Sound Headquarters: Jedenáct z deseti!

Pravidelná noc SoundHeadQuarters už má ve svém výčtu velká jména světového dubstepu. Pátek ale dokázal, že nejenom dubstepem živ je Cross. Vedle tradičního osazenstva a hlavního hrdiny se tu objevil jakýsi Stormfield. - Moment, prosím, předbíhám ... Do Crossu přijíždím v osm, využiji příjemna horní kavárny a ve spleti jeho pater se nakonec dostanu až do říše divů. Za směšné vstupné (samosebou naprosto vítané) se tu dnes dočkám kouzel, vedle kterých Jakub Fox mizí závistí.

Minuty do startu raketoplánu odpočítává Nailer (první polovina dua Machine Funck) se svým click hopem, glitch hopem - říkejte tomu, jak chcete – ale hledejte to pokaždé v jeho archivu. Tuhle muziku, elektronickou směsici rázného beatu a silného slova, u nás moc slyšet není - a je to škoda. Zadiktovat si pozdviženou rukou může být totiž výrazovým tancem prožitku skvělé zábavy (?!). A, ano, díky za konečně jinak vyznívající Fat Fredy´s Drop, začínalo mi z toho nebýt dobře.

Rozcvička je tedy za námi. Troufněme si na pohyb ve Stormfieldově tempu.
Tenhle člověk posunuje hranice hudby a pod hlavičkou CombatRecordings staví laťky elektroniky do zcela nečekaných pozic. Míchá obezřetně s výrazem krotitele lvů. Usmívá se pro sebe a bez okolků se neváhá pouštět po strmé lávce vedoucí přes IDM, breakbeat, brekcore až k onomu dubstepu.



A právě k dubstepu nabíráme spád. Na horní stagei totiž dohrává Priapus a nastupuje černokněžník Mala a (jeho vnitřní dvojče?) Seržant Pokes...
Když jsem poprvé uslyšela skladbu Changes, věděla jsem, že můj Mala mi opravdu rozumí. Rozuměl mi i tentokrát, - a nejen mě. Pohltil celý parket. Vpouštěl do nás vibrace, po nichž šlo vystoupat až ke hvězdám. Díky Deep Medi má pod taktovkou úžasně znějící kolos skvělých desek. V jeho repertoáru jsou ty nejskvostnější pecky, ať už vlastní výroby či z jiných zdrojů. Špetka Fatmana, kus Kromestara, samosebou podpora jeho soukmenovce z DMZ Cokiho. A především Malovi vlastní hloubky a temné basy, sentimentálně reflexní dubstep, ježící se chloupky při rozbouřených wobblech. Tma.



Připadám si jako v Utube videích, do kterých jsem se toužila podívat. Temný paket a dvě malé světlušky poletující nad gramofony. Mala si sic dosvěcuje zapalovačem, přesto si tmu prosí. Tmu, radost, jednotu. Pokes je vnímavý muž a hlasná trouba spokojených zítřků. „Look at the person on your left – tell him: Big Up!“ Zapomínám, že na počátku byl přeplněný parket, vedro, vyčerpaný kyslík a omdlévající přátelé. Prodírám se skrze rytmus k transu. Krájím atmosféru a snažím se uchovat ji na celý život. Okamžiky, jež mi mizí před očima jsou jedny z nejsilnějších. Málo jsem schopná chápat a psát dál, jenom vím, že už jsem nikdy nechtěla jít spát. Chtěla jsem, aby tenhle večer nikdy neskončil. Po letech deset z deseti a nejhlubší poklona! Big Up!