Brněnská Elektra si ve srovnání se svojí pražskou „sestřičkou“ vždycky vedla o něco lépe. Alespoň tak tomu bylo vždy, když se mi naskytla možnost obě party srovnat. Po své čtvrteční návštěvě musím tenhle názor zase naprosto potvrdit.
Stejně jako do Roxy ani na Flédu není radno přijít moc brzo. Okolo desáté tu už sice pár lidí bylo, na bar stage zazněly první tóny šlapavého setíku Petera Pea, ale pozornost většiny návštěvníků se ubírala zcela jiným směrem - k plátnu, na němž se promítaly poslední minuty česko-švédského hokejového zápasu. Po hořké prohře se i zbytek zklamaných hokejových fandů připojil k ostatním clubberům, kteří již zvědavě naslouchali soundu maďarského Chaaba, který se nesl v deepových, progressivních až tech-minimalových vodách.
Fešný Chaab pojal začátek svého setu zcela nenásilně a svůj tracklist plnil jednou deepovější lahůdkou za druhou. V kombinaci s velmi pomalým tempem, které celému setu od začátku velmi slušelo, začal jeho set postupně nenápadně gradovat. S čím dál častějšími minimalovými prvky přibývaly hutnější beaty, tempo zrychlilo o pár procent a i publikum se mezitím velmi znatelně rozrostlo.
Závěr Chaabova charismatického setu se tak udál v zaplněném sále, který si překvapivě s jeho (u nás ne natolik populárním) deep-progressivním - minimalovým soundem skvěle notoval. Mezitím si vedle sličného Maďara už počal připravovat svá fidlátka jeho nástupce. Zpoza mlhy rýsující se motiv stříbrně svítícího jablka se nedal přehlédnout, Babicz si ale dal na čas a nechal nás ještě několik minut čekat, než dovolil svému laptopu promluvit.
Chlapík s nepřehlédnutelnou patkou, jež mu zastiňovala levou půlku obličeje, a s nepřítomným výrazem v tváři odstartoval snovými melodiemi, které přesně vystihovaly Babiczův producentský charakter a vkus. Bohužel zcela naopak tomu bylo s vkusem českého publika, které nejspíš očekávalo pořádnou nálož od té „zahraniční hvězdy“ (jejíž jméno dle mého odhadu polovině přítomných nic neříkalo) se dožadovalo onoho „nářezu“ po svém – sprostým vykřikováním a trapnými gesty. A tak i Babicz, ostřílený týpek vybaven letitými zkušenostmi, nehnul ani brvou a přidal na tempu. Postupem času se rozhodl styl radikálně změnit směrem k acid technu, které bychom od něj o pár kilometrů dál za českými hranicemi nejspíš jen tak neslyšeli. Nejeden znalý fanoušek se tudíž asi nestačil divit, když Babicz přešel od melancholických smyček až ke starému dobrému materiálu, který má „našincům“ zřetelně ještě mnoho co říct. V průběhu těchto acidových variacích nechyběla ani všemi očekávaná Dark Flower, bez níž by mu čeští příznivci nedovolili odejít. Atmosféra by se tou dobou dala krájet a Babicz skončil svůj set o něco déle, než měl původně v plánu.
Po něm následoval kdo jiný než Orbith, který jakožto rezident noci na Babicze navázal překvapivě velmi aktuálním soundem, v kterém si každý našel kousek toho svého- kombinace elektra, houseu, minimalu a techna rozhodně nikoho neurazila a udržela většinu partypeople na place. To se bohužel nedalo říct o dvojici Collins & Behnam.
Obehrávání těch nejznámějších současných hitovek v kombinaci se směšným divadelním exhibicionismem mě bohužel příliš neoslovilo, a protože ani druhá stage neměla závěrem noci co nabídnout, zvolila jsem tu nejlepší a nejjednodušší možnost odchodu stejně jako většina ostatních partypeople.
Navzdory rozporuplnému závěru mě „Fléďácká“ Elektra po roce příjemně překvapila: skvělý zvuk v kombinaci s výbornou atmosférou se nedá hodnotit jinak než pozitivně. Navíc budiž moravskému eventu přičteno ke cti, že se k nám nebojí pozvat takové jméno jako je právě Babicz. Pokud bude i v budoucnu výběr hlavních hostů takový jako doposud, můžu s jistotou říct, že jsme se na Elektře neviděli naposledy!