Recenze červencových novinek

Brennan Heart feat. Shanokee – Home
styl: hardstyle
label: Midify Holland
ukázka

Ve výčtu nejznámějších a nejlepších hardstylových producentů jistě nemůže chybět holohlavý Holanďan Brennan Heart. Protentokrát se spojil se zpěvačkou Shanokee, kterou na taneční scéně proslavil trancový hit Rank 1 – Such Is Life. Křehký emotivní hlásek Shanokee mi po pravdě ve spojení s hardstylovým bušením nejde moc dohromady, o to více stojí za to si poslechnout výsledek. Nutno podotknout, že v určitých pasážích je zde poznat velká podobnost s hardtrancem a vokál tedy do celkové kompozice dobře zapadá. Samozřejmě ale nechybí řízné beaty na začátku a na konci, chytlavá melodie v breakdownu a pár vět mužským hlasem. Blademasterz remix je nejjemnější a dává více proniknout vokálu, zatímco Unknown Analoq (mimochodem, za oběma těmito projekty se skrývá Brennan) si dává záležet spíše na synthech a instrumentální melodii a vokály značně redukuje. Poslední verze Homeless je v podstatě dub mixem první verze a pravověrným hardstylistům pravděpodobně udělá největší radost, těm ostatním zůstane v hlavě především snadno zapamatovalený a možná až trochu vlezlý ženský vokál.

Technoboy feat. Shayla – Oh My God
styl: hardstyle
label: Titanic Italy
ukázka

Dalším pánem na řadě je Cristiano Giusberti, který je považován za ikonu italské odnože hardstylu. Tento chlapík přičichl k hudební produkci více než před deseti lety a jeho začátky měly blízko k technu. De facto tedy stál u zrodu hardstylu jako takového a pomáhal jej zformovat do dnešní podoby. Jeho tvorbu můžeme najít pod mnoha projekty, mezi nejznámější patří K-Traxx, Builder nebo DJ Gius. Hlavním tématem celého songu je příběh dívky, jež vypráví své kamarádce po telefonu své zážitky z nedávné návštěvy klubu a všechny vzniklé peripetie nezapomene okořenit znechuceným „oh my god“. Po celou dobu těch šesti minut se tedy střídají instrumentálně-hudební a povídací pasáže a track skončí, než se člověk naděje. I v tomto případě platí, že hardstyle je produkován především proto, aby zaujal na první poslech, čehož je tento vinyl ukázkovým příkladem.

Inertia – The System
styl: trance
label: Discover
ukázka

V trancu se tentokrát příliš neurodilo a nevznikla skladba, nad kterou by jásala srdce všech trancerů, přesto je tu jedna záležitost, která stojí za zmínku. Ptáte se proč? Ohledně tohoto songu se rozpoutala mezi českými trancery názorová bouře, která nakonec (jak se to čas od času stává) vyústila v diskuzi, kam se vůbec trance jako takový ubírá, zda může ještě nabídnout něco nového či zda se jedná jen o recyklaci sama sebe a jak je to vlastně s kvalitou trancové produkce. Track má na svědomí Ir John O'Callagan, jehož hvězda tento rok závratně vzlétla do nebeských výšin a řady jeho fanoušků jsou nemalé. Na poslech to není špatná volba, na party věc jak vyšitá, zkrátka encyklopedický uplifting. Již klasická předvídatelná struktura s počátečními beaty, gradací, pomalejším breakdownem a jeho následným opakováním neurazí ani nenadchne. Remixy nijak výrazně nevyčnívají – Tyas s Colontoniem přidali svůj typický dunivý kick, Jon O'Bir zase spíše zpomalil, nejméně trancová je verze od Rest Point. Celkově nemůžu tomuto tracku celkem nic vytknout, až na to, že mě nijak závratně nezaujal. Na party se na něj vyřádim ráda, ale v přehrávači se u mě doma asi příliš dlouho neohřeje - zkrátka lepší průměr.

Milk & Sugar feat. Roxanne Wild – No No No
styl: house, electrohouse
label: Milk & Sugar Recordings
ukázka

Léto, voda, pohodička... a do toho nový singl od Milk & Sugar. Většina z nás si tento projekt nejspíše vybaví ve spojení s předělávkou klasické hitovky Let The Sun Shine In, stylově se dají zařadit do škatulky housu až disco housu. Zpěvačka Roxanne hostující na jejich novém vinylu je mladší sestrou slavné Kim Wilde. Začneme pěkně club mixem. Typický lehký a nenásilný klubový housík, na který se dá bez větší námahy vyvádět, jak jen dotyčný vydrží, k čemuž vybízí zejména perfektní pařební rytmus. Nic neřešit a užívat si života, to je motto této písničky. Solaphonics remix žádnou výraznou invenci nepřináší, jen vokál je poněkud více nasekaný než v club mixu. Terrace dub mix je oproti předchozí verze od Solaphonics krapet zajímavější, avšak nějaký zázrak rozhodně nečekejte. Pěkný vinyl, jenže se však pod záplavou stejně znějících může lehko ztratit.

