Massive Attack: Sladká tečka za Rock for People

Přesně ve 23:05 mělo začít vystoupení této legendy, která na sebe jako na správnou hvězdu nechala čekat a začala jako jedna z mála kapel o 15 minut později. Ve 23:20 se konečně za hutného pískotu objevili na pódiu se skladbou All I Want. Jak je všeobecně známo, hudba Massive Attack je syntézou klasického akustického soundu a moderní elektroniky, což z kapelu dělá jedinečnou. Tuto jedinečnost navíc podtrhla kapela naživo díky spojení s pozdně večerní atmosférou a vhodným efektům, vážení a milý, koncert začíná.

Massive Attack překvapili zajímavým setlistem, který se skládal i z tracků z nadcházejícího alba, která má teprve vyjít. Posluchačstvo se tedy kochalo neoposlouchaným a neznámým soundem skladeb nových, nechyběly ale ani známější věci. Dub, up-tempo, reggae a trip hop sálaly z každičkého „pomalého beatu“, navíc sem tam byly známé melodie oblečeny do „nového“ kabátu, což jednoznačně potvrdilo, že jsou Massive Attack kumštýři každým coulem a se svým repertoárem si umí vyhrát.



Bohužel všechna tato pozitiva vystřídala v některých okamžicích i ta negativnější stránka koncertu. Z některých skladeb byla cítit po jistou dobu neurčitá stereotypnost. Stereotyp rytmů a zvuků, „stejnakost“ nápadů bez zajímavějšího hudebního motivu, i tak na mě působily některé zařazené tracky jako Harpsichord či Red Light, ač byly instrumentálně excelentně zahrané.

Největší podíl na úspěchu koncertu měli samozřejmě vokalisté: bez Stephanie Dosen, (která zpívala vynikající singl Teardrop), Yolandy,(Safe From Harm a Unfinished Sympathy) a Roberta Del Naja (ten měl na svědomí reggae singl s rapovanými rýmy Karmacoma), by to zkrátka a jednoduše nešlo.

Atmosféru podtrhovala projekce v pozadí, z které se bylo možné dočíst všelijaké „zajímavosti“ ze světa (nejen showbusinessu), také splnila svůj účel a pokud nebyl vnímán skutečný smysl těchto textů, jako výtvarné doplnění fungovala výborně.
Po krátkém jednoslovném rozloučení „cheers“ následovaly ještě dva přídavky v podobě výborné Unfinished Sympathy a Dobro – songy, které měly za následek vyloženě emoce drásající, skličující a zároveň fascinující závěr celého setu, sice část publika nadšeně přijala, někteří ale nevydrželi a odebrali se ještě před samotným závěrem koncertu k odchodu. Publikum bylo v podstatě vcelku vlažné, což mohla způsobit únava, a nebo ve srovnání s ostatními interprety festivalu určitá stylová odlišnost Massive Attack. I tak k nám tahle bristolská partička přivezla slušnou porci toho „pravého“ trip-hopového opojení a (nejen) fanoušci tohoto stylu si závěrem festivalu přišli na přímo lahůdkový hudební zážitek.