Report z výročního Czechpointu

Tentokrát jsem vyšlápla trasu směr Abaton naprosto poslepu, jelikož návštěva Abatonu se pro mě stala za poslední dva měsíce stejnou samozřejmostí, jako zajít nakoupit do potravin. Ale žádný stereotyp, pro tenhle večer jsem se stala „prvničkou“ na mejdanu, který zde přes dva roky pravidelně hýbe zdmi. Nebyl to mejdan ledajaký, slavilo se zde 10. pokračovaní party Czechpoint.

A jak už to tak bývá, zákon schválnosti zapracoval a tak jsou víkendy kdy není téměř kam vyrazit, nebo lépe řečeno si v nabídce klubů mám problém vybrat, tentokrát se s kvalitními akcemi roztrhl pytel a i to se také se nejspíš podepsalo na návštěvnosti tohoto, ač jubilejního dílu Czechpointu. Lidí bylo spíše méně než akorát, výhodou byla absence front, někdy však i absence atmosféry. To nejvíce odnesl chill out ve sklepních, pro mě těch nejhezčích, prostorech Abatonu, kde byla umístěna stage Radia 1. Na které se po 45 minutách vystřídalo vetší množství vystupujících, převážně ve stylu deep house, minimal, minimal house. V průběhu noci jsem se zde zastavila několikrát během setů Hectora, Monotypa a N-Kypa. Poslední jmenovaní měli tzv. dvojí směnu, jelikož oba vystupovali ještě na Techno.cz stagi. Monotype si s Dialectem nakonec vinou technických problémů bohužel nezahrál.



Hlavní stage s názvem Poslouchej.net stage patřila pro mě neobvykle v Abatonu DNB a Dubstepu. Zde nebyla o vysokou teplotu a dostatek návštěvníků nouze. Pro tento výjimečný díl se pořadatelé rozhodli sáhnout i po zahraničních jménech. Konkrétně na této stagi One Way z Polska a Graggz & Parallel Forces a odměnili tak tu nejpočetnější část publika. Ač nejsem zrovna fanynka dnb, nohama mi tu škubalo solidně. Každopádně já tu byla především kvůli kvalitnímu technu a tak, jak jinak zvaná než techno.cz stage, byla mým cílem. Elektrabel live, tak na toho tu všichni včetně mě čekali. Bohužel tu chvílemi dostávaly zabrat i naše uši, což ale většině návštěvníků vůbec nedělalo hlavu.

Pestrobarevná psytrancová Sety.cz stage, která hostila české dje jakoby byla úplně z jiného světa. Nejen já měla pocit, že jsem za sebou zavřela dveře a ocitla se nejen v jiné místnosti, ale i v jiném domě. Tolik barev na jedné stagi se na party na které jsem zvyklá nevidí ani na stagích třech.



S přibývajícími hodinami přibývalo únavy, chladu a ubývalo tanečníků. Za hudební produkce Medika v chill outu jsem se pomalu ale jistě odebrala ku svému domovu, s trochu smíšenými pocity a smutkem, že finanční krize snad zahnala posluchače kvalitní hudby kamsi do děr, jelikož by si tenhle mejdan zasloužil daleko větší návštěvnost. Tuším, že si to tam zajdu ráda zkontrolovat.