Strategie této slavné formace, která položila spolu s Einstürzende Neubauten či Kraftwerk základy industriálního soundu na počátku 80. let, je jednoduchá: rychlá příprava, provedení co nejúčinnějšího zásahu a rychlé stažení se zpět do výchozí pozice. Hudba a kvalita na prvním místě. Na žádné velké PR není čas, věhlas se šíří rychle.
První adventní neděli bylo před vchodem do Lucerny docela rušno. Polština se mísila s češtinou a v hloučku bylo rozeznat jak zaryté fanoušky Front 242 tak také ty, co přišli na jejich koncert třeba poprvé. Trpělivě jsem čekal před vchodem a přemýšlel, jak to bude v LMB znít tentokrát. Ladytron, můj poslední koncert v Lucerně, trhal uši.
Když jsem se probíral hordou materiálu, který za posledních 30 let stačili F-242 vyprodukovat, narazil jsem také na klip vysílaný na MTV ke skladbě Animal z alba Angels vs. Animals (1994). Obsah extrémně bohaté diskografie sahá od ostře industriálních skladeb až právě po kusy, které zasahují širší spektrum posluchačů. Mezi takové je možné zařadit také hity Headhunter a Never Stop z třetího alba s názvem Front by Front (1988), které F-242 zajistilo místo mezi špičkou elektronické scény 80. a počátku 90. let. Na taneční parkety alternativních klubů se dostal také hit Tragedy for You z roku 1991. Ten kapelu definitivně usadil na olympu EBM scény a zajistil jim remixy od The Orb, Underworld či Prodigy.
Plodné napětí mezi ortodoxní alternativou a náznakem „líbivosti“ některých věcí z dílny F-242 shrnuje v rozhovoru pro Apple Magazine Patrick Codenys, klávesista kapely:
„Naše alba se mohla mnohdy lišit, některé se také chytly, jiné zase ne. Spousta industriálních kapel si zakládá na tom, aby zněly čistě industriálně. Podle mě ale není potřeba zahltit posluchače hlukem. I když chceš být drsný, potřebuješ první takříkajíc svést publikum.“
To, že se to F-242 daří dobře, dokázal také nedělní koncert. Bouřlivé uvítaní přešlo rychle v ještě energičtější běsnění na pódiu. Tři chlápci ve vojenském mundúru s černými vestami a rukavicemi rozjeli kolem bubeníka v centru kulaté stage pořádný hudební zásah. To, že jsou koncerty F-242 jedinečnou podívanou a že si na nich jednotliví členové dávají maximálně záležet, dokazovalo rozpařené a nadšené publikum. Vokalisté, ale hlavně performeři Richard 23 a Jean-Luc De Meyer, jakoby přebírali energii skákajících fanoušků a měnili ji na podiu v unikátní podívanou plnou rychlých tanečních pohybů a drsných gest. V bílé tmě protínané reflektory působily známé skladby Headhunter, Body to Body, Religion nebo Until Death jako hymny oznamující digitální implozi světa. Silné beaty někdy připomínaly rukopis Prodigy; trojitý echo efekt vokálů dodával celému řádění psychedelickou naléhavost, stejně jako hutný industriální zvuk. Ve chvílích, kdy vystoupení připomínalo spíš davovou kyberpunkovou agónii z konce 23. století než nedělní večer v Lucerně, jsem fakt litoval, že stojím pohodlně opřený o zeď. Unikátní a neopakovatelné. Mission accomplished.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI
Neděle 7. 12. 2008
Vstup: Bude upřesněn