Neokoukané hvězdy na Shotgunu

Letos nám počasí na českých festivalech moc nepřálo, ale sluníčko se usmálo alespoň na ten poslední. Shotgun Euro byl pro mnohé z nás, kteří nebyli na posledním v roce 2006, velkým očekáváním. Samá pozitiva ozývající se na dvojici Mooris a Spyro, příjemné prostředí kempu Kristýna, kvalitní soundsystém a hlavně zajímavá hudební produkce! Tak ale popořadě a od začátku…

Pátek
Jak jsem již naznačila, poslední ročník Shotgun festivalu mi bohužel utekl kvůli jistým povinnostem, nicméně zůstal v mém podvědomí. Opravdu velká vlna radosti mě zalila, když jsem zjistila, že se Shotgun vrací v plné síle a navíc opět s Noisií v čele sobotního programu. Line up pro mě byl dokonale rozložen, v pátek inteligentní minimal v podobě Daniela Stefanika, Dreikommanull, Someone else a v sobotu mordor na drum and bass stagei s jedním zástupcem Noisie a Lifted manem Apexem. Předpověď počasí se stala během týdne před akcí mým denním chlebem, ale naštěstí na nás ten nahoře taky jednou myslel a nad kempem Kristýna spadlo pár kapek deště až k nedělnímu ránu.



Páteční příjezd se nesl v duchu lehčích zmatků kvůli cestě do kempu z nádraží (to je tak, když naivně doufáte v taxi téměř všude), proto jsme s kolegyní dorazily do chatky s drobným zpožděním. Kemp nabízel příjemný nocleh v chatkách, zhruba 5min pěšky od samotného festivalu a také možnost koupání v jezeře, které bylo pro tropickou sobotu dobrou volbou. Vlivem návštěv, pár drinků a dalších drobností jsem do areálu dorazila zhruba kolem půl deváté a moje první kroky vedly hned do Chill tentu na českého zástupce dubstepu Anse. Asi jste zaznamenali tu zvedající se vlnu dubstepu, která se řítí napříč naší scénou. Pana Anse můžeme s klidem označit za jednoho z těch nej reprezentantů dubstepu naší maličké země. Liberecký rodák, který našel cestu k této zajímavé hudbě plné dunících subbasů skrz tvrdé techno, předvedl velmi zajímavý set.

Bohužel během celé dvouhodinovky se ve stanu vystřídalo jen zhruba kolem dvaceti návštěvníků :o( Snad to byla vina kamenů, které po chvíli nebyly pro nohy opravdu moc příjemné nebo zvuku, který postrádal právě tu spodní basu, která se umí tak zákeřně vkrást a celou skladbu pozměnit? Osobně mě nejvíc zamrzel zvuk, opravdu by si zasloužil více basů. Ale hlavně, v klidnějších pasážích jste měli dubstepovou chvilku okořeněnou zvukem z dvou dalších stageí… toto prosím příště vychytat, škoda takové drobné vady.



Z chill tentu přesun skrz bar na kontrolu drum and bass stage, kde právě drtil Brooklyn remixem skladby TC – Where is my money (Caspa remix). Zvuk super, atmosféra geniální, počasí ještě lepší. Páteční rozjezd bez chybičky. Po d’n’b vsuvce ještě chvilku úprk na konec koncertu Midi Lidi na hlavní stage a potom už můj sluch očekával minimálně několika hodinovou minimalistickou masáž :o) Ta byla odstartována triem ze Saska, zvaném Dreikommanull. Tři sympaťáci za jablíčky pouštěli kvalitní beaty a my se vlnili, co nám boky stačily.

Co nás s kolegyní opravdu položilo, byl vkrádající se sampl ze Sky was pink od Nathana Fakea. Po 90 minutách dochází ke střídačce a přichází námi velmi očekávaný Daniel Stefanik z Leipzigu. Tento pán, angažující se v poslední době například u labelu Cargo edition, hrál rozhodně více tanečněji, než jeho tři krajané před ním. První, co nás napadlo, bylo přirovnání ke stylu Mathiase Kadena (není se čemu divit, tyto pánové spolu hrávají). Naše ruce šly k nebesům asi nejvíc při geniální Signs od Heartthroba. Danielovo hraní ale nebylo úplně bez chybičky, zhruba dvakrát jsme zaznamenali drobnou chybu, ale odpouštíme mu, protože i tak nás jeho hraní velmi bavilo :o)

Asi největším hudebním zážitkem pátečního programu bylo live vystoupení Sean O'Neala aka Someone Else. Oproti předchozím djs zpomalil a pouštěl velmi zajímavý a inteligentní sound. Zvuky lítaly kolem nás, jen je chytnout… Opět ale musím zmínit stejný problém jako u Chill tentu, v určitých pasážích jste měli hudbu obohacenou i o jiný žánr, protože stagee byly opravdu blízko sebe. Kolem půl 4 došlo ke střídačce a nastoupil český reprezentant z Brna Click Joe. Z něj jsme bohužel moc neměly, protože jsme s kolegyní vlivem větru dostaly opravdu výživnou sprchu z vody, co byla v plachtě nad hlavní stageií… chtě nechtě jsme byly nuceny páteční program ukončit.

