moc nepřálo. Foukal silný vítr a teploty opravdu očekávaně poklesly. Ovšem k večeru letiště osvítily i sluneční paprsky, nebe začalo modrat a začalo být o poznání tepleji, takže i na koncert skupiny Kabát dorazil početný dav. Sobotní den už se celý vlnil ve stejném slunečném rytmu.

Pro ty, jenž byli unaveni z celodenního stáni a skákání a hopsání před pódii, bylo připraveno letní kino, kde si mohli na chvíli odpočinout a načerpat nové síly. Kdo ale nechtěl ani na chvíli zahálet, tak si mohl například zařádit na skákacích botách, zajezdit na in-line bruslích na rampě, zastřílet si na paintballu nebo zahrát fotbal ve skákacím nafukovacím hřišti Gambrinus. Aby návštěvníci měli dostatek energie, chodili v areálu slečny, které nabízely zdarma čokoládové tyčinky. Nebo po zakoupení dvou krabiček cigaret se z vás ve stáncích „Ukaž se“ mohl stát umělecký chodicí obraz po zásahu profesionálních vizážistek.

Ceny pitiva i pochutiva byly přijatelné. Dostatek výčepních stanů odboural i fronty na pivní mok a vlastně celkově se nikde žádné větší fronty nevyskytovaly.

Celkový dojem z tohoto festivalu je podle mého vědomí a svědomí velmi pozitivní. Organizace byla zvládnuta velmi dobře. Kvalita hudby byla taková jakou pořadatelé slibovaly. Nevyskytovaly se ani žádné nesrovnalosti nebo neočekávané katastrofy v časovém lineupu festivalu. Nedostatkem byla jen občasně netekoucí voda, horší ozvučení Coca-cola Stage a odpadky v areálu, k nimž nutno podotknout, že pořádkumilovnost zde ztráceli snad všichni, takže to byla tak trochu vina každého, kdo nemohl donésti svůj prázdný kelímek do připravených pytlů.