Glass nejde zaškatulkovat – studoval s dalším extrémně významným minimalistou, Stevem Reichem, spolupracoval s Ravi Shankarem, indickou hudební legendou, který významně ovlivnil jeho další tvorbu, a v 60. letech pobýval v severní Indii, kde se setkal se současným dalajlámou. Od té doby podporuje boj Tibetu za osvobození, ale sám sebe popisuje jako židovsko-taoisticko-hinduisticko-toltéckého buddhistu.
Vedle mnoha symfonií a oper (Passion of Ramakrishna nebo Heroes – spolupráce s Brianem Eno a Davidem Bowiem) se Glass věnuje také skládání filmové hudby. Už jsem zmiňoval tři slavné hudebně - vizuální vichřice o planetě Zemi - Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi – a navíc nesmím opomenout film o dalajlámovi s názvem Kundun.
Philip Glass oslavil letos 72. narozeniny a do Prahy přijede s violoncellistkou a jedním perkusionistou. Jeho vystoupení, které má být tvořeno klavírními skladbami z jeho cyklů Metamorphosis a Etudes (Glass odmítá termín minimalismus, razí označení „hudba s opakujícími se strukturami"), úryvky z Naqoyqatsi a části z cyklu Glassworks, ale nebude jen „obyčejným“ koncertem (spíše) vážné hudby. Glass dokáže dělat zázraky – s minimem motivů a nekonečnou repeticí s vrstvením nástrojů vás dokáže zavést na pokraj poslouchatelnosti a přitom zanechat hluboký dojem.
www.philipglass.com