(Pav dodal k pátku jedním odstavečkem ... )

Američan Someone Else byl pro mě tím hlavním lákadlem pátečního programu. Tento sympatický introvert vůbec nepluje s proudem. Tak nějak si drží vlastní tempo už víc jak 10 let. Kromě jeho vlastní výtečné a pestré produkce obohatil svět elektronické taneční hudby skrze jeho label Foundsound a free netlabel unFoundsound o další obří talenty, které v současné době dominují zahraničním festivalům a parties. Jeho vystoupení bylo hodně extrémní. Především v tom, že se vám buď velmi líbilo a nebo velmi nelíbilo. Someone Else nepřipouští kompromisy. Já si užíval…



Sobota
Druhý den se měl nést ve znamení koncentrace hlavně na zlomené beaty. Nastala však drobná úprava programu - bublající zvuky, které se ozývaly z chatky č. 53, zněly až moc dobře. Nakonec se z toho vyklubala skoro 8 hodinová after party s Dreikommanull :o) Kdo nebyl, nepochopí. Díky tomu jsem se do areálu dostala až krátce před půlnocí a první kroky vedly opět do Chill tentu, tentokrát za českou dvojkou, která stojí za legendární minimal nocí Bubbles, Insect Elektrika. Kluci nabrali skoro půlhodinové zpoždění, než vše připravili a mohli konečně začít. Protože jsem byla odhodlaná, že Noisii nevynechám, slyšela jsem jen necelou hodinku téhle povedené dvojky. Ale i za tu hodinku mě opět přesvědčili, že mě jejich produkce prostě baví a že si jedou stále svůj sound. Dojem trošku kazil zvuk ve stanu, pokud jste nestáli přesně uprostřed, basy se trochu ztrácely a navíc opět to kamení!

Půl druhé, přesun směr Noisia. Očekávání roku pro mou drum and bassovou část. Přicházím ke stagei a už u baru mě zasáhnul hutný zvuk. Do kotle jsem se tentokrát moc nehnala v rámci zachování zbytku fyzických sil… Zástupce tříčlenného projektu z Holandska nasadil hned od začátku. Hutné plochy a hlavně typická basová linka se prodírala až ke mně dozadu. Padaly samozřejmě převážně věci z jejich produkce (například Block Control nebo remix Painkiller od Pendulum), dále třeba zvukově velmi zajímavý Warrior od dvojky Calyx and Teebee a nebyla nám odepřena ani breakbeatová pasáž. Ale i přesto moje očekávání naplněno nebylo, většinu tracků jsem znala z jejich setů a chybělo mi tam alespoň nějaké to překvapení.



Přesně ve tři hodiny se však moje pozornost obrátila k zástupci mé oblíbené Lifted crew, Apexovi. Ten ještě trochu přitvrdil a jak jsem si všimla, někteří ten nápor nezvládli a raději se vzdálili… Apex krásně zakotlil skladbami Spor – Stoppit nebo Apex – Entrapment, ale dopřál i oddech třeba svou skladbou By the way. Čím mě ale položil a donutil zamáčknout slzu byl remix Chrise Su skladby od Björk – All is full of love, kterou se s českým publikem rozloučil…

V tu chvíli mi síly přestaly sloužit a odkráčela jsem do Chill stanu za kamarády pro nějaký ten odpočinek. Areál jsem opouštěla zhruba kolem šesté ranní, když dohrál poslední beat. Celkově Shotgun hodnotím jako velmi povedený, mám jen dvě výtky – první je zvuk a druhou jsou kamínky v Chill stanu… Pokud toto pořadatelé příští rok vychytají, bude pro mě Shotgun jednoduše tím nej z nabídky českých festivalů.