X-Noize – Part Of The Plan
styl: psytrance
label: Hom-Mega Israel
ukázka

Co se týče psytrancu, počty vydaných vinylů jsou oproti ostatním elektronickým stylům značně nižší, avšak i zde se dá najít materiál, který zaujme. Jak známo, velkou koncentranci psytrancových DJs a producentů můžeme nalézt v Izraeli a nejinak tomu je i v případě této dvojice, která pochází z Tel Avivu. Pojďme se tedy podívat na jejich nové EP. Zezačátku nás uvítá anthemická Informations vokály Toma C. Pokud by existoval pojem pop-psytrance, tato skladba by se tam zaškatulkovala jak vyšitá. Na začátek EP ej to pro milovníky antikomerce zklamání, pro neznalé impuls k dalšímu poslechu. Druhá Part Of The Plan je již o poznání říznější a našláplejší, na taneční parket rozhodně vhodnější než první skladba. Fracture začíná poněkud potemněle, avšak v breakdownu se rytmus změní a hlavní motiv působí spíše housovým dojmem. Na závěr nás potěší energický remix PsyCraft – Computech. EP je poměrně různorodé a každá skladba se něčím odlišuje od ostatních, každý si tedy může přijít na své.

Blame – Keep The Sunshine / Flashback
styl: drum'n'bass
label: 720 Degrees
ukázka

Aby těch zpěvaček nebylo málo, představíme si i vinyl, který vznikl s přispěním Diane Charlemagne. Tuto dámu si taneční publikum zřejmě nejlépe pamatuje podle High Contrastovy pecky If We Ever. Ke spolupráci si ji přizval Blame, sympatický Brit, který vlastní label 720 Degrees, jenž se nedávno odtrhl jako sublabel od Bukemova Good Looking. Následující release se vyznačuje především pohodovou letní atmosférou. Žádný spěch, agresivní beaty či ostré samply. Oproti posledním dvěma nedávným releasům (Batcave/Harlem, Strikeforce) však Blame zpomalil. Keep The Sunshine tedy představuje vše, co již bylo řečeno. Ideální věc pro letní večery. Flashback je poněkud zastřenější, tajuplnější a temnejší a celou skladbou nás navíc doprovází trochu strašidelné pípání, které tento song halí do roucha tajemství.

Geiom feat. Marita – Reminissin
styl: dubstep
label: Berkane Sol
ukázka

O dubstepu se v poslední době diskutuje i v naší části světa a vypadá to, že již v České republice úspěšně etabloval a řady jeho příznivců mohou jen růst. Následující počin pochází z dílny Geioma, který se loňský rok prezentoval světu s albem Island Noise a jehož tvorba se točí i kolem IDM a downtempa. Ostatně ani tento počin zřejmě nebude čistým dubstepem, detailní posouzení však raději nechám na povolanějších. Vokály černošky Marity nicméně dělají song přístupnější širšímu publiku, než by tomu bylo v případě čistě instrumentální verze. Geiomix začíná poklidnými pomalými perkusemi, v první minutě se přidá vokál a takhle de facto až do konce. Basa je protentokrát poněkud upozaděna. Kode 9 ve svém refixu nedal vokálům tak velký prostor a celá jeho verze je jakoby zahalena v mlze. Kromě toho vznikly také remixy od Skreama a Shackletona.

Eric Prydz – Pjanoo
styl: house, progressive house
label: Ultra
ukázka

Kdo by neznal „šéfa“ švédské housové mafie, autora radiových hitů Call On Me a Proper Education, který začal s vytvářením hudby již v devíti letech a kromě svého jména používá ještě pseudonymy Pryda a Cirez D. Eric je ve světě housu zkrátka ikonou! A není divu, že jeho tracky zařazují hojně do setů ti nejznámější DJs od Peta Tonga po Sandera van Doorna. Nejinak je tomu i v případě songu Pjanoo. Dílo, které se vyznačuje lehkostí a plynulostí a přitom umí opoutat pozornost. Jako by nezáleželo na tom, co se děje okolo, Pjanoo si jede pořád to svoje, nezávisle na tom, zda jej lidi mají rádi nebo ne. A pořád dokola dokola... Kdo si chce zatrsat, ten si zatrsá, kdo ne, ten se může nechat unášet v příjemně houpavém rytmu. K dispozici jsou také remixy – Guy J vytvořil pomalejší verzi a z originálu si vybral jenom jednu vedlejší melodii; Fred Falke zase pojal song jako jednu dlouhou výpravnou pohádku s občasnými zasekávačkami a přidal do skladby notnou dávku energie, zatímco Afterlife trochu nalomil a pozměnil beat.