(Toto samozřejmě není vše, co se v sobotu dělo. Svůj pohled opět přidal i Pav)

Sobota byla o technu na hlavním pódiu. Celý program odstartoval pražák Subgate a v hutných rytmech aktuální techno škatule se příjemně rozloučil se zapadajícím sluncem. Zařazení Cypa, velmi dravé štiky českých producentských vod, na úvod večera bylo zprvu překvapivé, ale po prožití posledních 15 minut jeho vystoupení dávalo vše najednou smysl. Lidí přibývalo a nikdo nepostával. Proč otálet s taneční zábavou, no ne? Daho a Ginger jsou tu doma a proto se taky tak chovají. Kdeže na Svojšicích kombinovali staré s aktuálním, tady zůstali u osvědčené a stokrát, ba tisíckrát vyzkoušené kvality. Staré šlágry s průměrným stářím 6 let pamětníky vracely na Cosmic Tripy z přelomu tisíciletí. Technicky dokonalé, zábavné a taneční.



Elektrabel v posledním roce výrazněji koketuje s poslechovějšími formami techna nebo elektronické hudby. Tady ovšem vytáhl pořádný šrumec. Jako správný live act si postavil své nářadí přímo u zvukařů, a tak mu jako odposlech sloužil velký zvuk. Jaké to asi je, hrát lidem do zad? :o) Budeme se muset Tomáše zeptat…

Femalovi a Exium věnuji extra odstavec… Byl jsem z toho celý špatný. Když jsem naposledy slyšel Brita Petera Suttona aka Femala naživo, bylo to před mnoha lety na Cosmic Tripu. Bylo to úžasné… Jenže, kde ty loňské sněhy jsou. Peter už nehraje z „mašin“, ale z laptopu. To by vůbec nevadilo, kdyby ve svém Abletonu měl své vystoupení zodpovědně připravené. Přechody mezi jednotlivými skladbami, které Female pouštěl jako celky od začátku do konce byly nesmíchané. Znělo to, jako když vyberete náhodného clubbera (a netrefíte se zrovna do Dje samozřejmě) a necháte ho míchat desky, aniž by to kdy před tím dělal. Hudba skvělá, jak jinak, ale provedení za 0 bodů. Když už lidé začali reagovat, přišel nečekaný neladící zvrat a zase znovu a znovu. Female vydržel s touto taktikou téměř ¾ svého setu, pak nastala radikální změna.

Female hrál již jen skladby od kolegy ze studia Surgeona a protože zde již bylo vše připravené, domnívám se, že nejspíš Tony Surgeon Peterovi daroval jeden ze svých mnoha připravených setů. Pro mě osobně zklamání. Další ze starých „hrdinů“ umírá…, ale i to je život.

Španělské duo Exium konečně u nás. Neuvěřitelné! Tahle velmi agilní dvojice vyprodukovala za poslední roky neuvěřitelnou hromadu kvalitního tanečního techna, které hráli, hrají a stále hrát budou všichni Djs, kteří hoví pořádně dunivému a často nalomenému technu slovenské, španělské nebo britské produkce počínaje Dahem & Gingerem, Džejárem, Kaisersozem a dalšími a dalšími. Pamatuji si dobře, jak se lidé na diskuzních forech snažili, při otázce promotérů, koho dovézt na ten či onen festival, přesvědčit promotéry, že správnou volbou jsou Exium. Bez úspěchu. Tedy až do teď, kdy techno nedrží tu samou pozici co tehdy.



Vystoupení Exium bylo přímo fantastické. Technickým provedením bych je přirovnal jen k 65D Mavericks. Jejich set nebyl složen z po sobě jdoucích celistvých skladeb. Pracovali každý s fragmenty a vrstvami. Tím bylo jejich vystoupení i pro znalce jejich hudby plné překvapení. Nebyl problém si říct, jasně tenhle hlas je z téhle skladby, teď přijde nájezd a mela… jenže ono se to nestalo. Připomnělo mi to okamžitě definici techna, kterou jsem sám popisoval svá vystoupení. „Je to jako Lego. Máš spoustu kostiček a je jen na tobě, jak je dáš k sobě a co z nich postavíš. Nerad pracuji s kostičkami, které mají již hotový tvar. Jejich kombinační možnost je tak omezená, že od začátku prozrazují, co to bude za výtvor…“. Přesně tohle se mi honilo hlavou a to ještě dlouho poté, co jsem opustil areál a rozloučil se Shotgunem 2008. Příští rok? Věřím, že ano.

Po produkční stránce nešlo, až na malinké a samotný provoz neovlivňující drobnosti, vůbec nic vytknout. Silný a kvalitní zvuk, zajímavá projekce (např. od Koloucha), světel dost a led-stěna dodala hlavnímu pódiu šmrnc. Vše zajištěno a řízeno bandou z T-Servis. Návštěva byla dle mého vyšší než předloni, přesto si tento festival zaslouží mnohem více pozornosti, nejen kvůli samotné hudbě, která se tu prezentuje, ale především kvůli příjemné rodinné atmosféře.